ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.267.2017:41
sp. zn. 4 Azs 267/2017 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. O.,
zast. Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2017, č. j. OAM-206/ZA-ZA11-ZA08-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2017,
č. j. 31 Az 9/2017 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce, se sídlem
Havlíčkova 1043/11, Praha 1, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka
bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 12. 10. 2017
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 10. 11. 2017,
č. j. 31 Az 9/2017 - 16, vyzval žalobce k náležitému odůvodnění žaloby, tj. uvedení žalobních
bodů, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů pokládá napadené
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žaloba totiž nesplňovala zákonné požadavky dle §71
odst. 1. s. ř. s, a nebyla tak způsobilá k projednání. Žalobce však žalobu ve stanovené lhůtě
nedoplnil. Krajský soud proto v záhlaví uvedeným usnesením odmítl předmětnou žalobu.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl shora uvedené usnesení krajského soudu kasační
stížností. Uvádí, že žaloba obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti a že z jejího obsahu
bylo zcela zřejmé, kdo ji podává, proti čemu brojí a co navrhuje. Stěžovatel v ní uvedl
konkrétní zákonná ustanovení, která žalovaný napadeným rozhodnutím porušil. Stěžovateli
není zřejmé, jaké konkrétní náležitosti žaloba postrádala, a proto považuje napadené usnesení
za nepřezkoumatelné.
[4] Žalovaný na kasační stížnost reagoval vyjádřením ze dne 16. 2. 2018. V něm poukazuje
na účelovost a nedůvodnost kasační stížnosti, sumarizuje dosavadní vybranou judikaturu NSS
dotýkající posouzení příliš vágních, nekonkretizovaných a pouze na zákonná ustanovení
odkazujících vyjádření jakožto žalobních bodů, a polemizuje nad možnými postupy krajského
soudu v daném případě, které dle něj musely vždy vyústit v odmítnutí předmětné žaloby.
II. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost považuje za přijatelnou ve smyslu
§104a s. ř. s., neboť judikatura řešící rozhodnou otázku (posouzení žalobního bodu ve věcech
mezinárodní ochrany) nebyla jednotná (srov. níže).
[8] K otázce nezbytné míry konkretizace žalobních bodů se Nejvyšší správní soud
již opakovaně vyjadřoval a to i s protichůdnými závěry (aktuální usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 72, obsahuje přehled různých proudů dosavadní
judikatury). Pro rozporné závěry při rozhodování se předmětná problematika dostala
i před rozšířený senát NSS, který při meritorním rozhodování ve věci dospěl k jednoznačným
stanoviskům. Dle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58,
č. 835/2006 Sb. NSS, soudní řád správní žalobci ukládá uvést v žalobě konkrétní, k projednávané
věci individualizované tvrzení s tím, že žalobní bod nemůže být toliko typovou charakteristikou
určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaný, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů
či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Rozšířený senát konkrétně nepovažoval za žalobní
body „výčet různých ustanovení zákona, a sice zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“), a zákona o azylu, která měl žalovaný podle jeho názoru porušit.
Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak, že informaci o textu ustanovení
jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě (např. uvedl: ‘odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo
o jeho správnosti‘ či ‘správní orgán (…) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho
rozhodování, a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé‘)“.. Dle rozsudku rozšířeného senátu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, je „náležitost žaloby splněna, pokud
jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu
ke konkrétnímu případu žalobce, […] právní důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí musí
být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit,
kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům, bude směřovat jeho přezkum“. Rozšířený senát
v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 75, tento svůj předchozí názor zopakoval
a potvrdil s tím, že ani jeho opakované nerespektování nezakládá jeho pravomoc opětovně
se touto otázkou věcně zabývat.
[9] V rozsudku ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 - 42, ve kterém se NSS v daném
kontextu zabýval vymezením pojmu „žalobní bod“, je sice vyjádřen názor, že za žalobní bod
je nutné považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento
má napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné, avšak takový postup žalobce nelze brát
za bezvadný. Citovaný rozsudek směřuje k povinnosti soudu pokusit se o doplnění a upřesnění
vyjádření žalobce v případě, kdy jeho vyjádření samo o sobě, bez doplnění, jako žalobní bod
neobstojí.
[10] Stěžovatel v projednávané věci v žalobě uvedl v části III. tvrzené nezákonnosti
napadeného rozhodnutí žalovaného způsobem zcela identickým jako ve věci
sp. zn. 2 Azs 92/2005. Uvedl pouze výčet porušených ustanovení správního řádu a zákona
o azylu bez jakékoli individualizace na věc stěžovatele. Krajský soud ve svém usnesení ze dne
10. 11. 2017, č. j. 31 Az 9/2017 – 16, souladně s výše uvedeným názorem NSS vyzval žalobce
k doplnění žaloby tak, aby mohla být projednána, a rovněž srozumitelně vysvětlil, že pouhý výčet
porušených ustanovení zákona nelze považovat za žalobní bod. Žalobce však na výzvu nijak
nereagoval, přestože si ji osobně převzal.
[11] Nejvyšší správní soud nepokládá za nutné znovu sumarizovat právní pozadí dané
problematiky a na tomto místě zcela odkazuje na závěry výše citovaných rozsudků rozšířeného
senátu, včetně usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 75.
Formalistické pojetí žalobních bodů tak, jak bylo prezentováno žalobcem, nesplňuje požadavky
zákonné úpravy [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a žaloba nemohla být bez konkretizace údajných
nezákonností přijata k projednání. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s postupem krajského
soudu v podobě odmítnutí žaloby na základě §37 odst. 5 s. ř. s.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že napadené usnesení krajského soudu
není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak se mylně domnívá stěžovatel, neboť
z něj jasně vyplývá, že stěžovatel neuvedl v žalobě žádný žalobní bod a přes výzvu soudu
tuto vadu žaloby neodstranil.
III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[13] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými, proto kasační stížnost
zamítl podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
[14] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci nebyl úspěšný, a právo na náhradu nákladů řízení
tedy nemá. Žalovanému pak nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
[15] Zástupkyni stěžovatele, která byla stěžovateli ustanovena usnesením NSS ze dne
22. 12. 2017, č. j. 4 Azs 267/2017 - 10, se podle §35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s odst. 3 a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování ve výši 6.200 Kč za dva úkony právní služby
(převzetí zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 2. 2018) a paušální náhrada
hotových výdajů 600 Kč, celkem tedy částka 6.800 Kč. Jelikož ustanovená zástupkyně je plátcem
DPH, její odměna se zvyšuje o tuto daň na částku 8.228 Kč, která jí bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu