ECLI:CZ:NSS:2018:6.AFS.142.2018:40
sp. zn. 6 Afs 142/2018 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobkyně: RATO reality s.r.o., IČ 24178802, sídlem Lannova 2061/8, Praha 1,
zastoupená JUDr. Milanem Veverkou, advokátem, sídlem U Hřiště 470, Nový Jičín,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. června 2017, č. j. 25937/17/5100-41453-712140,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
31. ledna 2018, č. j. 22 Af 85/2017 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce
JUDr. Milana Veverky, advokáta, sídlem U Hřiště 470, Nový Jičín, do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též stěžovatelka, domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta
její žaloba proti tamtéž uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno devět
zajišťovacích příkazů na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty vydaných Finančním
úřadem pro Moravskoslezský kraj v dubnu 2017.
[2] Nejvyšší správní soud v rámci řízení zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné
lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru,
že stěžovatelka podala kasační stížnost předčasně.
[3] Stěžovatelka byla v řízení před krajským soudem původně zastoupena daňovým
poradcem, společností Daně & Daně s.r.o. (plná moc je založena na č. l. 8 spisu předloženého
krajským soudem). V průběhu řízení zastoupení stěžovatelky převzal JUDr. Petr Hampel,
advokát, který tuto skutečnost krajskému soudu oznámil společně se žádostí o přednostní
projednání a rozhodnutí věci dne 29. listopadu 2017 (plná moc je založena na č. l. 39 spisu
krajského soudu). Krajský soud však tuto změnu nezohlednil, v záhlaví svého rozsudku označil
jako zástupce stěžovatelky společnost Daně & Daně s.r.o. a tento rozsudek jí též (coby
domnělému zástupci stěžovatelky) doručil.
[4] Za takové situace nelze než konstatovat, že rozsudek krajského soudu nebyl stěžovatelce
[respektive jejímu „aktuálnímu“ zástupci – srov. §42 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] řádně doručen.
[5] Rozhodnutí krajského soudu lze přitom napadnout kasační stížností ve lhůtě do dvou
týdnů po jejich doručení (§106 odst. 1 s. ř. s.). Z ustanovení §102 s. ř. s. dále vyplývá, že kasační
stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu; právní moc
rozsudku je přitom spojena s jeho doručením (§54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení o lhůtě k podání
kasační stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může
být kasační stížnost podána; ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným
na řízení zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu
z účastníků. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet až po doručení
napadeného rozsudku krajského soudu. To, že již vyhlášením rozsudku je rozsudkem, resp. jeho
výrokem soud vázán, nutně nesouvisí s určením počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti
a s procesní podmínkou (alespoň relativní) pravomocnosti napadeného rozsudku v kasačním
řízení.
[6] Ostatně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již ve svém usnesení ze dne
4. listopadu 2003, č. j. 1 As 4/2003 - 48, č. 281/2004 Sb. NSS, dospěl k závěru, že proti usnesení
krajského soudu ve správním soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní moci, nelze brojit
kasační stížností, resp. že je předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. června 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41). V citovaném usnesení
tento důsledek rozšířený senát spojoval právě s důsledkem doručení spočívajícím v nabytí právní
moci (výslovně přitom odkazoval na §54 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5 s. ř. s.).
[7] Stěžovatelce nehrozí odepření přístupu k soudu, neboť rozsudek dosud nebyl
JUDr. Hampelovi, který stěžovatelku v řízení před krajským soudem na základě plné moci ze dne
27. listopadu 2017 zastupoval, řádně doručen, a lhůta pro podání kasační stížnosti tak ještě vůbec
nezačala běžet. Krajský soud bude nyní povinen opravit záhlaví svého rozsudku tak, aby údaje
o zástupci stěžovatelky odpovídaly skutečnosti, a řádně jej tomuto zástupci doručit. Teprve
v okamžiku doručení rozsudku krajského soudu v souladu se zákonem stěžovatelce začne běžet
lhůta pro podání kasační stížnosti (viz obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. července 2018, č. j. 6 Azs 195/2018 - 29).
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) aplikovaného
na základě §120 s. ř. s. odmítl jako předčasnou.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[10] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení
již zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce (§10 odst. 3 věta třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu