ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.292.2018:90
sp. zn. 7 As 292/2018 - 90
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Egeria, z. s., se sídlem
Obchodní 1324, Otrokovice, zastoupen JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou
se sídlem Štěpánská 640/45, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství
silnic a dálnic, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, II) Děti Země – Klub za udržitelnou
dopravu, se sídlem Cejl 866/50a, Brno, III) Město Fryšták, se sídlem nám. Míru 43, Fryšták,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018,
č. j. 31 A 59/2017 – 367,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 31 A 59/2017 - 367,
zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2016, č. j. 56610/570/16,
1539/ENV/16. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 24. 5. 2016, č. j. KUZL 63861/2015, ve znění opravného
rozhodnutí ze dne 1. 6. 2016, č. j. KUZL 38628/2016, jímž byla povolena výjimka podle §56
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o ochraně přírody a krajiny“), ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje křečka
polního v území dotčeném připravovanou výstavbou rychlostní komunikace D49, stavbou
„Rychlostní silnice R49, stavba 4901 Hulín – Fryšták v km 0,000 – 18,000“ (dále jen „záměr“
nebo „stavba 4901“).
[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V jejím
doplnění ze dne 31. 10. 2018 navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek. Tento návrh odůvodnil tím, že by měla platit judikatura Nejvyššího správního soudu,
podle které žalobcům z řad dotčené veřejnosti musí být vyhovováno k jejich návrhům na přiznání
odkladného účinku správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době
rozhodování o správní žalobě již byl povolený záměr nevratně realizován (typicky provedení
stavby). Stěžovatel je spolkem, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny a k jeho cílům
patří též ochrana životního prostředí, tudíž má za to, že představuje tzv. dotčenou veřejnost
podle Aarhuské úmluvy a směrnice EIA. Napadené rozhodnutí se týká výjimky ze zákazu
škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje křečka polního v dotčeném území. Předmětná výjimka
není standardní, jelikož o ní bylo rozhodováno až po vydání územního rozhodnutí. Stěžovatel má
přitom za to, že kdyby byla výjimka vydána před vydáním územního rozhodnutí, nebylo by nutné
žádat o odkladný účinek kasační stížnosti, neboť pro stavebníka by ani nemělo smysl ji
konzumovat. Za dané situace však hrozí, že stavebník s ohledem na další vydaná rozhodnutí
bude na základě předmětné výjimky křečky polní odchytávat, držet a přemísťovat a že je začne
z dotčeného území vyhánět odstraňováním vegetace, resp. že v těchto činnostech bude
pokračovat. Dále hrozí, že stavebník získá stavební povolení, neboť v současné době je vedena
řada stavebních řízení na předmětný záměr. Stavebník tak může biotopy zničit dříve, než ve věci
rozhodne Nejvyšší správní soud. Stěžovatel má za to, že v případě nepřiznání odkladného účinku
a následného shledání nezákonnosti napadeného rozsudku hrozí újma a komplikace (a to jak
stěžovateli, tak stavebníkovi) nepoměrně větší než v případě, že bude odkladný účinek přiznán.
V takovém případě totiž hrozí stavebníkovi újma toliko taková, že s realizací záměru bude muset
po nějakou dobu (do rozhodnutí o věci) vyčkat. Poměřením újmy stavebníka s újmou stěžovatele, lze
dospět k závěru, že stěžovateli realizací výjimky hrozí újma nepoměrně větší. Pokud by totiž Nejvyšší
správní soud přisvědčil argumentaci stěžovatele a dospěl k závěru, že výjimka být povolena neměla,
případně že rozsudek je třeba zrušit, a takto nezákonně získaná výjimka by již byla zrealizována, došlo
by k ohrožení velkého množství křečků polních a zničení jejich biotopů, bez reálné naděje
na nápravu. Taková újma je nepoměrně závažnější, než újma spočívající v oddálení konzumace
předmětné výjimky.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřila pouze osoba zúčastněná na řízení
I) v přípisu ze dne 15. 11. 2018. S přiznáním odkladného účinku zásadně nesouhlasí a odkazuje
na svá předchozí vyjádření učiněná před krajským soudem. Má za to, že stěžovatel zneužívá
svých procesních práv a práv na soudní ochranu, kdy ke všem rozhodnutím týkajících se stavby
D 4901 podává rutinně odvolání a následné žaloby, což vnímá jako obstrukční jednání, jehož
jediným cílem je oddálení realizace této stavby. Má za to, že institut přiznání odkladného účinku
představuje mimořádný nástroj, tudíž by neměl být paušálně přiznáván. Námitky stěžovatele stran
ohrožení křečků polních považuje za spekulativní, zvláště za situace, kdy podle místních šetření
autorizované osoby se křeček polní v prostoru stavby již ani nevyskytuje. Dále poukázala na to,
že přiznání odkladného účinku je v rozporu s veřejným zájmem, když stavba dálnice D49, stavba
4901 Hulín – Fryšták, je veřejně prospěšnou vládní prioritní stavbou zařazenou do transevropské
dopravní sítě TEN-T, přičemž oddálení realizace stavby sebou nese riziko zásadní finanční újmy
pro Českou republiku s ohledem na časový limit pro čerpání prostředků z fondů Evropské unie.
[5] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[7] Ve vztahu k nyní projednávané věci je nejprve třeba uvést, že krajský soud žalobě
odkladný účinek přiznal, a to usnesením ze dne 25. 4. 2017, č. j. 31 A 59/2017 – 243. Nejvyšší
správní soud dále podotýká, že v této věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí ve věci povolení
výjimky podle §56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel má přitom za to,
že postupování podle napadeného rozhodnutí a následná realizace předmětné stavby je v rozporu
s právními předpisy a nepřiměřeně zasahuje do životního prostředí.
[8] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[9] S ohledem na výše uvedené tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatel (zde žalobce). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74). Nejvyšší správní soud přitom nyní pomíjí, zda jsou
námitky stěžovatele týkající se dané věci (zákonnosti napadeného rozhodnutí) důvodné či nikoli,
neboť přezkum důvodů je vyhrazen až meritornímu posouzení věci a není předmětem
rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku. K povaze přezkoumávaného rozhodnutí
při rozhodování o odkladném účinku však přihlédnout musí.
[10] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel doložil a prokázal, že mu v důsledku
výkonu rozsudku krajského soudu hrozí nepoměrně větší újma než jiným osobám. Stěžovatel
spatřuje hrozbu nepoměrně větší újmy v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku může
být soudní přezkum ze strany Nejvyššího správního soudu zmařen, jelikož v mezidobí může být
vydáno stavební povolení, případně podle odůvodnění napadeného rozhodnutí a samotného
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již probíhá určitá výstavba s ohledem
na již vydaná stavební povolení případně je prováděna stavební činnost, k níž není potřeba
vydané stavební povolení; tudíž že aktuálně hrozí nenapravitelný následek v podobě ohrožení
populace křečka polního, který je silně ohroženým druhem živočichů (viz příloha III. vyhlášky
č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
[11] Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že stěžovatelem předestřená újma může
v projednávané věci nastat, protože s ohledem na obsah správního spisu a skutečnost, že již bylo
vydáno územní rozhodnutí, případně údajně i dílčí stavební povolení, může probíhat stavební
činnost či jiná činnost, ke které není potřeba stavební povolení podle §115 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů (např. kácení dřevin). Nejvyšší správní soud sice nepřehlédl, že napadeným
rozhodnutím není vlastní stavební povolení, přesto s ohledem na obsah spisu a vyjádření
účastníků řízení nemůže vyloučit, že s ohledem na vydání napadeného rozhodnutí probíhá
či bude v dohledné době probíhat stavební či jiná činnost, která může negativně a často
i nevratně ohrozit právem chráněný zájem na ochraně životního prostředí. Osoba zúčastněná
na řízení I) ačkoli byla zjevně seznámena s obsahem návrhu stěžovatele na přiznání odkladného
účinku, přitom nevyvrátila argumentaci stěžovatele, že již s ohledem na vydané napadené
rozhodnutí probíhá v daném místě reálná (stavební) činnost. Obecné tvrzení, že stěžovatel údajně
pouze zneužívá svých procesních práv, nepředstavuje argument či důkaz, na jejichž základě by
bylo možné vyloučit, že nepřiznání odkladného účinku by nepředstavovalo vážnou újmu, a to
zejm. s ohledem na ochranu životního prostředí a nakládání se zvláště chráněnými živočichy.
[12] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že stavebník může přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti také subjektivně pociťovat jako určitou újmu. Ta by spočívala v nemožnosti
postupovat v souladu s pravomocným správním rozhodnutím, případně dalšími navazujícími
správními rozhodnutími o umístění stavby, které nadto nebylo shledáno nezákonným
ani krajským soudem. Nejvyšší správní soud ovšem tuto újmu stavebníka poměřil s újmou hrozící
stěžovateli a s ohledem na zásadu preventivní opatrnosti uplatňované v oblasti ochrany životního
prostředí a dospěl k závěru, že újma hrozící stěžovateli dosahuje významně větší intenzity.
Byť Nejvyšší správní soud situaci stavebníka chápe, nepovažuje jeho újmu za daného stavu věci
za natolik závažnou, aby její existence bránila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Nejvyšší správní soud závěrem posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti,
pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[14] Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil se závěry, k nimž dospěl krajský soud v usnesení
ze dne 25. 4. 2017, č. j. 31 A 59/2017 – 243. Z vyjádření účastníků plyne, že skutkový stav věci
se v daném případě od té doby významně nezměnil. Dále lze poukázat i na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 6 As 299/2018 – 43, jímž zdejší soud přiznal odkladný
účinek kasační stížnosti téhož stěžovatele ve skutkově i právně obdobné věci.
[15] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[16] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. listopadu 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu