ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.129.2018:22
sp. zn. 7 As 129/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: N. G., zastoupený
Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2018, č. j. 60 Az 10/2018 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018, č. j. OAM-14/DS-PR-P18-2018, žalovaný zastavil řízení
o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů, pro nepřípustnost žádosti podle §10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Dále
žalovaný konstatoval, že státem příslušným k posouzení žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Rumunsko.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni a současně
požádal o přiznání odkladného účinku žalobě podle §73 odst. 2 s. ř. s.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 9. 3. 2018, č. j. 60 Az 10/2018 – 24, žalobě nepřiznal
odkladný účinek.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému usnesení krajského soudu
kasační stížnost, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím soudu a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně
požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Kasační stížnost je nepřípustná.
[6] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 s. ř. s. Podle odst. 3
písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle
své povahy dočasné.
[7] Citované ustanovení zákona nepřipouští podat kasační stížnost proti usnesení
o nepřiznání odkladného účinku žalobě; ke stejnému výkladu dospěla i ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu. Zdejší soud se k procesně obdobné situaci vyjádřil svým usnesením
ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 As 10/2005 - 46: „Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut
je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem,
zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě stěžovatele - návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu
při rozhodování o věci samé […].“
[8] Tento závěr potvrdil i Ústavní soud např. v usnesení z 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05.
Ústavní soud k tomu uvedl, že „[v] souladu s ustanovením §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost
nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně
i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu
na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu. Pokud by této žalobě bylo vyhověno a meritorní správní rozhodnutí bylo pro nezákonnost
zrušeno, lze se postupem, který je upraven v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhat náhrady
škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Nejvyšší správní soud tedy postupoval správně, když podanou
kasační stížnost směřující proti rozhodnutí krajského soudu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku žalobě, jako nepřípustnou odmítl.“
[9] Uvedená judikatura je plně aplikovatelná i na posuzovaný případ. Kasační stížnost
stěžovatele směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o přiznání
odkladného účinku žalobě. V souladu s §104 odst. 3 písm. c) je nepřípustná kasační stížnost
směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, jímž je i rozhodnutí o nepřiznání
odkladného účinku žalobě. Nejvyššímu správnímu soudu tedy ze zákona nepřísluší hodnotit
věcnou správnost napadeného usnesení krajského soudu.
[10] Kasační stížnost stěžovatele tedy směřovala proti usnesení, které je podle své povahy
dočasné, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
[11] S ohledem na nepřípustnost podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval
o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu