ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.169.2018:17
sp. zn. 6 Azs 169/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce:
A. K., zastoupený Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem, se sídlem tř. Edvarda Beneše 1527/76,
Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.
prosince 2016, č. j. OAM-807/ZA-ZA13-ZA14-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2018, č. j. 29 Az 1/2017 – 75,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Těšitelovi, advokátu, se sídlem tř. Edvarda
Beneše 1527/76, Hradec Králové, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem
mezinárodní ochrany podle §12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů. Důvodem žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byly obavy z násilí ze strany
arménského svazu neslyšících kvůli sporu žalobce s prezidentem tohoto svazu vyvolaného
úspěchem žalobce na výstavě fotografií. Dle názoru žalovaného však tato skutečnost
neodůvodňuje udělení azylu ani doplňkové ochrany.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou ke Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“). Krajský soud zjišťoval, zda účastníci řízení souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zástupce žalobce na výzvu soudu sdělil, že žalobce
na jeho výzvy nereaguje, z procesní opatrnosti však požádal o nařízení jednání. Krajský soud
v rámci přípravy jednání zjistil, že žalobce svévolně opustil Pobytové středisko Kostelec
nad Orlicí a od té doby není místo jeho pobytu známo. Na adresu, kterou žalobce udal jako místo
svého pobytu v případech opuštění pobytového střediska, se mu předvolání k jednání rovněž
nepodařilo doručit, na jednání tak byl přítomen pouze jeho zástupce. Krajský soud
proto s odkazem na §33 písm. b) a e) zákona o azylu řízení o žalobě v záhlaví označeným
usnesením zastavil.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“), respektive jeho zástupce, podal proti usnesení o zastavení
řízení včas kasační stížnost. Odkazoval na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
a Ústavního soudu a zdůrazňoval, že v usnesení o zastavení řízení pro neznámý pobyt žadatele
o azyl musí být přezkoumatelným způsobem popsán postup krajského soudu při zjišťování místa
pobytu žadatele, přičemž kroky krajského soudu musejí být dostatečné ke zjištění skutkového
stavu. Stěžovatel též namítal, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami,
pouze opakoval žalobní tvrzení a závěry žalovaného. Žalovaný měl dle názoru stěžovatele
pochybit při zjišťování skutkového stavu.
[4] Žalovaný v postupu krajského soudu žádné pochybení nespatřuje. Soud se pokusil
stěžovatele zastihnout na všech myslitelných místech a jeho usnesení je odůvodněno
srozumitelně. Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného zástupci stěžovatele na vědomí.
[5] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
(k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá
pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné
odůvodnění připojuje.
[6] Je nutno předeslat, že v kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení lze uplatňovat
toliko důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdit nezákonnost rozhodnutí o zastavení
řízení. Tento důvod sice může zahrnovat i vadu řízení před soudem či nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí krajského soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. února 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128), nemůže však jít o nepřezkoumatelnost spočívající
v opomenutí žalobního bodu, neboť v tomto případě se soud žalobními námitkami vůbec
nezabývá (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2004,
č. j. 7 Azs 13/2004 - 54). Stejně tak se v nynějším řízení nelze zabývat tvrzeným pochybením
při zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Nejvyšší správní soud dále konstatuje,
že námitky ohledně pochybení krajského soudu při zjišťování místa pobytu stěžovatele a námitky
zpochybňující přezkoumatelnost napadeného usnesení v tomto směru, jsou formulovány
nanejvýš obecně a není zcela zřejmé, co přesně stěžovatel krajskému soudu vytýká. Jde
však o vady, k nimž je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4
s. ř. s.), a proto se s touto částí kasační stížnosti ve stručnosti vypořádá.
[7] Krajský soud zastavil řízení proto, že nebylo možné zjistit místo pobytu stěžovatele [§33
písm. b) zákona o azylu] a stěžovatel se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu
neoznámil [§33 písm. e) zákona o azylu]. Nejvyšší správní soud připomíná, že je povinností
soudu zastavit řízení, dojde-li k naplnění některé z hypotéz §33 zákona o azylu (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. září 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 - 67). Smyslem
tohoto postupu přitom je „umožnit soudům nezabývat se meritorně žalobami ve věci azylu těch žalobců,
kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů české veřejné moci, tzn. žalobců, o nichž by již bylo nadbytečné
rozhodovat, neboť již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce ČR“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. února 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45). Krajský soud přitom zjistil, že stěžovatel
se nezdržuje ani v pobytovém středisku (které svévolně opustil), ani na adrese, kterou dříve
nahlásil jako místo, kde se bude zdržovat v době opuštění pobytového střediska na propustku,
což bylo pro zjištění místa pobytu stěžovatele zcela dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. srpna 2012, č. j. 4 Azs 12/2012 - 32).
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 10. ledna 2017, č. j. 29 Az 1/2017 - 15
ustanoven zástupcem advokát. Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 9
s. ř. s., věta první za středníkem). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon
právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu náleží
odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního
tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem
tedy 3 400 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce stěžovatele není plátcem daně
z přidané hodnoty, jedná se o konečnou výši jeho odměny. K jejímu uhrazení byla stanovena
přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu