ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.234.2018:26
sp. zn. 6 Azs 234/2018 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6, proti
žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem
Masarykova 27, 400 01 Ústí nad Labem, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.
4. 2018, č. j. KRPU-69098-32/ČJ-2018-040022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2018, č. j. 41 A 7/2018 – 34,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se za st a v uj e .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Jindřichu Lechovskému,
se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti v částce
4 114 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný vydal dne 5. 4. 2018 rozhodnutí č. j. KRPU-69098-32/ČJ-2018-040022 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), kterým zajistil žalobce podle §124 odst. 1 písm. b) ve spojení §124
odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního
vyhoštění.
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“) jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 15. 5. 2018,
č. j. 41 A 7/2018 – 34 (dále jen „napadený rozsudek“). Rozsudek krajského soudu napadl žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížností.
[3] Přípisem ze dne 26. 7. 2018 žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu sdělil, že dne
27. 4. 2018 byl stěžovatel propuštěn ze zajištění, neboť tohoto dne bylo realizováno jeho správní
vyhoštění letecky do Turecka prostřednictvím institutu dobrovolného návratu. Tomuto sdělení
odpovídá i obsah správního spisu, který obsahuje příkaz k propuštění stěžovatele ze zařízení
pro zajištění cizinců ke dni 27. 4. 2018, žádost o provedení eskorty na letiště a záznam o realizaci
správního vyhoštění.
[4] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 [v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.
[5] Nejvyšší správní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2017,
č. j. 3 Azs 243/2017 – 24, dospěl k závěru, že pokud krajský soud o žalobě proti rozhodnutí
o zajištění meritorně rozhodl a Nejvyšší správní soud následně rozhodl o zastavení řízení
v důsledku ukončení zajištění, nebyl cizinci přístup k soudu odepřen, neboť „[n]árok na soudní
řízení v další instanci (navíc bezvýjimečný), pak není Ústavou či Listinou nikde formulován a právem
na spravedlivý proces ve věcech správního soudnictví ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, věty první není pokryt
ani nejde o případ podle čl. 2 dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
uveřejněných pod č. 209/1992 Sb.“ (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 11. 2017, č. j. 6 Azs 291/2017 – 31). Aplikace citovaného ustanovení v řízení před Nejvyšším
správním soudem poté, co krajský soud zajištění stěžovatele věcně posoudil, je proto v souladu
s Ústavou, Listinou základních práv a svobod i s mezinárodními smlouvami o lidských právech,
jimiž je České republika vázána.
[6] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že byla naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců – zajištění stěžovatele bylo před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
ukončeno. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele věcně přezkoumal krajský soud, byl tedy zároveň
naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je koncipována jako
mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47
písm. c) s. ř. s. aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu
§46a odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje
stejné podmínky pro zastavení řízení jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním
právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem v usnesení ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 – 43. Stejně jako ve svých usneseních ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 361/2017 – 28, a č. j. 6 Azs 416/2017 – 25, či například ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 7 Azs 81/2018 – 26, však Nejvyšší správní soud dospěl (z výše uvedených důvodů) k závěru,
že pochybnosti skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy
s ústavním pořádkem či unijním právem nesdílí. V podrobnostech lze potom odkázat
na odstavce 17–22 citovaného usnesení č. j. 3 Azs 361/2017 – 28.
[8] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[9] Zástupcem stěžovatele byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
17. 4. 2018, č. j. 41 A 7/2018 – 19, ustanoven advokát Mgr. Jindřich Lechovský, jehož odměnu
a hotové výdaje podle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší
správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
„advokátní tarif“)], za který mu náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě
§9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13
odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Jelikož ustanovený zástupce je registrovaným
plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba odměnu navýšit o částku 714 Kč, která odpovídá 21%
sazbě této daně. Částka ve výši 4 114 Kč bude zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu