ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.128.2018:27
sp. zn. 5 Azs 128/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: H. K., zastoupen Mgr.
Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 4. 2018, č. j. 28 Az 5/2018 - 24, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. OAM-987/ZA-ZA11-ZA15-2017, byla
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou
podle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“) a řízení ve věci mezinárodní ochrany bylo dle §25 písm. i) zákona
o azylu zastaveno. Zároveň bylo konstatováno, že státem příslušným k posouzení podané žádosti
podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria
a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu
podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém
z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Spolková republika Německo. Spolková
republika Německo uznala svou příslušnost k posouzení žádosti stěžovatele o mezinárodní
ochranu, což žalovanému oznámila dne 1. 12. 2017.
[2] Stěžovatel následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu
v Hradci Králové, který tuto žalobu rozsudkem ze dne 6. 4. 2018, č. j. 28 Az 5/2018 - 24, zamítl.
[3] Stěžovatel poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu s návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že ztratil postavení
žadatele o mezinárodní ochranu, nemůže pracovat, neboť povolení k zaměstnání nemůže bez
vrácení průkazu žadatele o mezinárodní ochranu získat. Stěžovatel nemá z uvedených důvodů
žádné finanční prostředky a žije pouze z financí zapůjčených od známých. Ze všech uvedených
důvodů se domnívá, že nepřiznání odkladného účinku by pro něj znamenalo nepoměrně větší
újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, zároveň přiznání odkladného účinku nebude
v rozporu s veřejným zájmem.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že dle jeho
názoru nejsou splněny podmínky pro jeho přiznání a výkon ani jiné právní následky napadeného
rozhodnutí neznamenají pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám. Nebylo prokázáno, že by situace stěžovatele byla natolik
výjimečná oproti ostatním žadatelům o mezinárodní ochranu, aby jeho kasační stížnosti měl být
přiznán odkladný účinek. Stěžovatel je zastoupen advokátkou, jeho práva tak budou hájena
i v případě jeho vycestování do země příslušné meritorně rozhodnout o jeho žádosti
o mezinárodní ochranu, kterou je Spolková republika Německo. Stěžovatel nedoložil ani neuvedl
konkrétní důvody, proč by Spolková republika Německo řádně nevykonávala azylové řízení.
Jedná se o bezpečnou zemi dodržující mezinárodní závazky, vycestování tedy nelze považovat
za újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. S ohledem na §97 písm. e) a §99 písm. a) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nelze až do uplynutí 6 měsíců od data podání žádosti
o mezinárodní ochranu (tj. do 30. 5. 2018) stěžovateli vydat povolení k zaměstnání, a to ani
v případě, že by mu byl vrácen průkaz žadatele o mezinárodní ochranu.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu nemá kasační
stížnost v daném případě ze zákona odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí
být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny,
byť z jiných důvodů, než které uvádí stěžovatel.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocného
a vykonatelného rozhodnutí správního orgánu o přemístění (viz čl. 26 nařízení Dublin III) nucen
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím zdejšího soudu o jeho kasační
stížnosti.
[10] Pro řádný výkon práva stěžovatele na spravedlivý proces přitom může podstatné, aby
mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti. Byť je stěžovatel
v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen jemu ustanovenou advokátkou, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Jakkoliv je zemí, kam se má stěžovatel přemístit za účelem posouzení jeho žádosti
o mezinárodní ochranu, Spolková republika Německo, nelze vyloučit, že by efektivní výkon
zmiňovaných práv pro něj mohl být v důsledku tohoto přemístění komplikovaný, zvláště
pak za situace, kdy mu soud usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 5 Azs 128/2018 – 15, uložil,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil v podstatě blanketní kasační
stížnost, což může jen stěží učinit jinak, než právě ve spolupráci s ustanovenou zástupkyní.
Nejvyšší správní soud proto shledává možnou újmu na výkonu práva stěžovatele na spravedlivý
proces v důsledku nuceného přemístění z území České republiky před rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti (k tomu srov. též čl. 27 odst. 3, 5 a 6 nařízení Dublin III).
[11] Nejvyšší správní soud neshledal ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného
účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
S ohledem na nutnost přemístění stojí v daném případě proti újmě, která hrozí stěžovateli, riziko
narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím prozatímní povahy, a tedy pouze
dočasně oddaluje (nikoliv zamezuje) realizaci rozhodnutí žalovaného, pokud by byla kasační
stížnost stěžovatele zamítnuta. Přiznání odkladného účinku zohledňuje čl. 29 odst. 1 nařízení
Dublin III, pokud jde o počátek běhu lhůty pro provedení přemístění, navíc §32 odst. 6
zákona o azylu Nejvyššímu správnímu soudu ukládá rozhodnout o této kasační stížnosti
nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy bude prostá vad a bude mít všechny náležitosti.
[12] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se tvrzenými důvody vzniku újmy, které
uváděl stěžovatel.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, což vyvolává právní následky
stanovené v §78b zákona o azylu.
[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 4. května 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu