ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.43.2018:24
sp. zn. 6 Azs 43/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: nezl. L. J., zastoupen
zákonným zástupcem matkou, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem, se sídlem
Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2017, č. j.
OAM-133/LE-LE05-K01-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 1 Az 12/2017 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, se narodil v České republice v roce 2014.
O mezinárodní ochranu požádala jeho jménem matka dne 1. 7. 2014. Důvodem bylo, že matka
rovněž žádá o mezinárodní ochranu a je nemožné, aby se dítě do vlasti vrátilo, protože v zemi je
válka a není záruka, že se tento stav nerozšíří i do jejich města. Na Ukrajině by jí a synovi neměl
kdo pomoci, protože manžela by odvedli do armády, rodiče jsou staří a ona by zůstala
bez prostředků k živobytí. Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014 byla stěžovateli udělena doplňková
ochrana na dobu 24 měsíců. Správní orgán dospěl k závěru, že bezpečnostní situaci v místě
bydliště žadatele na Ukrajině nelze považovat za natolik uspokojivou, aby umožňovala
jeho bezpečný návrat do vlasti. Rodiče žadatele žili před odjezdem z vlasti v Oděse
a do roku 2013 ve městě Kremenčuk v Poltavské oblasti, kde otec nezletilého doposud vlastní
byt, tedy ve východních oblastech Ukrajiny, přičemž aktuálně neměli možnost zajistit
si dlouhodobější zázemí v jiné části země. Žalovaný tak dospěl k závěru, že v případě návratu
stěžovatele do vlasti nelze vyloučit, že by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.
Ke stejnému závěru dospěl žalovaný v minulosti i v případě rodičů nezletilého.
[2] Dne 14. 9. 2016 podala zákonná zástupkyně žalobce jménem svého nezletilého syna
žádost o prodloužení jemu udělené doplňkové ochrany, v níž uvedla, že její manžel má v České
republice rodinu, tetu, sestru a dva bratry, kteří jim pomáhají a ona má na Ukrajině pouze staršího
otce, který jí s dítětem nepomůže. Za další důvod žádosti označila obavu z vojenského nasazení
svého manžela. V Praze se zlepšilo její zdraví a narodil se jí syn.
[3] Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 1. 2017, č. j. OAM-133/LE-LE05-K01-PD1-2014,
(dále „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že podle §53a odst. 4
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“),
se doplňková ochrana neprodlužuje. Žalovaný na základě informací o zemi původu dospěl
k závěru, že politická i bezpečnostní situace na území Ukrajiny se v letech 2015 a 2016
stabilizovala a bezpečnostní incidenty se omezovaly pouze na hranici mezi územím
kontrolovaným povstalci a ukrajinskou armádou. Bezpečnostní situace v zemi se uklidnila,
a to včetně míst dřívějšího pobytu rodičů žalobce. Z tohoto důvodu žalovaný dospěl k závěru,
že důvody pro udělení doplňkové ochrany žalobce již pominuly.
[4] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2018,
č. j. 1 Az 12/2017 - 27, (dále „napadený rozsudek“), zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí.
Ze spisového materiálu městský soud zjistil, že se žalovaný zabýval jak skutečností,
zda nezletilému žalobci nadále hrozí nebezpečí vážné újmy, tak sdělením žalobce o nových
skutečnostech, tedy jak by podle něho mohly odůvodňovat udělení doplňkové ochrany z jiného
důvodu. Městský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že důvody pro udělení doplňkové
ochrany žalobce již pominuly. Bezpečnostní situace na Ukrajině byla podle městského soudu
vyhodnocena správně. Městský soud konstatoval, že v případě žalobce jde o nezletilé dítě,
které se aktuálně nachází v péči obou svých rodičů, je zdravé, přičemž ani jeden z rodičů
v průběhu správního řízení o prodloužení doplňkové ochrany neuvedl jakékoliv konkrétní obavy
ve vztahu k nezletilému v případě jeho návratu do vlasti. Důvody pro prodloužení mezinárodní
ochrany nelze spatřovat ani v obavách otce žalobce z povolání do armády.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku. Podle stěžovatele žalovaný nezjistil stav věcí, o němž nejsou důvodné
pochybnosti a byly porušeny i další zásady správního řízení. Soud ignoroval namítané skutečnosti
a omezil se na odkazy směrem k napadenému rozhodnutí.
[6] Posouzení hrozby vážné újmy na území Ukrajiny, zejména pak v oblasti, ze které rodina
stěžovatele pochází, nerespektuje skutečný stav věci a prokázané skutečnosti, které jsou
pro takové posouzení rozhodné. Stěžovateli v případě návratu do vlasti reálně hrozí zasažení
probíhajícím konfliktem jako prostému civilistovi. Stěžovatel má za to, že na území Ukrajiny,
zejména pak na východní hranici nedošlo k takové změně podmínek, které by odůvodnily
neprodloužení doplňkové ochrany. Situace v oblasti, ze které rodina stěžovatele pochází, je
v současné době taková, jakou popisuje Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 61, v němž definuje podmínky pro existenci skutečného nebezpečí vážné
újmy zakotvené v §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný ani soud otázku vážné újmy
náležitě neposoudily a zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností.
[7] Stěžovatel se domnívá, že žalovaný neshromáždil dostatečné a zejména aktuální podklady
nezbytné pro posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž nechává veškerou
důkazní tíhu na účastníku řízení. Ačkoliv stěžovatele namítal nedostatečnost a neaktuálnost
podkladů, které jsou součástí správního spisu a nedostatečnou aktivitu ve vztahu ke zjištění
podstatných okolností, správní soud se těmito námitkami vůbec nezabýval. Žalovaný stejně
jako následně soud pochybil, pokud odmítl poskytnutí doplňkové ochrany pro nedostatečná
tvrzení ze strany stěžovatele. Bylo povinností těchto orgánů, aby sami ověřily skutečný stav věci.
[8] Stěžovatel upozorňuje na to, že závěry žalovaného a soudu jsou zcela v rozporu
se stanoviskem Ministerstva zahraničí ČR k cestám občanů ČR do v něm vyjmenovaných oblastí
Ukrajiny. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný neboť se městský soud s uvedenou námitkou
nevypořádal. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje kasační stížnost za nedůvodnou
a účelovou. Obsah kasační stížnosti je v úrovni teoreticko-právní argumentace bez jakékoliv
vazby na konkrétní pochybení, jichž se měl městský soud dopustit. Žalovaný navrhuje kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost z důvodu, že kasační stížnost svým významem nepřesahuje
zájmy stěžovatele, případně navrhuje kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas a je proti napadenému
rozsudku přípustná, zabýval se proto otázkou, zda kasační stížnost podstatně přesahuje
svým významem vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K tomu, kdy je kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, všechna
zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] Podle §53a odst. 4 zákona o azylu je osoba požívající doplňkové ochrany „oprávněna
požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. […] Ministerstvo prodlouží dobu,
po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná
újma (§14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§17a). […]“. Trvají-li důvody, pro něž byla
doplňková ochrana udělena, nebo nenastanou-li důvody uvedené v §17a zákona o azylu,
ministerstvo na žádost osoby požívající doplňkové ochrany podanou nejpozději 30 dnů
před uplynutím doby, na niž byla udělena, doplňkovou ochranu i opakovaně prodlouží (rozsudek
Nejvyššího správního soud ze dne 21. 4. 2010, č. j. 3 Azs 8/2010 – 75). Správní orgán zkoumá
zejména, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace
v domovském státě stabilizovala a tato změna je natolik významná a má trvalou povahu,
že odůvodňuje zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 369/2017 - 41).
[12] Žalovaný vycházel při udělení doplňkové ochrany dne 20. 10. 2014 z informací o zemi
původu za období říjen 2013 - srpen 2014, podle kterých v Doněcké a Luhanské oblasti dochází
k ozbrojeným střetům a bezpečnostní situace je zhoršená i v dalších místech na jihu a východě
Ukrajiny. Na jejich základě dospěl žalovaný k závěru, že bezpečnostní situaci v místě bydliště
stěžovatele (resp. jeho rodičů, neboť stěžovatel se narodil v České republice) na Ukrajině
nelze považovat za natolik uspokojivou, aby umožňovala jeho bezpečný návrat do vlasti. Z řízení
o mezinárodní ochraně rodičů stěžovatele bylo podle žalovaného zřejmé, že neměli možnost
zajistit si dlouhodobější zázemí v jiné části země. Při rozhodování o prodloužení doplňkové
ochrany shromáždil žalovaný nové aktuální zprávy o zemi původu: Informace Ministerstva vnitra
Velké Británie z ledna 2016, Výroční zpráva Human Rights Watch 2016, Výroční zpráva
Freedom House Svoboda ve světě 2016 – Ukrajina, Výroční zpráva Amnesty International
2015/2016, Informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 3. 6. 2016, č. j. 103518/2016-LPTP,
ze dne 15. 10. 2016, č. j. 117822-LPTP, a nakonec Informace OAMP, Situace v zemi, ze dne
24. 11. 2016. S ohledem na to, že stěžovatel podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany
14. 9. 2016, a žalovaný o ní rozhodl dne 13. 1. 2017, lze shromážděné informace označit
za dostatečně aktuální. Ke stejnému závěru dospěl i městský soud, který v odůvodnění
konstatoval, že žalovaný vycházel z relevantních a různých zdrojů informací o zemi původu,
jak vyžaduje §23c písm. c) zákona o azylu. Z těchto zpráv plyne, že politická i bezpečnostní
situace se v zemi ve srovnání s rokem 2014 v letech 2015 a 2016 stabilizovala a bezpečnostní
incidenty na území Ukrajiny se omezovaly na okolí tzv. linie dotyku, tedy hranice mezi územím
kontrolovaným povstalci z Luhanské a Doněcké lidové republiky a ukrajinskou armádou. Situace
v zemi se celkově uklidnila včetně míst dřívějšího pobytu rodičů nezletilého, měst Oděsy
v Oděské oblasti a Kremenčuk v Poltavské oblasti. Z informace OAMP ze dne 24. 11. 2016
vyplývá, že v Poltavské oblasti nedocházelo od února 2014 k žádným bezpečnostním incidentům,
v Oděské oblasti na jaře 2014 propukly nepokoje proruských sympatizantů, k dalším
bezpečnostním incidentům nicméně nedocházelo. Obě oblasti jsou pod kontrolou ukrajinské
vlády.
[13] Nejvyšší správní soud ve věci jiného stěžovatele v rozsudku ze dne 14. 2. 2018,
č. j. 1 Azs 402/2017 – 48, shledal kasační stížnost jako přijatelnou z důvodu, že otázka aktuální
bezpečností situace v Záporožské oblasti Ukrajiny, resp. její změna od roku 2015, je právní
otázkou, která dosud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena. V citovaném
případě nebyla žalobci prodloužena doplňková ochrana, která mu byla udělena v březnu 2015
z důvodu bezpečnostní situace v Záporožské oblasti, která bezprostředně sousedí s oblastmi
zasaženými ozbrojenými střety. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro prodloužení
doplňkové ochrany nebyl důvod, neboť bezpečnostní situace v Záporožské oblasti se změnila,
a v oblasti žalobci nehrozí relevantní újma, která by založila důvod pro prodloužení udělené
mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud přitom vycházel z informace OAMP ze dne
24. 11. 2016, která sloužila jako podklad i pro nyní přezkoumávané napadené rozhodnutí,
a informace považoval s ohledem na rozhodnutí ze dne 5. 5. 2017 za dostatečně aktuální.
Nejvyšší správní soud k tomu v souvislosti s nyní posuzovaným případem dále podotýká,
že Záporožská oblast přímo sousedí s Doněckou oblastí, na rozdíl od Oděské a Poltavské oblasti.
[14] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil podstatný přesah vlastních
zájmů stěžovatele. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádné konkrétní důvody, na základě
nichž bylo možno na podstatný přesah vlastních zájmů usoudit, a tyto nejsou zjevné ani z obsahu
soudního spisu. Stěžejní argumentace směřovala k vyjádření nesouhlasu se závěry žalovaného,
že v zemi původu došlo k takovým změnám významné a trvalé povahy, že prodloužení
doplňkové ochrany již není třeba. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil, proč má za to,
že pominuly důvody pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel v žalobě netvrdil rozpor
se stanoviskem Ministerstva zahraničí ČR k cestám občanů ČR do v něm vyjmenovaných oblastí
Ukrajiny, stanovisko k cestám do zahraničí nadto slouží k jiným účelům než ke zjištění situace
z hlediska rizika vážné újmy pro státní příslušníky země, o kterou se jedná.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitky
uvedené v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti
z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a
odst. 1 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu