ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.4.2018:33
sp. zn. 6 As 4/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: Jablonecká
energetická a.s., se sídlem Liberecká 4191/120, Jablonec nad Nisou, zastoupena Mgr. Lukášem
Votrubou, advokátem, se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti žalovanému: Energetický
regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, proti rozhodnutí předsedkyně
Energetického regulačního úřadu ze dne 21. 9. 2015, č. j. 10530-31/2013-ERU, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2017,
č. j. 30 A 134/2015 – 106, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2017,
č. j. 30 A 134/2015 – 106, se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 4. 1. 2018 se žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2017,
č. j. 30 A 134/2015 – 106, (dále „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 21. 9. 2015,
č. j. 10530 31/2013-ERU, (dále „napadené rozhodnutí“).
[2] Napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad a zároveň potvrzeno rozhodnutí
Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 7. 2015, č. j. 10530-27/2013-ERU. Tímto
rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobkyni shledal vinnou ze spáchání správního deliktu
podle §podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a uložil jí pokutu
podle §16 odst. 4 písm. b), ve spojení s §16 odst. 1 písm. d) téhož zákona ve výši 418.868 Kč
a dále jí podle §18 odst. 3 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetického zákona)
uložil opatření k nápravě zjištěného protiprávního stavu – vystavit odběratelům opravné
vyúčtování výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 tak, aby tato nezahrnovala neoprávněné
náklady zahrnuté do výsledné ceny tepelné energie za rok 2011.
[3] Součástí kasační stížnosti je návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka v návrhu uvedla, že krajský soud vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti
napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka již splnila svou povinnost zaplatit pokutu ve výši
418.868 Kč a povinnost zaplatit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč, kdy tak učinila
před rozhodnutím krajského soudu o odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Nadále je
však povinna plnit povinnost vystavit odběratelům opravné vyúčtování výsledné ceny tepelné
energie za rok 2011.
[4] Přiznáním odkladného účinku nevznikne třetím osobám žádná újma; naopak
jeho nepřiznáním třetím osobám určitá újma vzniknout může. Stěžovatelka již ve výpočtu,
který předložila krajskému soudu, uváděla, kolik by v případě, že bude napadené rozhodnutí
shledáno správným, činily jednotlivé částky pro jednotlivé odběratele, které by byla povinna
stěžovatelka těmto odběratelům vrátit. Jedná se o dobropisy pro jednotlivá odběrná místa
v celkové výši mezi 9,02 Kč - 480,61 Kč bez DPH u odběratelů skupiny B2A, resp. 13,26 Kč -
8.536,32 Kč bez DPH u odběratelů skupiny bez B2A, a to při celkovém počtu těchto odběrných
míst 374 (tato hodnota je zjistitelná z důkazů dobropisy).
[5] Některá odběrná místa jsou domy ve správě SVJ, bytových družstev či jiných správců,
kdy v okamžiku doručení opravného vyúčtování ze strany stěžovatelky budou tyto správcovské
subjekty povinny dále rozúčtovat tyto případné dobropisované částky. Stěžovatelka své náklady
na provedení opravného vyúčtování odhaduje na 15.334 Kč (cena bankovních služeb
3 Kč/platba a cena poštovného 38 Kč). Případné dobropisy však v konečném důsledku postihují
cca. 3.500 konečných subjektů, kdy správci budou muset všem těmto subjektům poukázat
uvedený rozdíl a dále tento také řádně vyúčtovat (zasláním písemného vyúčtování). Lze očekávat,
že náklady na vyúčtování a výplatu dobropisu postihnou i správce, tedy celkem cca. 143.500 Kč.
Podstatné je, že každý správce bude muset každému jednotlivému místu spotřeby
(bytu, nebytovém prostoru apod.) zaslat opravné vyúčtování za rok 2011, tj. vzniknou
těmto třetím subjektům další náklady mzdové, náklady poštovních služeb, náklady bankovních
služeb. V případě, že by Nejvyšší správní soud vyhověl stěžovatelce, byly by veškeré
tyto náklady vynaloženy zbytečně a předčasně. Stěžovatelka by pak musela opětovně vyúčtovat
náklady za rok 2011 a vyčkat konečného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu,
se kterým by mohly být spojeny opět další povinnosti. Tj. veškeré náklady na realizaci rozhodnutí
by se mohly hradit ve skutečnosti až 3x. Tyto náklady budou zatěžovat třetí subjekty. Přiznání
odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil v přípisu
ze dne 17. 1. 2018, v němž uvedl, že pravomocně uložená pokuta již byla uhrazena, požadovaný
odklad by se tak měl týkat toliko opatření k nápravě spočívající v kalkulaci ceny tepelné energie
bez neoprávněných nákladů a jejímu vyúčtování odběratelům. Uložení veřejnoprávní povinnosti
provést opatření k nápravě bude mít dopad do soukromých práv a povinností dotčených
subjektů (nejen stěžovatelky ale i odběratelů). Případné zrušení napadeného rozsudku
a napadeného rozhodnutí by ohledně sankce mělo následky pouze co do vypořádání
mezi stěžovatelkou a žalovaným (vrácení pokuty), nicméně v případě opatření k nápravě
by zatěžovalo i odběratele, kterým by bylo nejprve oznámeno, že jim byla účtována nesprávná
cena tepelné energie a byl jim vrácen případný přeplatek a následně by bylo zjištěno,
že na takové plnění nemají nárok. Z uvedeného hlediska žalovaný považuje přiznání odkladného
účinku za vhodný prostředek neboť ani odběratelům tím nebude způsobena nepřiměřená újma.
S ohledem na praxi správních soudů žalovaný nic nenamítá s případným přiznáním odkladného
účinku.
[7] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je důvodný a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[8] Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba,
aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, nese v dané věci stěžovatel (zde žalobkyně). Hrozbu nepoměrně větší újmy
musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Žádost o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy.
[10] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka v posuzované věci prokázala,
že by jí v důsledku výkonu rozsudku krajského soudu a napadeného rozhodnutí hrozila
nepoměrně větší újma než žalovanému. Přiznání odkladného účinku se jeví jako vhodné řešení
i s ohledem na ochranu práv třetích subjektů (odběratelů). Přiznání odkladného účinku rovněž
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že v případě stěžovatelky jsou podmínky obsažené v ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. splněny
a kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu