ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.185.2018:30
sp. zn. 4 Azs 185/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: O. I., zast. Mgr. Tomášem
Těšitelem, advokátem, se sídlem Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-
683/ZA-ZA12-ZA08-2016 ze dne 4. 1. 2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2018, č. j. 32 Az 3/2017 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovenému zástupci žalobkyně, Mgr. Tomáši Těšiteli, advokátovi, se sídlem
Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, se p ři zn áv á odměna a náhrada
hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem
3.400 Kč. Tato částka bude zástupci žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové shora označeným rozsudkem zamítl žalobu proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se neuděluje
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
jelikož krajský soud se řádně nevypořádal s jejími námitkami. Stěžovatelka dále namítá,
že žalovaný vycházel z nedostatečného množství relevantních podkladů ve vztahu k reálné situaci
a možnostem mafiánských skupin na Ukrajině. V důsledku toho žalovaný ani krajský soud neměli
možnost objektivně posoudit hrozbu ohrožení života nebo jiné závažné újmy hrozící stěžovatelce
při návratu na Ukrajinu.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že z kasační stížnosti není patrná jediná skutková výtka
vztahující se ke konkrétnímu případu samotné stěžovatelky. Kasační stížnost vůbec nereaguje
na samotný obsah napadeného rozsudku, a veškeré výtky vůči napadenému rozsudku
či vydanému správnímu rozhodnutí jsou podány toliko v obecné rovině bez jakékoli konkretizace
ve vztahu k tvrzením stěžovatelky ve správním řízení či v řízení před krajským soudem.
Zde žalovaný poukazuje na to, že stěžovatelka vztahuje svá tvrzení k Ukrajině, byť zemí
jejího původu je ve skutečnosti Ruská federace. S ohledem na to žalovaný navrhuje, aby soud
kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(„s. ř. s.“), přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[5] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních
zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[7] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud se podrobně vypořádal se všemi
žalobními námitkami a z odůvodnění jeho rozsudku je zcela zřejmé, z jakých důvodů
je nepovažoval za důvodné. Krajský soud se zabýval skutkovými okolnostmi případu, odkázal
na podklady, ze kterých vycházel, a také aplikoval relevantní judikaturu NSS. Napadený rozsudek
tedy zjevně není nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a netrpí ani žádným jiným zásadním
pochybením, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti. Stěžovatelka ostatně
nepřezkoumatelností napadeného rozsudku argumentuje pouze v obecné rovině,
aniž by konkretizovala, kterými jejími námitkami se krajský soud opomenul zabývat.
[9] Rovněž tvrzení stěžovatelky o nedostatku podkladů opatřených žalovaným
ve správním řízení je pouze obecné a v části týkající se Ukrajiny dokonce nesrozumitelné.
[10] Kasační stížnost dále nenastoluje žádné právní otázky, které nebyly dosud v judikatuře
řešeny, nebo by byly řešeny v judikatuře rozdílně. S ohledem na to nelze z povahy věci uvažovat
ani o judikaturním odklonu. Stěžovatelka fakticky pouze nesouhlasí s posouzením věci krajským
soudem, což však samo o sobě není důvodem přijatelnosti kasační stížnosti a nemůže
v posuzovaném případě vést k jejímu meritornímu přezkumu.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
nenaplňuje žádnou z podmínek přípustnosti vymezených v usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
a ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[13] Odměna zástupce stěžovatelky Mgr. Tomáše Těšitele, advokáta, který byl stěžovatelce
k její žádosti ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 13. 2. 2017, č. j. 32 Az 3/2017 - 22,
byla stanovena za jeden úkon právní služby, tj. podání kasační stížnosti ze dne 6. 6. 2018
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen
„advokátní tarif“). Zástupci stěžovatelky tak náleží odměna 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu]. Vedle toho má zástupce stěžovatelky též právo na náhradu
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelky
nedoložil, že by byl plátcem DPH. Celkem tedy zástupci stěžovatelky náleží odměna a náhrada
hotových výdajů ve výši 3.400 Kč. Tato částka bude zástupci stěžovatelky vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního
zastoupení stěžovatelky nese stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu