ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.146.2018:30
sp. zn. 6 As 146/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. J., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2016, č. j. DSH/654/16, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2018, č. j. 17 A 24/2016 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2016, č. j. DSH/654/16 (dále jen „napadené rozhodnutí“)
žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Plzně ze dne
2. 10. 2015, č. j. MMP/241641/15, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bod pátý zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že jako řidič motorového vozidla na křižovatce
nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj!“. Posledním dnem pro podání odvolání
proti prvostupňovému rozhodnutí bylo pondělí 19. 10. 2015. Odvolání bylo podáno
prostřednictvím České pošty s využitím služby DopisOnline, kdy jsou jednotlivá elektronická
podání prostřednictvím Postservisu, jehož zřizovatelem je Česká pošta, transformována
do listinné podoby. Žalobcovo odvolání považoval žalovaný za podané až dnem 20. 10. 2015,
kdy bylo podání transponováno do listinné podoby a odesláno, a nikoliv den 19. 10. 2015,
kdy byla zásilka zadána elektronicky do systému České pošty.
[2] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 28. 11. 2016, č. j. 17 A 24/2016 – 65 (dále jen „první
rozsudek krajského soudu“), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud přisvědčil žalobci, že pro zachování lhůty k podání odvolání ve smyslu §40 odst. 1
písm. d) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), je rozhodující okamžik
žádosti o poštovní službu, který byl držitelem poštovní licence datově potvrzen jako den podání
doporučené zásilky na poštovní stvrzence. Dospěl tedy k závěru, že odvolání žalobce bylo
podáno včas.
[3] Rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 As 14/2017 – 39, Nejvyšší správní soud zrušil první
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu dospěl v usnesení ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 – 49, k závěru,
že okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě, podle kogentního §40 odst. 1
písm. d) správního řádu nemůže být modifikován soukromoprávním ujednáním, tj. Obchodními
podmínkami DopisOnline (bod 34 usnesení rozšířeného senátu). Den elektronické objednávky
služby DopisOnline přes webovou stránku https://online.postservis.cz tedy není okamžikem
podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu, neboť není
rozumný důvod se domnívat, že v případě služby DopisOnline, která je službou ryze soukromé
povahy, má být za okamžik podání zásilky k poštovní přepravě považován z hlediska veřejného
práva již den objednání této služby, bez ohledu na to, kdy pošta skutečnou zásilku zpracuje
a předá ve smyslu zákona o poštovních službách k poštovní přepravě. S ohledem na tyto závěry
tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě žalobce byla zásilka podána až dne
20. 10. 2015, tedy po uplynutí lhůty k odvolání.
[4] Krajský soud, jsa vázán výše vyjádřeným právním názorem, žalobu jako nedůvodnou
zamítl rozsudkem ze dne 9. 3. 2018, č. j. 17 A 24/2016 – 107 (dále jen „napadený rozsudek“),
který nyní žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá kasační stížností. V ní namítá nesprávné
posouzení právní otázky soudem - kdy dojde k podání zásilky ve smyslu §40 odst. 1 písm. d)
správního řádu. Výslovně tvrdí, že „není podstatné, jaké datum pošta uvede na obálce, nebo kdy pošta
zásilku vytiskne, dá do obálky a začne přepravovat. Podstatné je, kdy byla zásilka poště předána (…)“.
Uvedenému vyjádření stěžovatele odpovídá celý obsah kasační stížnosti, ve které argumentuje,
že k podání zásilky došlo dne 19. 10. 2015, přičemž zcela pomíjí, že Nejvyšší správní soud
již ve věci rozhodoval a byl při tom vázán názorem rozšířeného senátu.
[5] Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud
rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako
důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[6] K právní úpravě nepřípustnosti kasační stížnosti dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. se ve své
judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud i Ústavní soud (naposledy se Ústavní soud
této problematice zevrubně věnoval v nálezu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 1237/15, úvahy
Nejvyššího správního soudu lze nalézt zejména v usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011,
č. j. 1 As 79/2009 – 165). Podle ustálené judikatury je nutné citované ustanovení vykládat
při vědomí jeho účelu, kterým je zamezit bezúčelnému řetězení kasačních stížností
a prodlužování řízení v případech, ve kterých Nejvyšší správní soud ve věci již svůj závazný
právní názor vyslovil. Závazným právním názorem ve smyslu §110 odst. 3 s. ř. s. je přitom třeba
rozumět v kasačním rozsudku vyjádřený závěr o interpretaci a aplikaci práva, jež bylo nebo mělo
být užito v rozhodované věci a jímž se Nejvyšší správní soud zabýval při posuzování kasačních
námitek nebo nad jejich rámec v mezích §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
[7] Nepřípustnost kasační stížnosti dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. nicméně nelze chápat
absolutně, citované ustanovení se neuplatní např. v případě, kdy Nejvyšší správní soud vytkl
(při prvním přezkumu) krajskému soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný
skutkový stav, popřípadě nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Stejně tak v případech, kdy dojde
ke změně skutkových nebo právních poměrů ve věci, resp. doplnění dokazování, změně
či zrušení aplikovaného právního předpisu, deklaraci protiústavnosti předpisu Ústavním soudem,
nebo podstatné změně judikatury, jež by byl i Nejvyšší správní soud ve svém novém rozhodnutí
povinen akceptovat.
[8] Je třeba též přihlédnout k tomu, že pokud druhou kasační stížnost podá účastník
řízení (osoba zúčastněná na řízení) odlišný od toho, který podal kasační stížnost první, nelze
mu přičítat k tíži (v duchu zásady dispoziční a zásady vigilantibus iura), že neuplatnil všechny
své námitky již v předchozí kasační stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2015,
sp. zn. II. ÚS 808/13, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, a dále jeho usnesení ze dne 24. 10. 2012,
č. j. 6 As 35/2012 - 42). Pokud tedy první kasační stížnost podal žalovaný a druhou kasační
stížnost žalobce, který prezentuje nové námitky, se kterými se kasační soud v prvním řízení
s ohledem na dispoziční zásadu nezabýval nebo zabývat nemohl, ani v takovém případě nelze
aplikovat ustanovení o nepřípustnosti kasační stížnosti.
[9] Stěžovatel však nyní rozporuje výhradně závěry prvního kasačního rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, byť výslovně se proti tomuto rozhodnutí nevymezil a v kasační stížnosti zcela
přehlíží, že se touto věcí již Nejvyšší správní soud zabýval a stěžovatelem rozporovanou otázku
v úplnosti vyřešil. Nadto stěžovatel fakticky rozporuje názor rozšířeného senátu, kterým je nyní
tříčlenný senát Nejvyššího správního soudu vázán, a pokud by kasační stížnost neodmítl, musel
by ji s ohledem na závěry shora citovaného usnesení č. j. 10 As 20/2017 – 49 zamítnout. Žádné
další výhrady proti napadenému rozsudku stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl.
[10] S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že takto koncipovaná kasační stížnost
je nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., pročež Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu