ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.124.2018:21
sp. zn. 4 Azs 124/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: G. C., zast. JUDr. Rudolfem
Postlem, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 14, Podbořany, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 12. 2017, č. j. OAM-178/LE-LE05-LE26-PS-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2018, č. j. 17 A 8/2018 - 45,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o zajištění žalobce podle §46a
odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a současně stanovil
dobu trvání zajištění do 4. 4. 2018.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni.
Ten rozsudkem ze dne 26. 2. 2018, č. j. 17 A 8/2018 – 45, žalobu zamítl. Krajský soud zjistil,
že žalobce na území České republiky pobýval a pracoval nelegálně. Žádost o mezinárodní
ochranu podal teprve v okamžiku, kdy byl zajištěn za účelem vyhoštění. Jeho žádost krajský soud
ve shodě s žalovaným hodnotil jako účelovou. S ohledem na účelovost žádosti krajský soud
uzavřel, že v případě žalobce nebylo možné využít zvláštního opatření podle §47 odst. 1 písm. b)
zákona o azylu. Námitkám stěžovatele v tomto směru proto nepřisvědčil.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou
kasační stížností, v níž uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Navrhl,
aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel současně navrhl, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V návrhu
tvrdil, že právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly větší újmu,
než jaká by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
[5] Žalovaný správní orgán vyslovil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.
nejsou splněny.
[7] Soud předně zdůrazňuje, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě
jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační stížnost je mimořádným
opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu.
Z uvedeného důvodu by měl být odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí přiznáván
pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Jedná
se o případy, v nichž nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty
a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno.
[8] Kasační stížnost v nynější věci nemá ze zákona odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro
stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58). Uvedené
předpoklady musí být naplněny kumulativně.
[9] Pro posouzení, zda jsou splněny výše uvedené předpoklady, je třeba, aby stěžovatel
dostatečně určitě tvrdil, jakou újmu pro něj právní následky rozhodnutí znamenají,
ale též z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Je také povinen prokázat, že újma vzniklá
na jeho straně je nepoměrně větší, než újma, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese stěžovatel
břemeno tvrzení a také břemeno důkazní.
[10] Těmto svým povinnostem však stěžovatel v posuzované věci nedostál. V návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti toliko obecně tvrdil hrozbu „nepoměrně větší
újmy“. Z odůvodnění návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není
zřejmé, v čem spatřuje nepoměrně větší újmu v případě výkonu rozhodnutí či jiných jeho
právních následků, příp. na základě kterých skutečností se domnívá, že v jeho případě jsou
podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Stěžovatel skutečnosti rozhodné pro přiznání
odkladného účinku dostatečně konkrétně netvrdil ani neprokázal. Lze dodat, že vzhledem
k tomu, že doba zajištění stěžovatele byla stanovena do 4. 4. 2018, jakákoli újma stěžovatele
vyplývající z napadeného rozhodnutí v současné době nepřichází v úvahu.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek.
Tím však soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. května 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu