ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.92.2018:29
sp. zn. 7 As 92/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Mgr. P. S., zastoupena
JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka,
proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Ing. S. H., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2018, č. j. 30 A 163/2016 - 152, ve znění
opravného usnesení ze dne 15. 3. 2018, č. j. 30 A 163/2016 – 177,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2018, č. j. 30 A 163/2016 - 152,
ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2018, č. j. 30 A 163/2016 - 177, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen
„krajský úřad“) na základě podnětu osoby zúčastněné na řízení oznámil písemností ze dne
22. 7. 2015 zahájení vodoprávního řízení z moci úřední ve věci rozhodnutí o tom, zda se
na pozemcích parc. č. X v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) P. L. nachází vodní tok ve smyslu
§43 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“).
[2] Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2015, č. j. 19737/ZP/2015-25 krajský úřad rozhodl mimo
jiné tak, že povrchové vody na pozemcích parc. č. X v k. ú. P. L. v úseku od pramenního vývěru
na pozemku parc. č. X v k. ú. P. L. po zemní val na pozemku parc. č. X v k. ú. P. L. (levá strana
údolí) nejsou vodním tokem. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala osoba zúčastněná na řízení
odvolání.
[3] Žalovaný rozhodl o odvolání osoby zúčastněné na řízení rozhodnutím ze dne 16. 9. 2016,
č. j. 47806/2016-MZE-15110, kterým změnil rozhodnutí krajského úřadu v části výroku
označeném A tak, že povrchové vody na pozemcích parc. č. X v k. ú. P. L. v úseku
od pramenního vývěru na pozemku parc. č. X v k. ú. P. L. po zaústění do vodního toku,
IDVT 14001470 (na pozemku parc. č. X v k. ú. P. L. - levá strana údolí - strž) jsou vodním
tokem.
II.
[4] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
postupem podle §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně příslušnému.
[5] Žalobkyně v žalobě namítla nedostatečná skutková zjištění, která vedla k nesprávnému
právnímu posouzení věci. Dle žalobkyně je nutné vodu proudící na pozemcích parc. č. X
považovat za vodu podzemní, neboť tato proudí ze zdroje majícího charakter mělké šachtové
studny podzemním drenážním systémem, který je umístěn pod úrovní původního neupraveného
terénu, bez toho aby vyvěrala na zemský povrch a změnila se na vodu povrchovou. Vzhledem
k morfologii je zřejmé, že na předmětných pozemcích nemohlo vzniknout přirozeně (bez
lidského zásahu) koryto, ve kterém by mohl proudit vodní tok. Voda vyvěrá na zemský povrch až
při jižním okraji pozemku parc. č. X. Jelikož se v úseku od studny na pozemku parc. č. X
po hranici pozemku parc. č. X nejedná o vodu povrchovou, nýbrž podzemní, nemůže se jednat
ani o vodní tok ve smyslu §43 odst. 1 vodního zákona.
[6] V podání ze dne 21. 3. 2017, kterým žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného k její
žalobě sdělila krajskému soudu, že na základě darovací smlouvy ze dne 20. 1. 2017 se vlastnicí
dotčených pozemků parc. č. X namísto žalobkyně stala Mgr. L. M. a navrhla, aby soud
pokračoval v řízení v souladu s §107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, s touto procesní nástupkyní.
[7] Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 9. 1. 2018, ke kterému předvolal žalobkyni,
žalovaného a osobu zúčastněnou na řízení. Krajský soud poté v záhlaví uvedeným rozsudkem
(ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2018, č. j. 30 A 163/2016 - 177) rozhodnutí
žalovaného ze dne 16. 9. 2016, č. j. 47806/2016-MZE-15110 zrušil v části výroku označeném A,
a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
[8] Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné.
Žalovanému vytkl, že nesprávně vymezil pojem koryto vodního toku, neboť za toto nelze
v souladu se zákonem považovat „navrstvené úlomky pískovcových kvádrů“. Rovněž další
nezbytný znak vodního toku, tj. existence a přítomnost povrchové vody v tomto korytě trvale
nebo alespoň po převažující část roku, nebyl v daném případě dostatečně doložen. Žalovaný totiž
naplnění tohoto znaku pouze konstatoval, aniž by uvedl jediný důkaz, jenž by tento závěr
potvrzoval. Dále se žalovaný dle krajského soudu nezabýval námitkami a odbornými vyjádřeními
předloženými žalobkyní, čímž zatížil své rozhodnutí další vadou. Žalovaný navíc rozhodl
o změně rozhodnutí krajského úřadu, přestože byl takový postup v rozporu s §90 odst. 1
písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Rozhodnutí žalovaného
se totiž bezprostředně dotklo práv státního podniku Povodí Labe, kterému zřejmě podle §47
vodního zákona přísluší správa daného toku. Postupem žalovaného byl tento subjekt zkrácen
o možnost proti právnímu závěru žalovaného brojit cestou odvolání. Z procesního hlediska bylo
proto namístě rozhodnutí krajského úřadu zrušit a věc mu vrátit k novému projednání
s příslušným právním názorem.
III.
[9] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s.
[10] Podle stěžovatele krajský soud ve výroku rozsudku označil nesprávné rozhodnutí
(č. j. MMR-10660/2016-83/606 ze dne 26. 5. 2016 namísto č. j. 47806/2016-MZE-15110 ze dne
16. 9. 2016). Krajský soud rovněž neměl přistoupit ke zrušení rozhodnutí stěžovatele, neboť
žalobkyně v žalobě navrhovala pouze změnu rozhodnutí a návrh na zrušení rozhodnutí
formulovala až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Stěžovatel dále namítl, že se ve svém
rozhodnutí s existencí koryta vodního toku dostatečně vypořádal. V tomto ohledu odkázal
na dodatek č. 1 ke znaleckému posudku ze dne 5. 11. 2015, č. 34/2014, zpracovaný
Ing. Lubomírem Vlčkem a na závěry místního šetření provedeného dne 20. 1. 2016, kdy byl
patrný průtok vody zemním valem, přestože delší dobu trvaly teploty pod bodem mrazu.
Doložený průtok ve výši 2,5 l/min ve velmi suchém období a viditelný průtok v období
mrazivém je třeba považovat za významný doklad o existenci vodního toku. V posuzovaném
případě se podle názoru stěžovatele nemůže jednat o podzemní vody, neboť voda protékající
zemním valem se volně vyskytuje na zemském povrchu již od pramenního vývěru, přičemž
přerušení její linie zemním valem nepatrného rozsahu nemůže mít za následek změnu charakteru
povrchové vody na podzemní. Stěžovatel má rovněž za to, že se řádně vypořádal se všemi
uplatněnými námitkami a odbornými vyjádřeními, když tyto ve svém rozhodnutí podrobně
vyvrátil. K vytýkanému porušení §90 odst. 1 písm. c) správního řádu stěžovatel poukázal na to,
že rozhodnutí vydané v pochybnostech je deklaratorním rozhodnutím, kterým se nezakládá,
nemění ani neruší právo či povinnost účastníka řízení a toto řízení má jen účastníky podle §27
odst. 2 správního řádu.
IV.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že v řízení před soudem
došlo k vadě, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§109 odst. 4
ve spojení s §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[12] Z §65 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §2 s. ř. s. vyplývá, že aktivně legitimován k podání
žaloby je ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých veřejných subjektivních právech tím, že správní
rozhodnutí zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje jeho práva nebo povinnosti jinak, než stanoví
zákon, nebo že bylo toto správní rozhodnutí vydáno v řízení, ve kterém byla porušena procesní
práva dané osoby. Předpokladem věcné legitimace je tedy to, že je žalobce nositelem veřejného
subjektivního práva, jehož ochrany se před soudem domáhá (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86).
[13] V posuzovaném případě není pochyb o tom, že žalobkyně byla v době podání žaloby
k jejímu podání aktivně legitimovaná. Tvrdila v ní porušení svých veřejných subjektivních práv
v důsledku vydání napadeného správního rozhodnutí žalovaného o tom, že se na pozemcích
v jejím vlastnictví (parc. č. X) nachází vodní tok. Jelikož se rozhodnutí žalovaného týkalo právě
pozemků ve vlastnictví žalobkyně, nepochybně se závazně a autoritativně dotklo jejích
subjektivních práv. Sama žalobkyně spatřuje zásah do svých práv zejména v souvisejících řízeních
ve věci regulace daného toku.
[14] V průběhu řízení před krajským soudem nicméně došlo k uzavření darovací smlouvy
mezi žalobkyní a Mgr. L. M., na jejímž základě žalobkyně vlastnické právo k oběma pozemkům
dotčeným žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného pozbyla. Žalobkyně krajskému soudu
změnu v osobě vlastníka dotčených pozemků oznámila svým podáním ze dne 21. 3. 2017,
ve kterém současně navrhla, aby soud pokračoval v řízení s Mgr. L. M. Krajský soud však
na tento návrh nijak nereagoval, nezabýval se tím, zda žalobkyni nadále svědčí aktivní žalobní
legitimace a dále s ní v řízení pokračoval, aniž by to v rozsudku jakkoliv odůvodnil.
[15] Jak však vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, krajský soud byl povinen
se návrhem žalobkyně, z něhož vyplývala změna právního stavu, z úřední povinnosti věcně
zabývat. V rozsudku ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 255, Nejvyšší správní soud uvedl:
„Vedle změny právního stavu, která se týká pozitivního práva, může nastat změna i v právních vztazích. Tak
tomu bylo i v dané věci, kdy stěžovatelka v průběhu soudního řízení pozbyla vlastnické právo k nemovitostem
dotčeným opravou chyb v katastrálním operátu. Jak již bylo uvedeno, městský soud byl povinen tuto změnu
právního stavu v řízení zohlednit a tím, že tak neučinil, nastala situace, že jednal s účastnicí řízení, jejíž práva
nemohla být výsledkem řízení jakkoliv dotčena.“
[16] Jestliže tedy soud opomene rozhodnout o návrhu na vstup nového účastníka do řízení
na místo účastníka dosavadního, zakládá to vadu, pro kterou je třeba jeho rozhodnutí bez dalšího
zrušit. Nelze totiž vyloučit, že žalobkyně v důsledku darování pozbyla současně se svým
vlastnickým právem k předmětným pozemkům i své veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se
před krajským soudem domáhala a toto právo již přísluší jiné osobě (Mgr. L. M.). V tomto ohledu
nepostačuje, že se tato osoba osobně účastnila soudního řízení v postavení obecné zmocněnkyně
žalobkyně.
[17] Nejvyššímu správnímu soudu z výše uvedených důvodů nezbylo než rozsudek krajského
soudu s odkazem na §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. Argumentací obsaženou v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud s ohledem
na důvody zrušení dále nezabýval.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu