ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.293.2018:33
sp. zn. 5 As 293/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. Z.,
zastoupen Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Moskevská 532/60, Praha 10, proti
žalovanému: České dráhy, a.s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 A
142/2016 – 30, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 838/2016-025, žalovaný odmítl žádost žalobce
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
v relevantním znění (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). Na základě odvolání žalobce předseda
představenstva žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 6. 2016, č. j. 57142/2016-KMP, rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí předsedy představenstva žalovaného
u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 A 142/2016 – 30,
rozhodnutí předsedy představenstva žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný (stěžovatel) poté podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že v daném
případě je vázán právním názorem vysloveným Městským soudem v Praze v odůvodnění
předmětného rozsudku a vzhledem k závaznosti a vykonatelnosti tohoto rozsudku je stěžovatel
povinen znovu provést odvolací řízení a rozhodnout ve věci žádosti o poskytnutí informací,
což by mu způsobilo újmu. Tato újma spočívá dle stěžovatele nejen v tom, že by se mohl dostat
do právní nejistoty při existenci dvou platných správních rozhodnutí, pokud by Nejvyšší správní
soud jeho kasační stížnosti vyhověl, a to i z toho důvodu, že stěžovatel podle svého přesvědčení
není dle aktuální judikatury Ústavního soudu a správních soudů povinným subjektem, ale také
by mohlo dojít k vážné újmě „při porušení obchodního tajemství, které MěS [Městský soud v Praze]
zpochybnil“. Stěžovatel dále uvedl, že si není vědom žádné újmy, která by mohla třetím osobám
přiznáním odkladného účinku vzniknout, a přiznání odkladného účinku není dle jeho názoru
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Závěrem stěžovatel uvádí, že vzhledem k tomu,
že napadený rozsudek Městského soudu v Praze je téměř doslovnou kopií předcházejícího
rozsudku ve stejné věci, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
[5] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení důvodů přednesených
stěžovatelem dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou naplněny.
[8] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.). Podle §73 odst. 1 s. ř. s. nemá podání žaloby odkladný
účinek, pokud zákon nestanoví jinak. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek,
směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu a do doby rozhodnutí
o kasační stížnosti je rozhodnutí krajského (městského) soudu závazné a nezměnitelné. Přiznání
odkladného účinku je institutem výjimečným, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011 – 115).
[9] Institutem odkladného účinku má být docíleno, aby ve správním soudnictví v řízeních
o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů či v řízeních o kasačních stížnostech proti
rozhodnutím krajských soudů, v nichž se přezkoumávají pravomocná (a tedy zásadně
vykonatelná) rozhodnutí, bylo možné výjimečně docílit, aby po dobu soudního přezkumu
napadené rozhodnutí nebylo vykonatelné, resp. nezakládalo jiné právní následky.
[10] Při použití §73 s. ř. s. na podmínky, za kterých lze přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek, je třeba vycházet z toho, že vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální
předpoklady: i) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu,
ii) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, iii) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[11] Pokud jde o námitky stěžovatele ohledně potenciální existence dvou odlišných správních
rozhodnutí, k ní se již vyjadřoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS, kdy dospěl k závěru,
že kasační stížnosti žalovaného může být odkladný účinek přiznán jen výjimečně, „kdy odložení
účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude
v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinků
vznikne jiným osobám, a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“. Zároveň ve výroku I. tohoto
usnesení rozšířený senát konstatoval, že „[h]rozba existence dvou odlišných správních rozhodnutí v téže věci
není sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“; je tomu tak proto, že tato
„[o]btížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením důležitého veřejného zájmu. Dodržení
závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou
protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující
intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. […] Považovala – li by se pouhá hrozba existence dvou
odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti
správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému
smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s.“.
[12] Stěžovatel jakožto důvod pro přiznání odkladného účinku také uvádí nutnost postupu
v souladu se závazným právním názorem městského soudu. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí,
že otázka správnosti závazného právního názoru městského soudu není kritériem pro přiznání
odkladného účinku a bude předmětem až meritorního posouzení. Pokud se stěžovatel dovolává
možných komplikací, které spatřuje v nutnosti se řídit právním názorem městského soudu,
z čehož dovozuje mj. vyzrazení obchodního tajemství, zdejší soud stěžovatele upozorňuje,
že městský soud se primárně vyjadřoval k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného jakožto
povinného subjektu i nepřezkoumatelnosti odvolacího rozhodnutí, tedy k nedostatečnému
odůvodnění závěrů ohledně samotného posouzení žalobcovy žádosti o informace
i k nedostatečnému odůvodnění postupu předsedy představenstva žalovaného, který za situace,
kdy se již poněkolikáté nepodařilo odstranit zmiňovanou vadu rozhodnutí žalovaného vydaného
v prvním stupni, toto rozhodnutí opět zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí
namísto toho, aby sám věc posoudil a případně alespoň vyjádřil v odvolacím rozhodnutí
přezkoumatelný právní názor, jímž by byl žalovaný jakožto povinný subjekt vázán. Dalším
důvodem zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bylo dle městského soudu porušení
procesních práv osoby, jíž se žádost o poskytnutí informací týkala.
[13] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že zde není naplněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, tedy vznik újmy na straně
stěžovatele spočívající v ohrožení důležitého zájmu stěžovatele. Nebylo již tedy třeba zkoumat
podmínky další, s nimiž by tato podmínka musela být naplněna kumulativně.
[14] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. září 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu