ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.87.2018:27
sp. zn. 4 Azs 87/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. P., zast. Mgr. Ing. Janem
Procházkou, LL.M.eur., advokátem, se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6.
2016, č. j. OAM-43/LE-LE05-ZA08-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 75 Az 27/2016 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žalobci se mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neuděluje.
[2] Žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl shora
označeným rozsudkem. Krajský soud v prvé řadě poukázal na podstatné skutečnosti vyplývající
ze žádosti o mezinárodní ochranu a protokolu o pohovoru a zmínil, z jakých podkladů žalovaný
ve svém rozhodnutí vycházel. Žalovaný podle krajského soudu nepochybil, když dovodil,
že u žalobce nebyly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 zákona
o azylu. Žalobce totiž neuvedl a ani v rámci správního řízení nevyplynuly žádné skutečnosti,
z nichž by bylo možno dovodit, že žalobci na základě nich hrozí v případě jeho návratu
na Ukrajinu vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, mučení, nelidské či ponižující
zacházení nebo trestání. S ohledem na dostupné informace o panujících poměrech na Ukrajině,
kde neprobíhá ozbrojený konflikt mající charakter totálního konfliktu, se krajský soud ztotožnil
rovněž se závěrem žalovaného, že žalobci v zemi původu nehrozí vážné nebezpečí z důvodu
mezinárodního či vnitřního konfliktu, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu
k žalobci za vážnou újmu ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
[3] Ke skutečnosti, že mu v případě jeho návratu na Ukrajinu hrozí povolání do armády,
v níž žalobce spatřoval důvod pro udělení mezinárodní ochrany, krajský soud uvedl, že obecně
není možné požadavek státu na brannou povinnost považovat za nelegitimní, naopak
její odmítání nezakládá odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu,
a to ani v případě, že by dotčená osoba mohla být pro nenastoupení ke službě nebo
dezerci trestána (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2012,
č. j. 2 Azs 17/2012 - 44). Požadavek na vojenskou službu tak sám o sobě v rozporu se základními
lidskými právy není, a to ani v případě, že by byl její výkon spojen s rizikem účasti při bojových
akcích ve válečném konfliktu.
[4] Krajský soud uzavřel, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn ve smyslu §2 odst. 4 a §3
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutí žalovaného je přesvědčivě odůvodněno
v souladu s §68 odst. 3 správního řádu a jeho vydáním nedošlo k porušení žádného ustanovení
správního řádu ani zákona o azylu.
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační
stížnost. Uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a krajský soud jej proto měl zrušit.
Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s tím, že mu nebyl k jeho žádosti ustanoven právní zástupce, neboť
je cizincem, který není znalý právního řádu České republiky. Neměl tedy na území České
republiky potřebné kontakty, které by mu umožnily si právní pomoc zajistit, ani znalost práva,
která by mu dovolila uplatnit námitky proti rozhodnutí žalovaného a kvalifikovaně formulovat
argumenty. Stěžovatel dále namítl, že žalovaný především dostatečným způsobem nezjistil
informace o zemi původu.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudku krajského soudu a konstatoval, že tato rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[9] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[10] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[11] K nesouhlasu stěžovatele s tím, že mu nebyl k jeho žádosti ustanoven právní zástupce,
Nejvyšší správní soud uvádí, že takovouto žádost stěžovatel v řízení před krajským soudem
vůbec nepodal. Stěžovatel byl v řízení před krajským soudem již od podání žaloby zastoupen
advokátem Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M., na základě generální plné moci ze dne
9. 4. 2016. Nelze proto přisvědčit jeho tvrzení, že si nemohl zajistit právní pomoc.
[12] Zákonné požadavky na funkci advokáta zajišťují, že advokátem se může stát pouze osoba
disponujícími širokými znalostmi práva. Advokát je právní profesionál, který poskytuje právní
služby. Jestliže tedy byl stěžovatel v řízení o žalobě zastoupen advokátem, nelze považovat
za důvodnou argumentaci stěžovatele, v níž poukazoval na skutečnost, že je cizincem, který není
znalý právního řádu České republiky, a nemohl tak kvalifikovaně formulovat argumenty a uplatnit
námitky proti rozhodnutí žalovaného.
[13] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že obecné námitky týkající se nedostatečného soudního
přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu bez upřesnění konkrétních
pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího
soudu, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61,
v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy námitky učiněné v kasační
stížnosti zůstávají v rovině obecného nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného, nelze tvrdit,
že by žalovaným provedené dokazování bylo nedostatečné a skutková podstata, ze které správní
orgán vycházel, neměla oporu ve spise.
[14] Nejvyšší správní soud připomíná, že mezinárodní ochrana je výjimečný institut
konstruovaný primárně za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně stanovených
pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem. Prostřednictvím
azylového řízení nelze obcházet řádné formy legalizace pobytu cizinců na území České republiky
ani řešit jakékoliv nesnáze, které žadatel o mezinárodní ochranu ve svém domovském státě
prožívá.
[15] Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti
a ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu