ECLI:CZ:NSS:2018:5.ADS.113.2018:50
sp. zn. 5 Ads 113/2018 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: R. K., zast.
Mgr. Ing. Danielem Krajčem, advokátem, se sídlem Přemysla Otakara II. 123/36, České
Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/19174-
913, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. 55 Ad 5/2018 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhala zrušení usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. 55 Ad 5/2018 - 11, kterým
soud odmítl její žalobu jako nepřípustnou ve smyslu §68 písm. e) s. ř. s., neboť dospěl k závěru,
že směřuje proti rozhodnutí žalovaného, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno
ve smyslu kompetenční výluky dle §70 písm. c) s. ř. s. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo
dle §64 odst. 1 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), přerušeno
řízení ve věci odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10286/2016/CBU, do doby po kterou
bude posudková komise žalované posuzovat zdravotní stav stěžovatelky.
[2] Dle názoru stěžovatelky není rozhodnutí žalované o přerušení řízení vyloučeno
ze soudního přezkumu. Usnesení o přerušení řízení určuje povinnost stěžovatelky být zastoupena
opatrovníkem, který je dle ní nezákonný a byl ustanoven proti její vůli, a takové rozhodnutí
je proto přezkoumatelné soudem podle §65 s. ř. s. V opačném případě by se jednalo
o nespravedlivé řízení a přepjatý formalismus, a šlo by o nekvalitní hájení oprávněných práv
postižené osoby – stěžovatelky, která je nevidomá. Stěžovatelka tvrdí, že postupem správního
orgánu byla zkrácena na právu být zastoupena zákonným zástupcem, což mělo za následek
nezákonné rozhodnutí dle §65 odst. 2 s. ř. s. Tohoto nároku se nelze domáhat až na základě
meritorního rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka rovněž namítla, že byla postižena na svých
právech i z hlediska hmotněprávního.
[3] Stěžovatelka dále namítla, že vydáním rozhodnutí o přerušení řízení se správní orgán
snažil zastřít neodůvodněné průtahy ve správním řízení. Podstatou sporu dle stěžovatelky
není otázka možnosti přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o přerušení řízení, ale otázka,
zda k přerušení řízení došlo důvodně. V této souvislosti poukázala na závěr rozšířeného senátu
NSS, podle nějž v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je soud oprávněn k řádné žalobní
námitce věcně zkoumat důvodnost přerušení správního řízení.
[4] Stěžovatelka se v kasační stížnosti dále obsáhle věnuje výkladu §70 písm. c) s. ř. s.,
konkrétně tomu, které úkony lze považovat za ty, jimiž se upravuje vedení řízení před správním
orgánem, a které naopak nikoliv. Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla pojmové znaky
rozhodnutí, jež jsou dle jejího názoru specifické pro rozhodnutí upravující vedení řízení.
Dle názoru stěžovatelky nelze kompetenční výluku uvedenou v citovaném ustanovení
paušalizovat a jejím prostřednictvím vylučovat ze soudního přezkumu veškeré úkony procesní
povahy.
[5] Součástí kasační stížnosti učinila stěžovatelka rovněž návrhy na osvobození od soudních
poplatků, na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních
poplatků, neboť řízení ve věcech sociální péče, kterým je i právě probíhající řízení před
Nejvyšším správním soudem, je podle §11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, od soudního poplatku osvobozeno.
[8] Žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce byla zamítnuta usnesením ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 5 Ads 113/2018 – 32, a to pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti. Stěžovatelka následně
předložila plnou moc udělenou advokátovi Mgr. Ing. Danielovi Krajčovi.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené
usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Zdejší soud zdůrazňuje, že kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu,
jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta pro její nepřípustnost. Žaloba tedy nebyla krajským
soudem meritorně posuzována. V souladu se svou ustálenou judikaturou (např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. 4 As 57/2012 – 13, či rozsudek ze dne
5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65) se tak soud mohl v návaznosti na kasační argumentaci zabývat
pouze tím, zda je rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby v souladu se zákonem
[viz §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Kasační soud je při přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby
„oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá,
jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná nebo
zda rozhodnutí žalovaného bylo zákonné či nikoliv“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 12. 2013, č. j. 9 As 124/2013 - 39). Úkolem Nejvyššího správního soudu v posuzované věci
bylo přezkoumat skutkové a právní podmínky odmítnutí žaloby, a to z důvodu její nepřípustnosti
podle §68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. c) téhož zákona. Nejvyšší správní soud se proto
nezabýval námitkami stěžovatelky, zda byl správní orgán prvního stupně oprávněn či nikoliv
vydat rozhodnutí o přerušení řízení po dobu, kdy bude posuzován její zdravotní stav
Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích.
[11] Z koncepce soudního řádu správního vyplývá, že správní soudy nejsou povinny
přezkoumávat každé rozhodnutí správního orgánu. Tzv. kompetenční výluky, tedy případy,
kdy jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny určité úkony, jsou stanoveny v §70 s. ř. s.
Pod písmenem c) je přitom uvedeno, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního
orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.
[12] Rozhodnutí o přerušení řízení, ať již vydané z jakéhokoliv důvodu, ustálená judikatura
správních soudů považuje právě za takový úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení
správního řízení. Vzhledem k tomu, že úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení,
jsou podle §70 písm. c) s. ř. s. vyloučeny ze soudního přezkumu, žaloba směřující k jejich
přezkoumání, je podle §68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Takovou žalobu soud podle §46 odst. 1
písm. d) téhož zákona odmítne (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007 - 62, nebo rozsudek ze dne 23. 9. 2010, č. j. 4 Ads 109/2010 - 52).
[13] Krajský soud tedy nepochybil, dospěl-li v případě žalobou napadeného rozhodnutí
správního orgánu o přerušení řízení k závěru, že se jedná o úkon, jímž se upravuje vedení
řízení před správním orgánem, a žalobu proti němu jako nepřípustnou odmítl. Kasační soud
neshledal nezákonnost napadeného usnesení ani jiná pochybení v řízení před krajským soudem,
pro něž by bylo na místě napadené usnesení zrušit.
[14] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[15] Soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
neboť o kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po provedení nezbytných procesních
úkonů. Za této situace by bylo rozhodování o odkladném účinku nadbytečné.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému dle §60 odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení ve věcech ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění,
pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu