ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.243.2018:19
sp. zn. 4 Azs 243/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: S. V., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2018, č. j. CPR 11084-3/ČJ-2017-930310-C235, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 2 A 51/ 2018 – 28,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení
pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím
ze dne 23. 3. 2017, č. j. KRPA-450655-43/ČJ-2016-000022, uložilo žalobci správní vyhoštění
podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, na dobu 6 měsíců a současně mu stanovilo dobu
k vycestování z území do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti rozsudku městského soudu kasační
stížností, jejíž součástí učinil i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Usnesením ze dne 3. 8. 2018, č. j. 4 Azs 243/2018 - 8, vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatele k doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti o důvody
ve stanovené lhůtě a poučil jej o tom, že v případě neodůvodnění návrhu kasační stížnosti
odkladný účinek nepřizná.
[6] Stěžovatel výzvě kasačního soudu nevyhověl a návrh na přiznání odkladného účinku
ve stanovené lhůtě blíže neodůvodnil.
[7] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nebyly splněny.
[9] Zdůrazňuje přitom, že je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které
zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[11] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že povinnost tvrdit a prokázat
skutečnost, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce (resp. stěžovatele)
znamenaly újmu, která je nepoměrně větší, než může přiznáním odkladného účinku vzniknout
jiným osobám, stíhá samotného stěžovatele; přičemž postačuje pouhý předpoklad tvrzené újmy.
Stěžovatel je tedy pro úspěšnost svého návrhu povinen tvrdit včas, úplně a konkrétně rozhodné
skutečnosti o vzniku nenahraditelné újmy. Tvrdit a osvědčovat rozpor přiznání odkladného
účinku s veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, je naopak úkolem
žalovaného. Soud tedy není oprávněn zjišťovat splnění uvedených podmínek z úřední
povinnosti. Neuvede-li stěžovatel ve svém návrhu žádné skutečnosti, z nichž splnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku dovozuje (ani tyto na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplní),
soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná (srov. např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 10. 2013, č. j. 8 Afs 62/2013 - 30, a ze dne 29. 3. 2018, č. j. 9 Azs 62/2018 - 18).
[12] V právě posuzovaném případě stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neodůvodnil (ani jej na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnil), a soudu
tak nenabídl žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku podle §73 odst. 2 s. ř. s. zvážit. Za daných okolností proto nemůže Nejvyšší
správní soud postupovat jinak, nežli kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznat.
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu