ECLI:CZ:NSS:2018:5.AZS.258.2018:14
sp. zn. 5 Azs 258/2018 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: D. L. A., zastoupený
JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 14, Podbořany, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2018, č. j. 17 A 74/2018
– 44, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
II. Řízení o kasační stížnosti se p řeru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 18. 4. 2018,
č. j. KRPA-144543-17/ČJ-2018-000022, byl žalobce zajištěn dle §124 odst. 1 písm. c) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
v relevantním znění, a byl umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková za účelem realizace
správního vyhoštění. Dne 20. 4. 2018 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany
a rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 4. 2018, č. j. OAM-68/LE-LE05-LE26-PS-2018
(dále jen „rozhodnutí o zajištění dle zákona o azylu“), byl zajištěn dle §46a odst. 1 písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“). Doba trvání
zajištění byla stanovena do 8. 8. 2018.
[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č. j. OAM-68/LE-LE05-LE29-2018,
bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany dle §25 písm. i) zákona o azylu,
neboť žalovaný dospěl k závěru, že opakovaná žádost žalobce o mezinárodní ochranu
je dle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nepřípustná.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění dle zákona o azylu podal žalobce žalobu
u Krajského soudu v Plzni, který ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 18. 6. 2018,
č. j. 17 A 74/2018 – 44, zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.,
neboť právní následky napadeného rozhodnutí by pro něho dle jeho tvrzení znamenaly
nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným
osobám.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Stěžovatel ve svém návrhu neuvedl žádné
skutečnosti svědčící o jeho nenahraditelné újmě. Zároveň žalovaný sdělil, že zajištění stěžovatele
bylo ukončeno uplynutím lhůty pro zajištění a ode dne 8. 8. 2018 se již stěžovatel v zařízení
pro zajištění cizinců nezdržuje. Z uvedeného důvodu žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti dle §46a odst. 9 zákona o azylu zastavil.
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval návrhem stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73
odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou naplněny.
[9] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí přitom být
závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74).
[10] Stěžovatel svoji žádost o odkladný účinek formuloval velmi vágně. Z jeho návrhu není
zřejmé, v čem spatřuje nepoměrně větší újmu v případě výkonu napadených rozhodnutí
krajského soudu či žalovaného či v případě jiných jejich právních následků, příp. na základě
kterých skutečností se domnívá, že v jeho případě jsou podmínky pro přiznání odkladného
účinku splněny. Není ani zřejmé, čeho konkrétně by mělo být odkladným účinkem
ve stěžovatelově věci dosaženo. Jestliže hodlal stěžovatel přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti dosáhnout svého propuštění ze zajištění, podotýká Nejvyšší správní soud, že by takový
postup směřoval přímo proti smyslu institutu zajištění žadatele o mezinárodní ochranu,
zpravidla by tedy v takových případech nebyla splněná zákonná podmínka, podle níž přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud
však zejména přihlédl ke skutečnosti, že stěžovatel již byl ze zajištění propuštěn, a proto
mu v současné době v souvislosti s žalobou napadeným rozhodnutím či s rozsudkem krajského
soudu napadeným kasační stížností nemůže vůbec hrozit bezprostřední újma.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti zamítl. Tím však soud nikterak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
[12] Podle §46a odst. 9 zákona o azylu, ve znění účinném od 15. 8. 2017, v případě,
že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí
o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele
o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[13] Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda lze v posuzovaném případě postupovat
podle citovaného ustanovení zákona o azylu. Zjistil přitom, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, byla zdejším soudem předložena Soudnímu dvoru Evropské unie
následující předběžná otázka: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU
(Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové
vnitrostátní právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí
ve věcech zajištění cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Uvedené řízení o předběžné otázce
je Soudním dvorem vedeno pod označením C-704/17, D. H. proti Ministerstvu vnitra.
[14] Nejvyššímu správnímu soudu je rovněž známo, že před Ústavním soudem je projednáván
návrh na zrušení mimo jiné §46a odst. 9 zákona o azylu. Řízení je vedeno pod
sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Také výsledek tohoto řízení bude tedy významný pro postup v nyní
posuzované věci.
[15] Podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. předseda senátu může řízení usnesením přerušit,
jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci
samé nebo takové řízení sám vyvolá. V souladu s citovaným ustanovením tedy soud
v nyní posuzované věci rozhodl o přerušení řízení, neboť pro rozhodnutí v této věci bude
nezbytné vyčkat rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce položené Nejvyšším správním
soudem ve věci vedené pod sp. zn. 10 Azs 252/2017.
[16] Po dobu přerušení řízení se nekonají jednání a neběží lhůty podle soudního řádu
správního (§48 odst. 5 s. ř. s.).
[17] V řízení bude na základě usnesení soudu pokračováno, jakmile překážka pro jeho
přerušení odpadne (§48 odst. 6 s. ř. s.), tedy poté, co bude o předběžné otázce Soudním dvorem
Evropské unie rozhodnuto, popř. nastane jiná skutečnost rozhodná pro řízení ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. srpna 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu