ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.242.2018:22
sp. zn. 4 Azs 242/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: A. I., zast. Mgr. Tomášem
Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2018, č. j. CPR-2494-6/ČJ-2018-930310-V244, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 A
44/2018 - 29,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností ze dne 24. 7. 2018 žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí
proti nadepsanému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2018, č. j. CPR-2494-6/ČJ-2018-930310-V244,
kterým žalovaná potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort,
č. j. KRPA 359374-28/ČJ-2017-000022 ze dne 29. 11. 2017. Tím bylo žalobci podle §119 odst. 1
písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky uloženo
správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské,
byla stanovena na 1 rok. Počátek doby, po kterou nelze umožnit vstup žalobce na území
členských států Evropské unie, byl stanoven podle §118 odst. 1 citovaného zákona od okamžiku,
kdy pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky.
[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel tento návrh odůvodnil tím, že nucené vycestování z území České republiky by pro něj
představovalo zásadní újmu, znásobenou nemožností účastnit se soudního řízení. Jiným osobám
by přitom přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti újma nevznikla a rovněž by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatel by byl nucen vynaložit
náklady na cestu a ubytování v zemi původu a byl by vytržen ze svého domovského prostředí.
V České republice má veškeré sociální vazby a nucené opuštění území České republiky
by ovlivnilo celý jeho život. Stěžovatel na podporu svého návrhu odkázal na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, a ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25.
[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhuje
odkladný účinek nepřiznat. Stěžovatel je zastoupen advokátem a jeho osobní přítomnost
na území České republiky po dobu řízení o kasační stížnosti není nezbytná. Tvrzení stěžovatele
o vytržení z domovského prostředí žalovaná považuje za účelová, jelikož stěžovatel na území
Schengenského prostoru přicestoval dne 19. 9. 2017, přičemž udělené francouzské
vízum jej opravňovalo k pobytu maximálně v délce 11 dnů. Stěžovatel si tedy byl vědom toho,
že na území České republiky není oprávněn se zdržovat dlouhodobě.
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím)
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[5] Z výše uvedených tvrzení stěžovatele soud dovodil, že újma hrozící stěžovateli
je skutečná a intenzívní. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nepochybně velmi silně
zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Naproti tomu újma způsobená
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá
v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna
je. Výkon rozhodnutí o správním vyhoštění by mohl představovat pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní
následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky
by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení
u soudu, přestože je zastoupen advokátem.
[6] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá
v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který
je zajišťován mj. i tím, že cizinci, jimž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, a kterým
uplynula doba k vycestování z území České republiky, se na tomto území zdržovat nemohou.
V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované
po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat,
že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu