ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.302.2018:24
sp. zn. 6 Azs 302/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: N. V. P., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2017, č. j. MV-158827-4/SO-2016,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2018,
č. j. 30 A 107/2017 – 66, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2018,
č. j. 30 A 107/2017 – 66, se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á d á zaplatit ve lhůtě patnácti (15) dnů od doručení tohoto
usnesení České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši
1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 22. 5. 2017, č. j. MV-158827-4/SO-2016 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 14. 9. 2016, č. j. OAM-5925-16/DP-2016, kterým byla zamítnuta
žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání,
neboť žalobce přes výzvu ministerstva nepředložil doklad prokazující úhrnný měsíční příjem.
[2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“). Rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 30 A 107/2017 – 66 (dále též „napadený
rozsudek“), krajský soud žalobu zamítl.
II. Návrh na odkladný účinek a vyjádření žalované
[3] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost,
jejíž součástí je i návrh na přiznání odkladného účinku dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Uvádí, že nepřiznání odkladného účinku by mělo katastrofický dopad
do jeho soukromého a rodinného života, neboť by musel opustit území České republiky,
jinak by se zde nacházel nelegálně. Stěžovatel v České republice žije již tři roky, má zde zázemí
a přátele a provozuje podnikatelskou činnost. Odkazuje též na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, podle něhož by v případě nepřiznání
odkladného účinku bylo zasaženo do práva stěžovatele bezprostředně se účastnit řízení a být
v kontaktu se svým zástupcem.
[5] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí,
že tento mimořádný institut nelze aplikovat paušálně na všechny cizince, kteří jsou nuceni opustit
území České republiky. Dle žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu pobývají manželka, děti
i rodiče stěžovatele ve Vietnamu. Tvrzení o podnikání stěžovatele se jeví jako nepodložené,
neboť jeho živnostenské oprávnění zaniklo již ke dni 31. 8. 2017, jak je zřejmé z veřejné části
živnostenského rejstříku. Práva žalobce v řízení o kasační stížnosti jsou náležitě chráněna,
neboť je zastoupen advokátem. Jeho právo účastnit se řízení je nadto možné zajistit
též prostřednictvím krátkodobého víza.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[7] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by
bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Tento postup proto musí být
vyhrazen pouze pro výjimečné případy.
[8] Stěžovatel z judikatury Nejvyššího správního soudu v zásadě dovozuje, že odkladný
účinek by měl být přiznán kasační stížnosti každého cizince, který se domáhá zrušení rozhodnutí,
s nímž je nějak spojeno nucené ukončení jeho pobytu na území České republiky.
Tak tomu ovšem není. V žádosti o přiznání odkladného účinku je nutné vylíčit individualizované
a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují;
nelze pouze obecně argumentovat právem na spravedlivý proces (usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 – 32). Tak tomu bylo i v odkazovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, kde bylo cizinci zrušeno
povolení k trvalému pobytu za situace, kdy měl na území České republiky vytvořeno veškeré
rodinné, sociální a pracovní zázemí, přičemž povolení k pobytu těhotné družky cizince bylo
odvozeno od pobytového oprávnění jeho samého. Obecně platí, že samotné právo stěžovatele
účastnit se osobně řízení o kasační stížnosti či být v kontaktu se svým zástupcem pro přiznání
odkladného účinku nepostačuje.
[9] Dále je třeba připomenout, že skutečnosti nasvědčující vzniku nepoměrně větší újmy
stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, tedy závislé pouze na osobě a situaci
stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má navrhovatel, který musí konkretizovat,
jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých
konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu.
[10] Stěžovatel tvrdí, že v případě nutnosti opustit území České republiky by byl zasažen
jeho rodinný i soukromý život, neboť na zdejším území žije již 3 roky, má zde přátele a podniká.
[11] Ze správního spisu však vyplývá, že stěžovatel neovládá český jazyk a celá jeho rodina
(manželka, děti i rodiče) pobývají ve Vietnamu. Samotný pobyt v tvrzené délce 3 let a přátelské
vztahy na území České republiky nepředstavují natolik zásadní zásah do soukromého života
stěžovatele, který by mohl odůvodnit prolomení právní moci napadeného rozhodnutí.
[12] K tvrzení o podnikatelské činnosti neuvedl stěžovatel žádné bližší podrobnosti. Neuvedl
zejména, v čem tato činnost spočívá a jak by byla výkonem napadeného rozhodnutí ohrožena.
Z takto obecného tvrzení taktéž nelze nijak dovodit újmu dosahující intenzity,
která by odůvodnila přiznání odkladného účinku.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek
nepřiznal.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 – 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[15] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku
soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek
splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem
právní moci tohoto usnesení [§4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam;
srov. k tomu usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32]. NSS proto výrokem II.
vyzval stěžovatele ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu