ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.150.2018:45
sp. zn. 6 Azs 150/2018 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H., zastoupen
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Vyšehradská 702/12, 360 01 Karlovy Vary,
proti žalovanému: Policie ČR - Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem
Nádražní 2437/2, 306 28 Plzeň, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. KRPP-
28193/ČJ-2018-030022 ze dne 18. 2. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni č. j. 17 A 31/2018 - 28 ze dne 15. 3. 2018,
takto:
I. Řízení se za s t a vu je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Daliboru Lípovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce 6 800 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vydal dne 18. 2. 2018 rozhodnutí č. j. KRPP-28193/ČJ-2018-030022 (dále
jen „napadené rozhodnutí), kterým zajistil žalobce podle §129 odst. 1 v návaznosti na §129
odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem předání
do Rumunska podle právního předpisu Evropské unie [nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států]. Doba zajištění žalobce byla
stanovena na 86 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Plzni (dále
jen „krajský soud“) jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j. 17 A 31/2018 - 28 ze dne
15. 3. 2018 (dále jen „napadený rozsudek“).
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
kterou opírá o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zdejšímu soudu, aby napadený
rozsudek zrušil včetně napadeného rozhodnutí. K věcnému projednání kasační stížnosti nicméně
Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci (po učinění nezbytných úkonů
nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Přípisem ze dne 8. 6. 2018 žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že stěžovatel byl
dne 7. 6. 2018 propuštěn ze zajištění, neboť byl předán do Rumunska. Tomuto sdělení odpovídá
i obsah správního spisu, který obsahuje příkaz k propuštění stěžovatele ze zařízení pro zajištění
cizinců ke dni 7. 6. 2018.
[5] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení č. j. 3 Azs 243/2017 – 24 ze dne
25. 9. 2017 dospěl k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění
meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení v důsledku
ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen, neboť „[n]árok na soudní řízení v další
instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem na spravedlivý proces
ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2
dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněných
pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 291/2017 – 31). Aplikace citovaného ustanovení v řízení před Nejvyšším správním
soudem poté, co krajský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil, je proto v souladu s Ústavou,
Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je
České republika vázána.
[7] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu
s §47 písm. c) s. ř. s. aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu
§46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje
stejné podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců),
s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 – 43. Stejně jako ve svých usneseních ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 – 28, a č. j. 6 Azs 416/2017 – 25, či například ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 7 Azs 81/2018 – 26, však Nejvyšší správní soud dospěl (z výše uvedených důvodů) k závěru,
že pochybnosti skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy
s ústavním pořádkem či unijním právem nesdílí. V podrobnostech lze potom odkázat
na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. 3 Azs 361/2017 – 28.
[9] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[10] Zástupcem stěžovatele byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018,
č. j. 6 Azs 150/2018 – 28, ustanoven advokát Mgr. Dalibor Lípa, jehož odměnu a hotové výdaje
podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud
přiznal odměnu za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], a v doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu], za nějž mu za každý náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný
na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových
výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 6 800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu