ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.51.2018:28
sp. zn. 5 As 51/2018 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. K., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2018, č. j. 28 Az 5/2017 – 38,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 7. 9. 2017 ke Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017,
č. j. OAM-105/ZA-ZA11-P07-2017. Rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnuto tak,
že se stěžovateli mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění, neuděluje. Spolu s podanou žalobou stěžovatel požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu neznalosti českých zákonů a potřeby doplnění
žaloby.
[2] V záhlaví označeným usnesením krajský soud zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů. Krajský soud konstatoval, že stěžovatel k výzvě soudu předložil
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 29. 10. 2017, v němž uvedl,
že nemá žádné příjmy ani žádný osobní majetek. S ohledem na to, že krajský soud zjistil,
že stěžovatel v rozhodné době nebydlel v X (dále jen „pobytové středisko“), nýbrž bydlel dle
údajů, které uvedl na propustku na adrese X, P., vyzval stěžovatele přípisem ze dne 2. 11. 2017,
aby ve lhůtě jednoho týdne doložil, z jakých prostředků zabezpečuje své náklady na živobytí (tj.
zejména stravu, bydlení a ostatní základní osobní potřeby). Tato výzva byla stěžovateli zasílána
jak na adresu dle propustky, tak do pobytového střediska. Naposledy byla stěžovateli výzva
k doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech odeslána dne
23. 11. 2017. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl na adrese dle propustky (na této adrese se
měl stěžovatel v době doručování zdržovat také dle databáze OAMP MV, jak plyne z úředního
záznamu na č. l. 33 spisu krajského soudu – pozn. NSS) zastižen, byla stěžovateli dne
27. 11. 2017 zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl, a písemnost byla uložena a připravena k
vyzvednutí. Stěžovatel si uvedenou písemnost ve lhůtě 10 dnů nevyzvedl, a proto byla dnem
7. 12. 2017 považována za doručenou (srov. §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád). Stěžovatel na výzvu k doplnění prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech nereagoval. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro
ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §35 odst. 9 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.), neboť nedoložil věrohodným způsobem své majetkové a osobní
poměry, ačkoli měl příležitost svá tvrzení v tomto směru doplnit (srov. §36 odst. 3 s. ř. s.).
[3] Uvedené usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Stěžovatel
konstatoval, že nepracuje, neboť k tomu nesplňuje zákonné podmínky. Rovněž uvedl, že bydlí
zdarma u kamaráda. K tomu dále poznamenal, že právo na spravedlivý proces je zakotveno
v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 a 7 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.), přičemž z judikatury
Ústavního soudu vyplývá, že právo na spravedlivý proces je komplexně tvořeno celou pátou
hlavou Listiny, a proto mimo jiné zahrnuje také právo na obhajobu a právo na tlumočníka.
Současně stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
[5] Pokud jde o splnění poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti, v tomto řízení
stěžovatele poplatková povinnost nestíhá s ohledem na to, že jeho kasační stížnost nesměřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností (blíže viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Jak dále vyplývá ze zmiňovaného
usnesení rozšířeného senátu, stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, která nesměřuje proti
meritornímu rozhodnutí krajského soudu, ani proti rozhodnutí, jímž se řízení před krajským
soudem končí, nemusí rovněž splňovat podmínku dle §105 odst. 2 s. ř. s. (povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem nebo jeho zaměstnancem
nebo členem, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie).
[6] Stěžovatel přes výše uvedené požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
proto musel Nejvyšší správní soud o jeho žádosti rozhodnout. Nejvyšší správní soud podotýká,
že podle §35 odst. 9 s. ř. s. se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní
splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků,
jednak je též nezbytná existence potřeby takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení.
Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce,
tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele. Kasační stížnost má požadované základní
náležitosti, je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá; přitom se v posuzované věci jedná o posouzení
nikterak komplikované otázky, o které zdejší soud může rozhodnout na základě kasační stížnosti
a podkladů obsažených ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat
zástupce. Za uvedené situace tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle §35 odst. 9 s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[10] Podle §36 odst. 3 s. ř. s., účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Uvedené podmínky
pro přiznání osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně.
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost stěžovatele míří proti usnesení
krajského soudu o neustanovení zástupce. Předmětem řízení v nyní projednávané věci proto
je posouzení, zda krajský soud postupoval v rámci rozhodování o návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce v souladu se zákonem.
[12] Jednou z podmínek pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 9 s. ř. s. je doložení osobních,
majetkových a výdělkových poměrů navrhovatele (v projednávané věci stěžovatele), kterého
v tomto ohledu stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jestliže své povinnosti nedostojí,
nemůže být se svým návrhem úspěšný a je na místě, aby jeho návrh na ustanovení zástupce soud
zamítl. V nyní posuzované věci krajský soud zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce
právě z důvodu nedoložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, z nichž by vyplývalo,
že nemá dostatečné prostředky k ochraně svých práv. Jak již bylo výše uvedeno, krajský soud
stěžovatele vyzýval, aby doplnil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových
poměrech na základě výzvy ze dne 2. 11. 2017. Dle soudního spisu stěžovatel na tuto výzvu
ve stanovené lhůtě ani později nereagoval. Stěžovatel ostatně ani v kasační stížnosti nenamítal
ničeho v tom smyslu, že by věrohodným způsobem doložil své osobní, majetkové a výdělkové
poměry, zejména z jakých prostředků vlastně zabezpečuje své náklady na živobytí (tj. zejména
stravu, bydlení a ostatní základní osobní potřeby). Z uvedeného je tedy zřejmé, že postup
krajského soudu byl v nyní projednávané věci správný a v souladu se zákonem. Nejvyšší správní
soud proto neshledal kasační stížnost důvodnou a zamítl ji.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení o své kasační stížnosti úspěch neměl a žalovanému
žádné náklady v tomto řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu