ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.138.2018:16
sp. zn. 6 Azs 138/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: K. H. A.,
zastoupen Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6,
proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem
Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPA-
337215-48/ČJ-2017-000022 ze dne 13. 2. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 A 16/2018 – 38 ze dne 6. 4. 2018,
takto:
I. Řízení se za s t a vu je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Ing. Jakubu Backovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti
v částce 4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vydal dne 18. 9. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-13/ČJ-2017-000022-MIG,
kterým zajistil žalobce podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu
příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba zajištění
žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce napadl uvedené
rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl rozsudkem
ze dne 14. 11. 2017, č. j. 2 A 112/2017 - 33. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, kterou
zdejší soud odmítl usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Azs 385/2017 - 17.
[2] Dále žalovaný vydal dne 13. 10. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-000022,
kterým rozhodl podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění žalobce
za účelem jeho předání o 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u městského soudu,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 A 123/2017 - 39. Žalobce napadl uvedený
rozsudek kasační stížností, kterou zdejší soud věcně neprojednal, neboť zjistil, že jsou splněny
podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti a řízení usnesením ze dne 29. 3. 2018,
č. j. 7 Azs 416/2017 - 27, zastavil.
[3] O dalším prodloužení doby zajištění bylo rozhodnuto dne 15. 11. 2017, 15. 12. 2017
a 12. 1. 2018. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 2. 2018, č. j. KRPA-337215-48/ČJ-2017-
000022 (dále jen „napadené rozhodnutí), bylo rozhodnuto o dalším prodloužení doby zajištění
žalobce podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, a to o 30 dnů (jednalo se tedy již o páté
prodloužení doby zajištění žalobce).
[4] Posledně uvedené rozhodnutí napadl žalobce u městského soudu, který žalobu zamítl
rozsudkem ze dne 6. 4. 2018, č. j. 2 A 16/2018 – 38 (dále jen „napadený rozsudek“).
[5] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
kterou opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zdejšímu soudu, aby napadený rozsudek
zrušil. K věcnému projednání kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil,
neboť před rozhodnutím věci (po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí)
zjistil, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[6] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[7] Citované ustanovení §176 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je třeba nicméně aplikovat
v souladu se závěrem Nejvyššího správního soudu přijatým v rozsudku ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 320/2017 - 20, podle něhož: „Nelze-li se dle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců na území
České republiky domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení
z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava
neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících
státních příslušníků třetích zemí a s čl. 6 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4
a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).“
[8] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn a následně opakovaně došlo k prodloužení
doby zajištění (dne 13. 10. 2017, 15. 11. 2017, 15. 12. 2017, 12. 1. 2018 a napadeným
rozhodnutím dne 13. 2. 2018). Z úřední činnosti je zdejšímu soudu nicméně známo (viz řízení
ve věci vedené pod sp. zn. 7 Azs 416/2017), že stěžovatel byl již propuštěn ze zařízení
pro zajištění cizinců, jak vyplývá ze sdělení žalovaného ze dne 20. 3. 2018, č. j. KRPA-337215-
62/ČJ-2017-000022, jež bylo zdejšímu soudu doručeno v rámci výše uvedeného řízení
a je součástí správního spisu.
[9] Jak přitom vyplývá z výše provedené rekapitulace, městský soud se věcí žalobce meritorně
zabýval; žalobu zamítl rozsudkem ze dne 6. 4. 2018. Stěžovatel napadl rozsudek shora
identifikovanou kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým
byl do §172 zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky
pro aplikaci tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[10] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s. Podle něj platí: Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.
Jde tedy pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá
pouze na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena.
[11] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 26/2017 - 24, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 9 Azs 261/2017 - 58, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, a zejména usnesení ze dne
29. 3. 2018, č. j. 7 Azs 416/2017 - 28, kterým Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační
stížnosti stěžovatele v obdobné věci – stejně tak usnesením ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 7 Azs 81/2018 - 26). V usnesení ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28, zdejší soud
mj. uvedl, že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním přezkumu ze strany krajského
soudu neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, ani právu EU.
K problémům nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění podle zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu
je dle názoru senátu především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces podle čl. 36
odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny základních práv
EU však směřují primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich nikterak dovodit,
jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici pro účely ochrany
souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní prostředek
ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně při rozdílností
právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené usnesení
se vypořádalo i s návrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců,
který je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost
mu však nebránila v zastavení řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28.
[12] Stejně tak lze poukázat na nedávné usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince (který byl zajištěn rovněž za účelem předání do Rumunska) bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl, že byla
naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně
přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost
je koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s.,
aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[15] Zástupcem stěžovatele byl usnesením městského soudu ze dne 5. 3. 2018,
č. j. 2 A 16/2018 – 17, ustanoven advokát Mgr. Ing. Jakub Backa, jehož odměnu a hotové výdaje
podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud
přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále 300 Kč
jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1
písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3 400 Kč. Zástupce doložil, že je
plátcem daně z přidané hodnoty, proto je odměna navýšena o částku odpovídající této dani
(tj. 21 %), kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů
odvést, tedy o částku 714 Kč. Částka v celkové výši 4 114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu