ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.206.2017:35
sp. zn. 6 Azs 206/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobců: a) T. M., b) nezletilá
D. M., a c) nezletilý D. M., zastoupeni Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M. advokátem
se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a
migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5.
2016, č. j. OAM-350/ZA-ZA11-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 46 Az 6/2016 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost žalobců se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M. se p ři zn áv á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 9.365 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 11. 4. 2016 žádost o mezinárodní ochranu pro sebe
a pro své nezletilé děti. Žalobci jsou státní příslušníci Ukrajiny. Jako důvod podání žádosti
o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že na Ukrajině je válka, jsou tam problémy
s pracovním uplatněním a bydlením. Poslední místo bydliště na Ukrajině mají v obci Chust
v Zakarpatské oblasti. Na Ukrajinu se nechce vracet, pokud by byl její manžel odveden
do armády, zůstala by s dětmi sama. Manžel žalobkyně pobývá v České republice 13 let kvůli
práci.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 5. 2016, č. j. OAM-350/ZA-ZA11-HA10-2016,
(dále „napadené rozhodnutí“), neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle ustanovení §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále „zákon o azylu“).
[3] Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci žalobu, přičemž Krajský soud v Praze
(dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2017, č. j. 46 Az 6/2016 – 37, (dále „napadený
rozsudek“) žalobu zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobcům nehrozí
v případě návratu do vlasti vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu
svévolného násilí. Žalobci pochází ze Zakarpatské oblasti, kde k ozbrojeným střetům nedochází,
a tato oblast se nachází pod kontrolou proevropsky orientované vlády. Povolání do armády
hypoteticky hrozí pouze manželovi žalobkyně a), nikoli žalobcům. Žalovaný správně poukázal
na to, že branná povinnost patří k základním státoobčanským povinnostem. Krajský soud
neshledal porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, neboť v případě, že bude otec nezletilých
žalobců povolán k výkonu branné povinnosti, bude se o ně žalobkyně schopna postarat sama,
jako tomu bylo již v minulosti. V případě návratu nezletilých žalobců do vlasti by se s nimi vrátili
oba jejich rodiče, tudíž by rodina zůstala zachována. Nelze taktéž přehlédnout, že v zemi původu
žijí další rodinní příslušníci nezletilých žalobců. Ve správním řízení se neobjevily žádné natolik
výjimečné nebo vážné okolnosti, které by bylo možné zhodnotit v rámci institutu humanitárního
azylu. Žalobkyně a) je práceschopnou osobou, která se dokáže o sebe a své děti postarat, když
toto dokázala již dříve v době, kdy její manžel pobýval střídavě v ČR. Žalobkyně a) výslovně
uvedla, že její zdravotní stav je dobrý a ani v případě nezletilých žalobců neuvedla nic,
co by svědčilo o jejich špatném zdravotním stavu. Úvaha žalovaného o neudělení humanitárního
azylu podléhá pouze omezenému soudnímu přezkumu a v tomto případě krajský soud neshledal,
že by úvaha žalovaného byla nelogická či nezákonná.
[4] Žalobci (dále „stěžovatelé“) podali proti napadenému rozsudku kasační stížnost,
a to z důvodů, které podřadili pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelé poukazovali na to, že žalovaný nedostatečně posoudil aktuální situaci
na Ukrajině, kde i v oblasti, ze které pochází, dochází k ozbrojeným střetům a obětem
na životech. Žalovaným a soudem došlo k nesprávnému posouzení situace na západě Ukrajiny
ve vztahu k možnému udělení doplňkové ochrany. Válka na východě Ukrajiny nemá na civilní
obyvatelstvo jen ekonomicko-sociální, ale rovněž bezpečnostní vliv, a to zejména ve vztahu
k osobám, které odmítají podpořit současnou vládu nebo otevřeně odmítají nastoupit
na povolávací rozkaz. Stěžovatelé podpůrně odkazují na zprávy o zemi původu.
[6] Absence zázemí v zemi původu, délka pobytu na území ČR, hrozící chudoba v zemi
původu, to vše v kontextu nízkého věku stěžovatelů b) a c) tvoří humanitární aspekty žádosti.
Žalovaný ani krajský soud tyto aspekty ve svém souhrnu vzájemně nehodnotily. Napadené
rozhodnutí není individualizované ve vztahu k situaci stěžovatelů. Stěžovatelka žije s dětmi
a manželem v ČR, děti zde navštěvují školu, na Ukrajině nemají žádné zázemí a zdroj obživy.
Zájem nezletilého dítěte nebyl dostatečně hodnocen. Krajský soud zatížil rozhodnutí
nepřezkoumatelností, neboť odmítl úvahy, že v případě nenastoupení do armády by byl manžel
stěžovatelky trestně stíhán a vězněn, stěžovatelka by v tom případě nebyla schopná se o rodinu
postarat. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadeným rozhodnutím dochází k porušení čl. 8
Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
[7] Stěžovatelé spatřují nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku i v tom, že soud řádně
nezhodnotil možnosti vnitřního přesídlení stěžovatelů a nebezpečí návratu do místa původu,
nevypořádal se tak se žalobními námitkami v doplnění žaloby. Stěžovatelé jsou názoru, že kasační
stížnost je přijatelná, neboť došlo k zásadnému pochybení soudu, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatelů.
[8] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že nesouhlasí s argumentací v kasační stížnosti. Důvody,
pro které stěžovatelka a) o mezinárodní ochranu požádala, nelze považovat za azylově relevantní
a nepředstavují ani důvod k opodstatněným obavám ze skutečného nebezpečí vážné újmy,
pokud se na Ukrajinu vrátí. Odůvodnění neudělení humanitárního azylu je dostatečné a odráží
zjištěný stav věci. Nelze konstatovat, že by se situace stěžovatelů vymykala problémům,
jimž v zemi čelí většina ukrajinské populace. Vzhledem k tomu, že rodina žila před odchodem
ze země v Zakarpatské oblasti, bylo by nadbytečné zabývat se problematikou vnitřního přesídlení
v rámci Ukrajiny. Byť chtěla stěžovatelka odjezdem do ČR zajistit dětem lepší život,
sama si je vědoma, že s problémem nízkých příjmů se na Ukrajině potýká mnoho lidí.
Krajský soud se v potřebném rozsahu zabýval otázkou nejlepšího zájmu nezletilých dětí
a argumentace nepřezkoumatelností rozsudku postrádá reálný základ. Žalovaný navrhl zamítnutí
kasační stížnosti, pokud Nejvyšší správní soud neshledá důvody pro její odmítnutí.
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas a je proti napadenému
rozsudku přípustná. Zabýval se proto otázkou, zda kasační stížnost podstatně přesahuje
svým významem vlastní zájmy stěžovatelů ve smyslu §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K tomu, kdy je kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb.
NSS, všechna zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že manželu stěžovatelky a) a otci nezletilých
stěžovatelů taktéž nebyla udělena mezinárodní ochrana, kasační stížnost proti zamítavému
rozsudku krajského soudu byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017,
č. j. 3 Azs 226/2017 - 34, odmítnuta pro nepřijatelnost.
[11] Stěžovatelé spatřují přijatelnost v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít
dopad do jejich hmotně-právního postavení. Takovou vadou však napadený rozsudek, ani řízení,
které mu předcházelo, zjevně netrpí. Krajský soud vypořádal všechny námitky obsažené v žalobě
a jeho úvahy jsou jasné a srozumitelné. Nejvyšší správní soud se opakovaně zabýval bezpečnostní
situací na Ukrajině, přičemž dospěl k závěru, že ozbrojený konflikt se nedotýká celého území
a nelze tudíž předpokládat, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny
vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 290/2017 - 23). Krajský soud se podrobně zabýval posledním
bydlištěm stěžovatelů, které je v Zakarpatské oblasti, přičemž se vypořádal i se zprávami o zemi
původu, které stěžovatelé uvedli v žalobě. Posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu
je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38,
a ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48), krajský soud v tomto ohledu taktéž postupoval
v souladu s ustálenou judikaturou.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud žádný důvod pro přijatelnost kasační
stížnosti ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. neshledal a jako takovou ji Nejvyšší správní soud musel
odmítnout.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Ustanovený zástupce stěžovatelů advokát Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M. učinil ve věci
jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V souladu s ustanovením
§7 a §9 odst . 4 písm. d) advokátního tarifu činí běžně odměna za každý z těchto úkonů
3.100 Kč. Protože se však jednalo o společné úkony při zastupování tří osob, náleží advokátovi
ve smyslu §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou
osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tedy odměna ve výši 2.480 Kč za jeden úkon
a jednu zastupovanou osobu, celkem 7.440 Kč). Dále Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
stěžovatelů náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč
za jeden úkon právní služby. Zástupce stěžovatele je plátcem DPH, proto byla přičtena
i zástupcem požadovaná náhrada DPH ve výši 21%, tedy 1.625 Kč. Odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů tedy činí celkem 9.365 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu