ECLI:CZ:NSS:2018:6.AFS.295.2018:39
sp. zn. 6 Afs 295/2018 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci
žalobkyně: Autometal, spol. s r.o., IČ 62969030, se sídlem Zalužany 99, Zalužany, zastoupené
Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. června 2016, č. j. 23171-4/2016-900000-304.1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2018, č. j. 3 Af 59/2016 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „celní úřad“) doměřil žalobkyni clo ve výši
2 236 Kč a uložil jí povinnost uhradit penále ve výši 448 Kč. Žalobkyně totiž navrhla propuštění
zboží (pol. č. 1 poloviny kovových plášťů z ocelového plechu výfukových systémů os. automobilů uvedené
v předložené faktuře č. EW2015-W0113) do režimu volný oběh, přitom celní úřad určil, že dané
zboží patří do podpoložky 8708 92 99 TARIC kód 00 (Části, součásti a příslušenství motorových vozidel
čísel 8701 až 8705, - Ostatní části, součásti a příslušenství, - - Tlumiče výfuků a výfuková potrubí; jejich části
a součásti, - - - Ostatní, - - - - Části a součásti, - - - - - Ostatní), nikoliv do podpoložky 7326 90 98
TARIC kód: 90 – (Ostatní výrobky ze železa nebo oceli, - Ostatní, - - Ostatní výrobky ze železa nebo oceli, - -
- Ostatní, - - - - Ostatní), kterou deklarovala žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně
neúspěšně odvoláním k žalovanému, proti odvolacímu rozhodnutí pak žalobou u Městského
soudu v Praze (dále též „městský soud“).
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[2] Proti rozsudku městského soudu označenému v záhlaví podala žalobkyně (dále
též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V ní namítala, že městský soud nesprávně posoudil
právní otázku, zda zboží, které dováží, patří mezi části, součásti a příslušenství motorových
vozidel, nebo mezi ostatní výrobky ze železa nebo oceli. Z hlediska složení se jedná o výrobky
z nerezové oceli, jak potvrdila i Celně technická laboratoř. Z hlediska účelu jde o duté kovové
součástky specifického tvaru, ze kterých v kombinaci s dalšími součástkami stěžovatelka teprve
vyrábí finální produkt – výfukové potrubí pro automobily, a to montážním procesem,
jehož součástí je mj. svařování kovových součástí k sobě navzájem. Před tímto zpracováním
nemá zboží jasně daný účel použití a rozhodně by nemohlo být použito jako konečný výrobek
do motorového vozidla, neboť jsou nutné ještě další komponenty, z nichž některé stěžovatelka
sama vyvinula a vyrábí je. Pokud může zboží náležet do více různých podpoložek celního
sazebníku, je nutno zohlednit jeho funkci, která je převažující či prvotní, což městský soud
neučinil (stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 27/2012 - 37).
Městský soud dále porušil práva stěžovatelky, když odmítl nechat zpracovat znalecký posudek,
který by odpověděl na otázku, zda lze dovezené zboží považovat za konečný výrobek,
nebo zda je nutná jeho další úprava, která ovlivňuje jeho funkčnost (stěžovatelka odkázala
na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 59/2003).
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornil, že stěžovatelka pouze opakuje
argumenty ze své žaloby. Staví věc tak, že dováží kovové výrobky, jež nemají žádnou specifickou
funkci, a teprve zpracováním se z nich stávají součásti automobilu. Žalovaný zastává názor,
že dané výrobky mají již v okamžiku dovozu jasně daný a úzce vymezený účel použití,
kterému jsou na první pohled zcela uzpůsobeny svým tvarem, rozměry, použitým materiálem
i způsobem opracování. Z podkladů získaných od stěžovatelky dokonce vyplývá, že se jedná
o součásti výfukového potrubí specificky určené pro konkrétní typy osobních automobilů. Nelze
je využít k ničemu jinému a nelze je, bez vynaložení nepřiměřených nákladů, ani přepracovat
na výrobky jiné, určené k plnění jiných funkcí. Přibrání znalce by bylo nadbytečné, neboť znalec
může zodpovídat pouze otázky skutkové, přičemž skutkový stav dostatečně jasně vyplývá
z podkladů poskytnutých stěžovatelkou, sporné je pouze jeho právní posouzení.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[5] Nejvyšší správní soud předesílá, že jádro kasačních námitek směřuje do skutkových
závěrů městského soudu, na jejichž základě posoudil správnost zařazení dovážených výrobků
pod příslušnou podpoložku kombinované nomenklatury. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je
to především městský soud, který je oproti kasačnímu Nejvyššímu správnímu soudu soudem
nalézacím a je povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně
otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Intervence ze strany kasačního soudu je v tomto
ohledu výjimečná a omezuje se na vady řízení a dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. (srov. např. rozsudek č. j. 6 As 256/2016 - 79 z 1. března 2017, bod 21). Žádné takové
vady Nejvyšší správní soud nezjistil.
[6] Stěžovatelka nepředkládá žádné nové argumenty, s nimiž by se nevypořádal již městský
soud. Ten ve svém rozsudku přehledně shrnul relevantní evropskou právní úpravu (zejména
nařízení Rady č. 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku)
a judikaturu (viz body 36 - 40, 45 - 47 napadeného rozsudku), přičemž provedená interpretace,
mj. i za pomoci vzájemné kombinace vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře a vysvětlivek
k harmonizovanému systému, je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu
(srov. rozsudek ze dne 19. listopadu 2013, č. j. 2 Afs 85/2012 - 40). Městský soud vyšel z toho,
že účel použití výrobku je společně s jeho objektivními charakteristikami a vlastnostmi kritériem
pro jeho sazební zařazení. Ztotožnil se s žalovaným v tom, že ze shromážděných podkladů jasně
vyplývá, že zboží, které stěžovatelka dováží, nelze použít k ničemu jinému než ke smontování
s ostatními díly a následnému namontování do konkrétních typů osobních automobilů. Jde
o části většího celku, pro jehož funkci jsou nepostradatelné, a tyto části jsou jednoznačně
rozpoznatelné jako vhodné pro použití výhradně nebo hlavně pro motorová vozidla. Zpracování,
které stěžovatelka provádí, nemá podstatný vliv na takto vymezený charakter zboží, neboť je-li
výrobek předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, pak se části budoucího výrobku
zařazují stejně jako kompletní výrobek, k jehož výrobě slouží.
[7] Stěžovatelka tuto myšlenkovou konstrukci nijak nevyvrací. Netvrdí například, že by
rozhodujícím kritériem pro zařazení výrobku mělo být ve skutečnosti jeho materiálové složení
bez ohledu na jeho účel. Pokud snad stěžovatelka naznačuje, že by účel zboží měl být určen
bez přihlédnutí k tomu, k výrobě jakého finálního produktu toto zboží slouží, pak takováto úvaha
nemá naprosto žádnou právní oporu – stěžovatelka nepoukazuje na žádný konkrétní
právní předpis či soudní rozhodnutí, které by svědčilo ve prospěch takového náhledu
nebo v jehož výkladu by se městský soud podle ní mýlil. Takovým rozhodnutím není
ani stěžovatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. listopadu 2012,
č. j. 5 Afs 27/2012 - 37, č. 2772/2013 Sb. NSS. Zde se totiž spor týkal zařazení kompletního
výrobku, který plnil dvě různé funkce (kapesní počítač vybavený GPS navigací), přičemž zdejší
soud dospěl k závěru, že při jeho zařazení je třeba zohlednit zejména funkci, jež je převažující
či prvotní. Stěžovatelka ovšem netvrdí, že by finální výrobek, který ze zboží, jež stěžovatelka
dováží, má vzniknout, měl snad plnit více funkcí, z nichž by bylo třeba zvolit tu, která je prvotní
či převažující. Zůstává tak neotřesen náhled městského soudu, že části sloužící k montáži celku je
třeba zařadit jako finální výrobek, jestliže jsou jednoznačně rozpoznatelné jako vhodné
pro použití výhradně nebo hlavně pro tento finální výrobek.
[8] Ani z hlediska skutkového stěžovatelka ničeho podstatného nenamítá, zejména neuvádí,
jaký jiný účel by mohlo plnit jí dodávané zboží nazvané „poloviny kovových plášťů z ocelového plechu
výfukových systémů os. automobilů“. Stěžovatelka neuvádí, že by snad toto zboží bylo možno použít
k montáži jiného typu potrubí než výfukového potrubí osobních automobilů nebo že by dokonce
bylo schopné samostatného použití k nějakému konkrétnímu účelu (stěžovatelka dokonce
výslovně potvrzuje, že bez zapracování do finálního výrobku nemá zboží žádný jasně daný
účel použití). Z tohoto pohledu by pak skutečně bylo zbytečné provádět znalecký posudek,
neboť zde nevzniká žádná relevantní pochybnost o skutkovém stavu, který je rozhodný
pro aplikaci příslušných právních norem. Závěr městského soudu o neprovedení tohoto důkazu
je tedy správný a řádně odůvodnění a o tzv. opomenutý důkaz se nejedná.
[9] Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost proti napadenému rozsudku městského soudu
vyhodnotil jako nedůvodnou a zamítl ji v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 7 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci
úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu