ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.59.2018:31
sp. zn. 4 Azs 59/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: M. G., zast. JUDr. Petrem
Novotným, advokátem, se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2017, č. j. OAM-
100/LE-LE05-LE24-2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 25. 1. 2018, č. j. 60 Az 53/2017 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Žalobní námitky neshledal
důvodnými. Přisvědčil závěrům žalovaného v napadeném rozhodnutí a uzavřel, že u žalobce
nejsou dány předpoklady pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, tedy ani doplňkové
ochrany podle §14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Jejího udělení se žalobce dovolával především
s poukazem na probíhající dlouhodobý vnitrostátní ozbrojený konflikt v zemi původu spojený
s jeho obavou ohrožení života, s rizikem nuceného odvodu do armády, s nutností zapojení
do bojových operací, včetně poukazu na jeho soužití s družkou, státní občankou Slovenské
republiky žijící na území České republiky. Ve shodě s žalovaným krajský soud dovodil účelovost
žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané především za účelem legalizace jeho
pobytu na území České republiky.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Navrhoval zrušit napadený rozsudek a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti ve prospěch přijatelnosti kasační stížnosti neuvedl ničeho.
Toliko namítal, že krajský soud nepostupoval v souladu se zákonem, jelikož se řádným způsobem
nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, naopak
je zčásti zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatel zdůraznil jím vyjádřené obavy z návratu do země
původu z důvodu probíhajícího dlouhodobého vnitrostátního ozbrojeného konfliktu, v důsledku
něhož by po návratu na Ukrajinu musel nastoupit do armády a jít válčit, což s ohledem na strach
o vlastní život nechce a je to i v rozporu s jeho vyznáním. Doplnil, že ač aktuálně probíhají boje
především na východě země, ani situaci v její západní části nelze zlehčovat. Došlo
zde k opakovaným násilnostem a dochází k bojům mezi vládou a Pravým sektorem v Mukačevu
a k násilnostem ve Lvově. Tyto skutečnosti krajský soud nezohlednil, stejně jako stěžovatelův
další uplatněný důvod pro udělení mezinárodní ochrany, a to jeho zájem na pokračování v soužití
se svou družkou M. P.; stěžovatel má za to, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie.
Pro všechny uvedené důvody stěžovatel setrval na tvrzení, že v jeho případě jsou dány
přinejmenším důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu §14a zákona o azylu. Napadený
rozsudek je podle stěžovatele též nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť uplatněnou
žalobní argumentaci krajský soud dostatečně a řádným způsobem nevyvrátil.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost jejího podání, napadené
rozhodnutí i napadený rozsudek považuje za zákonné, ztotožňuje se s odůvodněním rozsudku
krajského soudu. Poukazuje na skutečnost, že tvrzeným důvodem stěžovatelovy žádosti o udělení
mezinárodní ochrany je legalizace jeho pobytu na území České republiky, kde pobýval od roku
2004 nelegálně; tento důvod však nepatří mezi důvody, pro něž lze mezinárodní ochranu udělit.
Žalovaný zdůrazňuje, že kasační námitky jsou z velké části totožné s námitkami obsaženými
v žalobě, s nimiž se již vypořádal krajský soud. Kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele ve smyslu §104a s. ř. s., žalovaný tudíž navrhuje kasační stížnost odmítnout
pro nepřijatelnost, případně zamítnout jako nedůvodnou.
V.
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[7] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu těchto judikaturních závěrů
Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil a ani stěžovatel ničeho v tomto směru
v kasační stížnosti netvrdil. V podstatě pouze zopakoval žalobní tvrzení o obavě z dlouhodobého
vnitrostátního ozbrojeného konfliktu probíhajícího na Ukrajině a v té souvislosti ze svého
nástupu do armády a účasti v bojích na základě povolávacího rozkazu, což jej může ohrozit
na životě. Shodně jako v žalobě poukázal na soužití se svou družkou, státní příslušnicí
Slovenské republiky, s čímž spojoval své postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie.
Nad rámec žalobních tvrzení nově v kasační stížnosti poukázal na to, že obavy z nástupu do bojů
má i z důvodu svého vyznání.
[8] Z právě uvedeného nepochybně plyne, že stěžovatel se fakticky v kasační stížnosti
domáhal opětovného přezkumu závěrů obsažených v napadaném rozsudku. Tento přezkum
však podle obsahu kasačních námitek požadoval pouze v rámci svých vlastních zájmů,
aniž by se měly při posuzování namítaných kasačních důvodů řešit i právní otázky dosud
neřešené vůbec či řešené v judikatuře rozdílně, resp. aniž vyplynula potřeba tzv. judikaturního
odklonu od výkladu přijímaného v otázkách stěžovatelem nastolených, nebo aniž by krajský soud
nerespektoval ustálenou judikaturu a jeho rozhodnutí by mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud nezjistil žádné pochybení té intenzity,
jež by nasvědčovalo závěru, že stěžovatelovy výtky mohou mít „širší dopad“ i mimo sféru jeho
postavení či mimo jeho vlastní zájmy, jak vyplývá z §104a s. ř. s. Jinými slovy, důvody
přijatelnosti kasační stížnosti soud neshledal.
[9] Nejvyšší správní soud ověřil, že se krajský soud v napadeném rozsudku vyjádřil
k uplatněným žalobním bodům a věcně a srozumitelně vypořádal žalobní námitky, jež stěžovatel
vztahoval výlučně k udělení doplňkové ochrany. Poukázal na důvody stěžovatelovy žádosti
o udělení mezinárodní ochrany (obava z návratu do země původu z důvodu probíhajícího
vnitrostátního ozbrojeného konfliktu a obava z nástupu do armády a účasti v bojích, soužití
ve společné domácnosti s občankou Evropské unie), zohlednil výsledky správního řízení
a v něm shromážděné informace a tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající,
hmotněprávní normy, aniž se přitom dopustil odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu týkající se otázek řešených i v souzené věci.
[10] Nejvyšší správní soud tak je pro úplnost dodává, že se otázkou obav z odvedení
do armády obecně, jakož i ve vztahu k aktuální situaci na Ukrajině, zabýval opakovaně
(viz např. usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31, ze dne 20. 4. 2016,
č. j. 2 Azs 67/2016 - 24, ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 Azs 175/2016 - 26, nebo ze dne 25. 1. 2017,
č. j. 6 Azs 263/2016 - 30). V žádném z uvedených případů neshledal tuto obavu obecně
jako azylově relevantní. Shodně je tomu i ve stěžovatelově případě. Pouhá obava z nástupu
do armády sama o sobě nemůže zakládat azylově relevantní důvod.
[11] Stejně tak judikatura kasačního soudu zaujala stanovisko i k otázce vnitrostátního
ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny, a to například v rozsudku ze dne 9. 5. 2016,
č. j. 4 Azs 89/2018 - 27, nebo v usnesení ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 290/2017 - 23 a řadě
dalších rozhodnutí, jejichž závěry jsou plně a beze zbytku použitelné i nyní. To platí tím spíše,
že sám stěžovatel, jenž před svým odchodem z Ukrajiny pobýval v Charkově, tedy z oblasti
sousedící se dvěma, v nichž reálně dochází k ozbrojeným střetům (Doněcké a Luhanské oblasti),
v průběhu správního řízení výslovně potvrdil, že v případě svého návrhu do země původu
by se do oblasti, v níž před svým odjezdem ze země původu žil, již nevrátil a využil by možnosti
usazení se v jiné části země, nejspíše v Kyjevě. Žalovaný ani krajský soud v této souvislosti
hrozbu vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu nedovodili.
[12] Jedná-li se konečně o stěžovatelův poukaz na soužití s občankou Evropské unie, který
taktéž uplatňoval ve prospěch udělení mezinárodní ochrany, lze doplnit, že krajský soud vzal
i uvedenou skutečnost při přezkumu napadeného rozhodnutí v potaz. Neshledal však potřebu
přehodnotit závěry žalovaného, podle nichž existence soukromých či rodinných vazeb sama
o sobě zásadně nemůže být důvodem udělení mezinárodní ochrany. I tyto závěry jsou plně
v souladu s judikaturou kasačního soudu, na kterou ostatně přiléhavě poukázal již žalovaný
na straně 8 napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud pro právě uvedené nepovažuje
za potřebné na tomto místě opětovně zmíněnou judikaturu citovat.
[13] Uplatnil-li stěžovatel nově v kasační stížnosti též obavu z návratu do země původu
s poukazem na své vyznání, jedná se o tvrzení nové, v řízení o žalobě neuplatněné.
K němu v souladu s §109 odst. 5 s. ř. s. nemůže Nejvyšší správní soud přihlížet, nehledě
na to, že se jedná o tvrzení zcela obecné a jsoucí v rozporu se stěžovatelovými předchozími údaji
poskytnutými k žádosti o mezinárodní ochranu, tak i uvedenými při pohovoru ve správním
řízení, jak se podávají ze správního spisu.
[14] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený
rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů), není zde ani jiná vada
řízení před krajským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost napadeného rozsudku,
krajský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu
hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď
na stěžovatelovy námitky.
VI.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy. Proto ji podle §104a
s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s ., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu