ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.340.2017:22
sp. zn. 5 As 340/2017 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: J. S., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2017, č. j. 33 A 22/2016 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 22. 12. 2015,
č. j. 66105-3/2015-900000-304.1, sp. zn. 48808-10/2015-530000-12 ve věci uložení pokuty
za přestupek v silničním provozu. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle §42a
odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění ke dni vydání
prvostupňového rozhodnutí (dále jen „ZoPK“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že porušil
povinnost vyplývající z §21e odst. 1 písm. a) ZoPK, když jako řidič motorového vozidla tovární
značky Škoda Octavia, RZ: X, užil dne 26. 2. 2015 v 21:50 hod. zpoplatněnou pozemní
komunikaci, a to rychlostní silnici R 52 na 26 km ve směru jízdy na Brno, aniž by uhradil časový
poplatek a příslušný kupón umístil ve vozidle způsobem stanoveným příslušným prováděcím
právním předpisem. Současně byla tímto jednáním naplněna také skutková podstata přestupku
dle §42a odst. 2 písm. e) ZoPK, a to porušením právní povinnosti vyplývající z §21e odst. 1
písm. d) ZoPK tím, že neodstranil první díl kupónu prokazujícího úhradu časového poplatku
(kupón R do 3,5 tuny pro rok 2014 s platností do 31. 1. 2015) z viditelného místa ve vozidle
bez zbytečného odkladu po skončení platnosti tohoto kupónu. Za spáchání výše uvedených
přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 1500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši
1000 Kč.
[2] Žalobce proti výše uvedeným rozhodnutím správních orgánů brojil žalobou, které krajský
soud vyhověl; konstatoval, že námitka ohledně místa spáchání přestupku je důvodná. Krajský
soud vycházel ze skutečnosti, že dle přílohy č. 3 vyhlášky č. 306/2015 Sb., o užívání pozemních
komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, sice byla v rozhodné době silnice R 52 (Rajhrad
– Pohořelice) zpoplatněna, ale její délka byla pouze 16,9 km. Pokud tedy správní orgány
vycházely z podkladů Policie ČR, která místo spáchání přestupku stanovila „na 26 km silnice R 52
ve směru na Brno“, pak nelze spolehlivě určit, kde se místo provedení silniční kontroly
nacházelo. Krajský soud se ztotožnil s názorem žalobce, že tyto pochybnosti neodstraňuje,
ale naopak spíše prohlubuje pořízená fotodokumentace, ze které je patrné, že byla pořízena
na dvouproudové vozovce, na které se viditelně nachází dopravní značení „dej přednost v jízdě“,
což zajisté není u rychlostní silnice typické.
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že skutečnost, že daná pozemní komunikace začíná,
resp. ze směru na Brno končí, u obce Rajhrad, ve vztahu k vymezení místa spáchání přestupku
(„na 26 km silnice R 52 směrem na Brno“) vyvolává další pochybnosti o tom, zda se vozidlo
žalobce nacházelo v době provedení silniční kontroly v systému časového zpoplatnění či nikoliv.
Krajský soud tedy konstatoval, že v tomto ohledu byly o místě spáchání přestupku dány důvodné
pochybnosti, a to také s ohledem na skutečnost, že žalobce s tím, že měl spáchat přestupek,
výslovně nesouhlasil. Správní orgány tedy měly dle krajského soudu v tomto ohledu provést další
dokazování, zejména výslechem příslušných policistů, kteří v tomto ohledu mohli místo spáchání
přestupku dostatečně konkretizovat a odstranit tak pochybnosti, které z předložených podkladů
jednoznačně vyplývají. Podle krajského soudu se také nelze spokojit pouze se závěrem,
že stěžovatel byl v řízení pasivní a provedení daného důkazu nenavrhoval. Je totiž zákonnou
povinností správních orgánů buď zjistit v souladu s §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
skutkový stav bez důvodných pochybností, anebo z důvodu jejich přetrvání respektovat zásadu
presumpce neviny a rozhodnout ve prospěch obviněného z přestupku.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že krajský soud v posuzované věci aplikoval
nesprávný právní předpis, neboť namísto přílohy č. 2 vyhlášky č. 435/2012 Sb., o užívání
pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem vycházel z vyhlášky č. 306/2015 Sb.,
o užívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, ačkoliv tato vyhláška
nebyla v době spáchání přestupků ještě platná, natož účinná. Podle stěžovatele krajský soud
vycházel z nesprávného právního hodnocení, neboť daná komunikace sice má zpoplatněný úsek
dlouhý pouze 16,9 km, ale v souladu se zněním přílohy č. 2 vyhlášky č. 435/2012 Sb., o užívání
pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, se jedná o úsek od exitu 10 po exit
26, tzn. úsek od 10 km po 26 km, který má nyní status dálnice a v době spáchání přestupků
měl status rychlostní silnice. Dle stěžovatele z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že místo,
které lze nejlépe specifikovat jako „26 km silnice R 52 směrem na Brno“ je místo nacházející
se na zpoplatněné komunikaci. Stěžovatel se dále neztotožňuje s pochybnostmi krajského soudu
a žalobce ohledně fotodokumentace místa kontroly. Dle něj fotografie zachycující dvouproudou
vozovku s viditelným dopravním značením „dej přednost v jízdě“ jednoznačně dokládají,
že místo kontroly bylo právě v místě 26 km na silnici R 52 ve směru na Brno. Stěžovatel
v souvislosti s místem kontroly odkazuje na markanty zachycené na fotografii. Zmiňuje dopravní
značku „dej přednost v jízdě“, dále tři bílé pruhy na vozovce v místě, kde stál automobil Policie
ČR provádějící silniční kontrolu. Tyto markanty dle stěžovatele prokazují, že se místo kontroly
nacházelo na 26 km silnice R 52 ve směru na Brno. Pro upřesnění svého tvrzení stěžovatel
dokládá print screeny veřejně dostupných map od společností Google a Seznam, jež mají
zobrazovat místo kontroly. Stěžovatel považuje místo spáchání přestupků za dostatečně popsané
a domnívá se, že o něm nelze mít žádné pochybnosti, z tohoto důvodu považuje hodnocení
krajského soudu za nepřezkoumatelné. Stěžovatel s ohledem na výše uvedené spatřuje v postupu
krajského soudu nezákonnost a nepřezkoumatelnost a uplatňuje důvody kasační stížnosti
vymezené v §103 odst. 1zákona č. 150/2002 Sb., soudí řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
a to nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku
důvodů rozhodnutí a vadách řízení před správním soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že zruší rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátí zpět k dalšímu řízení.
[5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti a přípustnosti kasační stížnosti, jakož
i splnění ostatních podmínek řízení přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a z důvodů stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněných (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel uplatnil zcela obecně námitku podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; uvedl,
že napadený rozsudek lze označit za nepřezkoumatelný. Nijak však neupřesnil, v čem jeho
tvrzenou nepřezkoumatelnost spatřuje. Dle názoru Nejvyššího správního soudu napadený
rozsudek splňuje základní požadavky kladené na přezkoumatelné soudní rozhodnutí. Má-li být
soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud
za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval
při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného
rozhodnutí. Je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého
skutkového stavu správní soud vyšel a jak o něm uvážil. Z rozsudku krajského soudu je zřejmé,
z jakého skutkového stavu krajský soud vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové
okolnosti a jak je následně právně posoudil. Věcná správnost rozsudku je otázkou jeho
zákonnosti nikoli nepřezkoumatelnosti.
[8] Stěžovateli lze přisvědčit, že krajský soud ve svém rozsudku nesprávně uvedl podzákonný
předpis při vypořádávání námitky žalobce týkající se nezpoplatnění dané pozemní komunikace,
resp. neprovedení dokazování ohledně přítomnosti dopravního značení, které vymezuje její
zákonnou kategorii a zpoplatnění. Krajský soud uvedl, že seznam všech zpoplatněných
komunikací byl v rozhodné době uveden příloze č. 3 vyhlášky č. 306/2015 Sb., o užívání
pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, ve znění do 31. 12. 2015, přičemž
v této příloze byla také výslovně uvedena silnice R 52 (Rajhrad - Pohořelice). Tato vyhláška
nabyla účinnosti dne 1. 12. 2015, přičemž žalobce se měl výše specifikovaných přestupků dopustit
dne 26. 2. 2015. Krajský soud měl správně odkázat na vyhlášku č. 435/2012 Sb., o užívání
pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem ve znění účinném ke dni 26. 2. 2015 a
na její přílohu č. 2 udávající výčet pozemních komunikací, jejichž užití podléhá časovému
poplatku. Ačkoliv krajský soud tyto podzákonné právní předpisy zaměnil, silnice R 52 je v jejich
přílohách definována shodně, tedy jako úsek Rajhrad - Pohořelice, jih (exity 10 - 26), který
činí 16,9 km.
[9] Použití právního předpisu nebo jeho ustanovení, která na věc nedopadají, je důvodem
zrušení přezkoumávaného rozsudku krajského soudu jen tehdy, mohlo-li to mít za následek
nesprávné posouzení pro věc rozhodujících skutkových či právních otázek obsažených
v námitkách (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8 Afs 51/2007 - 87,
č. 1926/2009 Sb. NSS). Ačkoliv tedy krajský soud použil právní předpis, který na posuzovanou
věc nedopadal, neboť v době, kdy měl žalobce přestupek spáchat, nebyl ještě účinný,
byl by výsledek právního posouzení při užití odpovídajícího práva týž. Uvedené pochybení je sice
vadou, tato však nemá vliv na zákonnost rozsudku.
[10] Vymezení místa spáchání přestupku je obligatorní náležitostí výroku správního
rozhodnutí a jeho nedostatečná specifikace nemůže být nahrazena tím, že je místo spáchání
zjistitelné z odůvodnění rozhodnutí nebo ze správního spisu (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 As 63/2015 – 52).
[11] Celní úřad pro Jihomoravský kraj v rozhodnutí ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 48808/2015-
530000-12, ve výroku I. vymezuje místo spáchání přestupku jako „rychlostní silnici R 52 na 26 km
ve směru jízdy na Brno“. Součástí správního spisu jsou také fotografie pořízené hlídkou Policie ČR,
na které stěžovatel ve své kasační stížnosti odkazuje. Jak již bylo uvedeno výše, vyhláška
č. 435/2012 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem ve znění
účinném ke dni 26. 2. 2015 v příloze 2 vymezuje komunikaci nazvanou R 52 jako úsek Rajhrad –
Pohořelice, jih, (exit 10 – 26) jejíž délka činí 16,9 km. Na tomto místě Nejvyšší správní soud
na rozdíl od krajského soudu neshledává pochybnosti v tom, zda 26 km rychlostní silnice,
tak jak byl označen ve správním rozhodnutí, vyvolává pochybnosti o tom, zda v daném místě
je či není silnice zpoplatněna; argument, že délka komunikace činí pouze 16,9 km tak nemůže
obstát. Jinou otázkou ovšem je, zda bylo v řízení najisto postaveno, že vozidlo se právě v daném
zpoplatněném úseku skutečně nacházelo.
[12] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že místo spáchání přestupku
nebylo nedostatečně specifikované; není tak možné spolehlivě určit, kde měla hlídka Policie ČR
žalobce kontrolovat. Přiložené fotografie nemohou nahrazovat nedostatečné vymezení místa
v rozhodnutí správního orgánu, nadto je nutné poznamenat, že žádným způsobem nepomáhají
rozptýlit pochybnosti ohledně přesného místa kontroly, jelikož z nich nevyplývají relevantní
informace o tom, kde byly pořízeny. Jak již uvedl krajský soud ve svém rozsudku, správní orgán
měl možnost tyto nejasnosti o přesném místě spáchání přestupku odstranit v průběhu správního
řízení prostřednictvím dokazování, což neučinil. Pokud stěžovatel v kasační stížnosti argumentuje
9 otisky obrazovky, tzv. printscreeny, veřejně dostupných map společností Google a Seznam,
za účelem upřesnění místa spáchání přestupků, resp. místa, kde měla proběhnout kontrola,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto dokumenty znázorňující úsek silnice R 52 bylo na místě
provést ve správním řízení v rámci dokazování (spolu s výpovědí policistů), v důsledku čehož
mohlo být rozhodné místo dostatečně upřesněno a nevyvstávaly o něm důvodné pochybnosti.
Nejvyšší správní soud nemůže v řízení o kasační stížnosti k těmto materiálům předestřeným
stěžovatelem přihlížet, jelikož místo spáchání přestupku musí být dostatečně vymezeno
ve správním rozhodnutí; nepostačuje tedy jeho dodatečné upřesňování důkazy, které nebyly
obsahem správního spisu. Nejvyšší správní soud tak neshledal pochybení krajského soudu
v případě jeho závěrů týkajících se místa, kde měl žalobce přestupky spáchat, a plně se s nimi
ztotožňuje.
[13] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné uplatněné kasační námitce a v napadeném
rozsudku neshledal žádné pochybení, k němuž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Kasační
stížnost proto jako nedůvodnou zamítl dle §110 odst. 1, věty druhé s. ř. s.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., tj. podle pravidla úspěchu ve věci. Stěžovatel
neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalobce vznik
nákladů řízení o kasační stížnosti netvrdil a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne,
že by mu nějaké náklady v řízení o kasační stížnosti vznikly, proto mu náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu