ECLI:CZ:NSS:2018:7.AFS.332.2018:13
sp. zn. 7 Afs 332/2018 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: JUDr. J. H.,
proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2018,
č. j. 5 Af 43/2017 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhala zrušení
výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2018, č. j. 5 Af 43/2017 - 57, kterým
bylo o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 8. 2017,
č. j. 6655306/17/2009-80542-109022, a č. j. 6656338/17/2009-80542-109022.
[2] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda byla kasační stížnost podána v zákonné
lhůtě.
[3] Městský soud doručoval stěžovatelce napadené usnesení poštou. Stěžovatelka nebyla
zastižena (viz doručenka na č. l. 58 spisu městského soudu), písemnost proto byla dne 30. 7. 2018
v souladu s §49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen o. s. ř.) uložena a připravena k vyzvednutí. Současně byla stěžovatelce
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Protože si stěžovatelka zásilku nevyzvedla v úložní
době, dne 10. 8. 2018 byla vhozena do poštovní schránky stěžovatelky. Dle §49 odst. 4 o. s. ř.:
Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se
písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán
po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud
i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu
soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. (důraz přidán). Dnem doručení byl tedy čtvrtek
9. 8. 2018.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout.
[5] Podle §40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím
toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[6] V souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. byl posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti
čtvrtek dne 23. 8. 2018.
[7] Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní
licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[8] Kasační stížnost byla však podána až dne 24. 8. 2018, tj. po uplynutí dvoutýdenní
zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§106 odst. 2 in fine s. ř. s.).
[9] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelka svou kasační
stížnost podanou dne 27. 8. 2018 ke zdejšímu soudu e-mailem bez zaručeného elektronického
podpisu doplnila v listinné podobě s vlastnoručním podpisem osobně u městského soudu. Tím
však nesplnila podmínku vyplývající z §37 odst. 2 s. ř. s., tj. potvrzení podání učiněného
bez zaručeného elektronického podpisu do tří dnů písemným podáním shodného obsahu.
V usnesení ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 As 274/2016 - 16, Nejvyšší správní soud konstatoval,
že „pokud je podatel povinen potvrdit podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. dříve zaslané neověřené podání, musí
tak učinit u soudu, kterému ono potvrzované podání předtím zaslal. Jinými slovy, pokud podatel nejprve zašle
e-mailem podání jednomu soudu a později zašle totéž podání jinému soudu datovou zprávou, nelze pozdější podání
vnímat jako potvrzení předchozího podání, ale jako samostatné podání, jehož včasnost bude posuzována nezávisle
na včasnosti dřívějšího nepotvrzeného podání k jinému soudu. […] Nejvyšší správní soud má tedy za to, že podání
učiněné způsobem, jenž vyžaduje potvrzení podle §37 odst. 2 s. ř. s., je nutno ve stanovené třídenní lhůtě potvrdit
u soudu, u něhož bylo učiněno; jinak se k němu nepřihlíží. Teprve pokud je v třídenní lhůtě zákonem stanovenou
formou učiněné potvrzení původního podání odesláno témuž soudu, jemuž bylo adresováno původní podání, lze
na ně nahlížet jako na účinné podání, k němuž soud již může, respektive musí přihlédnout, neboť jeho podatel
se dodatečným potvrzením témuž soudu ve stanovené lhůtě autentizoval. V takovém případě musí adresovaný soud
přiřknout původnímu podání účinky podání učiněného způsobem podle §37 odst. 1 věty první s. ř. s.“ (důraz
přidán). Podala-li stěžovatelka dne 27. 8. 2018 shodnou a vlastnoručně podepsanou kasační
stížnost u městského soudu, je třeba tuto kasační stížnost ve smyslu citovaného usnesení
považovat za samostatnou kasační stížnost. S ohledem na skutečnost, že lhůta pro podání kasační
stížnosti stěžovatelce uplynula dne 23. 8. 2018, nelze než dospět k závěru, že tato kasační stížnost
byla podána zjevně opožděně (viz též usnesení ze dne 31. 5. 2017, č. j. 5 As 141/2017 - 12).
[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení
s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu