ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.162.2018:18
sp. zn. 6 Azs 162/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: D. V. N.,
zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha
6, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem
Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3.
2018, č. j. KRPA-90287-19/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, č. j. 2 A 23/2018 - 38,
takto:
I. Řízení se za s t a vu je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Jindřichu Lechovskému,
se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce
8 228 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vydal dne 9. 3. 2018 rozhodnutí č. j. KRPA-90287-19/ČJ-2018-000022 (dále
jen „napadené rozhodnutí), kterým zajistil žalobce podle §124 odst. 1 písm. c) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění.
Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce
totiž nerespektoval rozhodnutí o správním vyhoštění, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2018.
Poté, co byl od 28. 12. 2017 do 14. 2. 2018 ve výkonu trestu odnětí svobody, neopustil území
České republiky, přestože tak měl učinit do 3. 3. 2018.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále
jen „městský soud“) jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j. 2 A 23/2018 - 38 ze dne 23. 4. 2018
(dále jen „napadený rozsudek“).
[3] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
kterou opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zdejšímu soudu, aby napadený rozsudek
zrušil včetně napadeného rozhodnutí. K věcnému projednání kasační stížnosti nicméně Nejvyšší
správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci (po učinění všech nezbytných úkonů
nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel požádal
dne 16. 3. 2018 o mezinárodní ochranu. Následně rozhodl odbor azylové a migrační politiky
Ministerstva vnitra o zajištění stěžovatele podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí č. j. OAM-49/LE-LE05-LE26-PS-2018 ze dne
20. 3. 2018). Z toho důvodu vydal žalovaný dne 22. 3. 2018 příkaz k ukončení původního
zajištění stěžovatele podle §127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců.
[5] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení č. j. 3 Azs 243/2017 – 24 ze dne
25. 9. 2017 dospěl k závěru, že pokud krajský (v tomto případě městský) soud o žalobě
proti rozhodnutí o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl
o zastavení řízení v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen,
neboť „[n]árok na soudní řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou
nikde formulován a právem na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny,
věty první není pokryt ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských
práv a základních svobod uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 6 Azs 291/2017 – 31). Aplikace citovaného ustanovení
v řízení před Nejvyšším správním soudem poté, co městský soud zajištění stěžovatele věcně
posoudil, je proto v souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními
smlouvami o lidských právech, jimiž je České republika vázána.
[7] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 6 Azs 320/2017 – 20,
č. 3863/2018 Sb. NSS, dále vyplývá, že výše citované ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců se uplatní i tehdy, byl-li cizinec ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti „přezajištěn“, tedy byl-li zajištěn samostatným rozhodnutím jiného správního
orgánu (Ministerstva vnitra). „Trvá-li zajištění dále v režimu zákona o azylu, je vykonáváno na základě
jiného rozhodnutí vydaného Ministerstvem vnitra, nikoli na základě rozhodnutí o zajištění, které bylo vydáno
policií a které je žalobou napadeno.“ Jinými slovy, i ukončení zajištění podle §127 odst. 1 písm. f)
zákona o pobytu cizinců spadá pod případy předpokládané v §172 odst. 6 citovaného zákona.
[8] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována
jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu
s §47 písm. c) s. ř. s. aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[9] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu
§46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné
podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem,
předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení č. j. 10 Azs 252/2017 – 43 ze dne
23. 11. 2017. Stejně jako ve svých usneseních ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 – 28,
a č. j. 6 Azs 416/2017 – 25, či například ze dne 19. 4. 2018, č. j. 7 Azs 81/2018 – 26,
však Nejvyšší správní soud dospěl (z výše uvedených důvodů) k závěru, že pochybnosti skupiny
senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem
či unijním právem nesdílí. V podrobnostech lze potom odkázat na odstavce 17–22 citovaného
usnesení č. j. 3 Azs 361/2017 – 28.
[10] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[11] Zástupcem stěžovatele byl usnesením městského soudu č. j. 2 A 23/2018 – 18 ze dne
19. 3. 2018 ustanoven advokát Mgr. Jindřich Lechovský, jehož odměnu a hotové výdaje
podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud
přiznal odměnu za dva úkony právní služby spočívající v poradě s klientem přesahující jednu
hodinu [§11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále
jen „advokátní tarif“)], a v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu], za nějž mu za každý náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě §9
odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu), celkem tedy 6 800 Kč. Zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, proto je odměna navýšena o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), kterou je zástupce
povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů odvést, tedy o částku 1 428 Kč.
Částka v celkové výši 8 228 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu