ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.116.2018:61
sp. zn. 6 Azs 116/2018 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) S. A., b) R. H.,
zastoupeni Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti
žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odbor cizinecké
policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Věkoše 416, Hradec Králové,
proti rozhodnutím žalované ze dne 1. 2. 2018, č. j. KRPH-10957-23/ČJ-2018-050022-SV a č. j.
KRPH-10959-23/ČJ-2018-050022-SV, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2018, č. j. 43 A 3/2018 - 31,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobců Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce se sídlem
Havlíčkova 1043/11, Praha 1, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 10.520 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími označenými v záhlaví žalovaná zajistila žalobce podle §124 odst. 1
písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem
správního vyhoštění z důvodu nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon
rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná zdůvodnila, proč nepřistoupila k uložení mírnějších
donucovacích opatření a zvláštního opatření za účelem vycestování dle §123b zákona o pobytu
cizinců a stanovila dobu zajištění 90 dní s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy
výkonu správního vyhoštění.
[2] Žalobu proti rozhodnutím žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský
soud“) zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Podle krajského soudu se žalovaná dostatečně
zabývala možnými překážkami realizace vyhoštění do země jejich původu. Žalovaná nebyla
povinna postavit najisto, zda vyhoštění žalobců bude skutečně možné, postačilo posouzení
potenciality jejich vyhoštění a k tomu měla žalovaná dostatek podkladů.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále též „stěžovatelé“) včas kasační
stížnost, kterou se domáhají zrušení napadeného rozsudku, napadených rozhodnutí a vrácení věci
žalované k dalšímu řízení. Stěžovatelé v doplnění kasační stížnosti namítali, že v jejich případě
nemůže být naplněn účel zajištění, kterým je správní vyhoštění. V případě návratu do Iránu by
jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Krajský soud se měl odchýlit od §75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a měl
se zabývat tvrzeními stěžovatelů a důkazy předloženými až v řízení před soudem.
[4] Dne 6. 6. 2018 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno vyjádření žalované,
z něhož vyplývá, že z důvodu celkové nespolupráce stěžovatelů ve věci zjištění jejich totožností
a odmítnutí dobrovolného návratu do země původu nebyl předpoklad realizace správního
vyhoštění a na základě příkazů ze dne 25. 4. 2018 byli stěžovatelé dne 25. 4. 2018 propuštěni
ze zajištění.
[5] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném od 15. srpna 2017, platí,
že v případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění
cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2017,
č. j. 3 Azs 243/2017 - 24, dospěl k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí
o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení
v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen: „Nárok na soudní řízení v další
instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem na spravedlivý proces
ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2
dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných
pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 291/2017 - 31). Aplikace citovaného ustanovení v řízení před Nejvyšším správním
soudem poté, co krajský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil, je proto v souladu s Ústavou,
Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je
České republika vázána.
[7] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců – zajištění stěžovatelů bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatelů věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu
s §47 písm. c) s. ř. s., aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu
§46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné
podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem,
předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. listopadu 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43. Z důvodů uvedených v dosavadních usneseních, např. ze dne
7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28 a č. j. 6 Azs 416/2017 - 25, či například ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 7 Azs 81/2018 - 26, však Nejvyšší správní soud řízení nepřerušil. V podrobnostech
lze potom odkázat na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. 3 Azs 361/2017 - 28.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Stěžovatelům byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2018,
č. j. 6 Azs 116/2018 - 25, ustanovena zástupkyně, advokátka Mgr. Gabriela Kopuletá. Odměnu
za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 9 s. ř. s., věta první za středníkem). Nejvyšší
správní soud zástupkyni stěžovatelů přiznal odměnu za 2 úkony právní služby, a to za převzetí
a přípravu zastoupení, je-li zástupce ustanoven soudem [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)] a písemné podání
nebo návrh ve věci samé – sepsání kasační stížnosti [§11 písm. d) advokátního tarifu]. V souladu
s ustanovením §7 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí běžně odměna za každý z těchto
úkonů 3.100 Kč. Protože se však jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob, náleží
advokátovi ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou
nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tedy odměna ve výši 2.480 Kč
za jeden úkon a jednu zastupovanou osobu, celkem 9.920 Kč). Dále Nejvyšší správní soud
přiznal zástupkyní stěžovatelů náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 2 úkony právní služby.
Zástupkyně stěžovatelů není plátkyní DPH. Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
tedy činí celkem 10.520 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu