ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.97.2018:20
sp. zn. 7 As 97/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. S., zastoupen JUDr.
Miluší Šigutovou, advokátkou se sídlem Dolní 222, Choceň, proti žalovanému: Zeměměřický a
katastrální inspektorát v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice - Bílé
Předměstí, v řízení o kasační stížnosti společnosti: MAYFAIR Consulting, s.r.o., se sídlem
Kaprova 15/11, Josefov, Praha 1, zastoupena JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem
Kaprova 15/11, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v
Pardubicích ze dne 16. 2. 2018, č. j. 52 A 81/2017 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou ze dne 4. 9. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 7. 2017, č. j. ZKI PA-O-38/140/2017/7, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku
č. 2 rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrálního pracoviště Ústí nad Orlicí
(dále jen „katastrální úřad“) ze dne 10. 4. 2017, č. j. V-1426/2017-611-12.
[2] Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu
o zastavení řízení o povolení vkladu vzniku exekutorského zástavního práva k zajištění peněžité
pohledávky žalobce ve výši 210 000 Kč s příslušenstvím na základě exekučního příkazu ze dne
9. 11. 2016, č. j. 195 EX 840/16-14, k provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního
práva na nemovitých věcech povinných - rozestavěné stavbě na st. parc. č. X v katastrálním
území X, do katastru nemovitostí. Žalovaný se ztotožnil se závěrem katastrálního úřadu,
že předmětná stavba není samostatnou věcí v právním smyslu, neboť se stala v souladu s §3054
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2014
součástí pozemku st. parc. č. X (návrhu na vklad exekutorského zástavního práva
ke spoluvlastnickému podílu povinných na pozemku st. parc. č. X, jehož součástí je tato stavba,
katastrální úřad vyhověl - pozn. soudu). Návrh na vklad byl proto ze strany katastrálního úřadu
správně vyhodnocen jako zjevně bezpředmětná žádost ve smyslu §66 odst. 1 písm. g) zákona č.
500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), což mělo za
následek zastavení předmětného řízení.
[3] Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) žalobu
žalobce proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 16. 2. 2018 zamítl. Ztotožnil
se se závěrem obou správních orgánů, že předmětná stavba na pozemku st. parc. č. X
od 1. 1. 2014 neexistuje jako samostatná věc v právním smyslu, ani není předmětem evidence
v katastru nemovitostí, a proto k ní nemůže být cokoli do katastru nemovitostí zapisováno.
Katastrální úřad proto zcela správně řízení zastavil, byť by dle názoru krajského soudu byl
přiléhavějším důvodem pro zastavení řízení důvod uvedený pod §66 odst. 1 písm. b) správního
řádu. Na správnost výroku žalobou napadeného rozhodnutí však toto konstatování krajského
soudu nemělo vliv. Rozsudek krajského soudu byl žalobci doručen dne 16. 2. 2018.
[4] Dne 2. 3. 2018 zaslala společnost MAYFAIR Consulting, s.r.o. krajskému soudu návrh
na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka řízení - žalobce. Tento návrh odůvodnila
tak, že na ni žalobce smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 8. 12. 2017 postoupil
peněžitou pohledávku, s níž je spojen vznik předmětného exekutorského zástavního práva.
K návrhu doložila předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky, usnesení ze dne 19. 12. 2017,
č. j. 195 EX 1483/12-105, kterým soudní exekutor rozhodl o jejím vstupu do exekučního řízení
na místo dosavadního oprávněného (s doložkou nabytí právní moci dne 9. 1. 2018), a kopii
návrhu na vklad změny zástavního práva do katastru nemovitostí spočívající ve změně osoby
oprávněného.
[5] Krajský soud zaslal společnosti MAYFAIR Consulting, s.r.o. dne 9. 3. 2018 přípis, kterým
jí k návrhu na vstup do řízení na místo žalobce sdělil, že řízení vedené pod sp. zn. 52 A 81/2017
již bylo rozsudkem ze dne 16. 2. 2018 pravomocně skončeno. Podaný návrh je proto nepřípustný
a nelze k němu přihlížet v souladu s §41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3643/2016.
II. Kasační stížnost
[6] Společnost MAYFAIR Consulting, s.r.o. (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku
krajského soudu dne 2. 3. 2018 kasační stížnost.
[7] Ke své aktivní legitimaci pro podání kasační stížnosti stěžovatelka zopakovala,
že se na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené se žalobcem dne 8. 12. 2017
stala novou oprávněnou z exekutorského zástavního práva, což doložila listinami předloženými
krajskému soudu (viz bod 4) a informací o řízení před katastrálním úřadem. Z uvedených
skutečností dovozuje stěžovatelka svou aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána osobou k tomu
zjevně neoprávněnou.
[9] Kasační stížnost je opravným prostředkem, který může proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví podat účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení (§102 s. ř. s.).
[10] Není sporu o tom, že stěžovatelka nebyla v řízení před krajským soudem účastníkem
řízení, ani osobou zúčastněnou na řízení. Svoji aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti
stěžovatelka dovozuje ze soukromoprávního úkonu, jímž došlo s účinností ke dni 8. 12. 2017
k postoupení pohledávky žalobce na stěžovatelku.
[11] Jelikož s. ř. s. procesní následky singulární sukcese pro řízení před správními soudy
neupravuje, je třeba v takovém případě na základě §64 s. ř. s. přiměřeně použít ustanovení prvé
a třetí části o. s. ř. Na případy změny aktivní či pasivní věcné legitimace, k nimž dochází
po zahájení řízení bez toho, že by účastník zároveň ztrácel procesní subjektivitu, dopadá §107a
o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může žalobce, má-li za to, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení, o něž v řízení jde, dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva
nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení
jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
[12] Možnost připuštění vstupu nového účastníka řízení na místo dosavadního účastníka
na základě §107a o. s. ř. je přípustná rovněž v soudním řízení správním, jak dovodil Nejvyšší
správní soud v rozsudcích ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 255, nebo ze dne 24. 1. 2013,
č. j. 4 As 72/2012 - 52. V rozsudku ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010 - 255, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že dojde-li v průběhu soudního řízení ke změně v právních vztazích
(v dané věci se jednalo o převod vlastnického práva k nemovitosti, k němuž došlo v průběhu
řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu), je krajský soud povinen
k takové změně přihlédnout z úřední povinnosti a poučit daného účastníka řízení o možnosti
podat návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. Nutným předpokladem takového postupu je nicméně
logicky zjištění, že změna v právních vztazích nastala. V tomto ohledu se liší postup dle §107a
o. s. ř. od postupu dle §107 o. s. ř., kde je rozhodující objektivní stav a naopak není rozhodné,
zda krajský soud při svém rozhodování věděl o tom, že žalobce v průběhu řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu ztratil způsobilost být účastníkem řízení (blíže viz rozsudek
zdejšího soudu ze dne 6. 11. 2017, č. j. 7 As 317/2016 - 82).
[13] V posuzované věci stěžovatelka podala návrh na vstup do řízení na místo žalobce
dne 2. 3. 2018, tj. poté kdy krajský soud ve věci pravomocně rozhodl. Okolnost, že došlo
k postoupení pohledávky, s níž byla aktivní legitimace žalobce v řízení spojena, přitom nemohla
být krajskému soudu k datu jeho rozhodnutí objektivně známa, neboť na ni nebyl ze strany
účastníků řízení upozorněn, když tato vycházela z ryze soukromoprávního úkonu, tj. nemohl
ji zjistit z úřední činnosti. Krajský soud tedy nepostupoval v rozporu s výše citovanou judikaturou
Nejvyššího správního soudu, když změnu v právních vztazích v dané věci nezohlednil. Ostatně,
ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 12. 2009, č. j. 5 As
94/2008 - 44, kde uvedl, že: „Nebylo přitom povinností krajského soudu ověřovat, zda byl žalobce v době
rozhodnutí krajského soudu stále vlastníkem předmětných pozemků, jestliže jím byl v průběhu správního řízení
i v okamžiku zahájení řízení před krajským soudem. Touto skutečností by se musel krajský soud zabývat, pokud
by ji stěžovatel uplatnil v řízení před krajským soudem, nebo pokud by žalobce v řízení před krajským soudem
navrhl, aby do řízení místo něj vstoupil nabyvatel vlastnického práva k předmětným pozemkům (§107a o. s. ř.
ve spojení s §64 s. ř. s.).“ Návrhem stěžovatelky na vstup do řízení na místo žalobce se pak krajský
soud nemohl zabývat, pakliže tento byl podán poté, kdy žalobou napadené rozhodnutí nabylo
právní moci.
[14] Zbývá proto posoudit, zda byla oprávněna kasační stížnost podat stěžovatelka,
aniž by bylo postupem dle §107a o. s. ř. rozhodnuto o jejím vstupu do řízení na místo žalobce.
Jinými slovy, předmětem posouzení je otázka, zda se stěžovatelka mohla stát účastníkem
soudního řízení na místo žalobce již na základě soukromoprávního úkonu, jímž došlo
k postoupení pohledávky žalobce na stěžovatelku. Nejvyšší správní soud názoru stěžovatelky,
že se uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky bez dalšího stala účastníkem soudního řízení,
nepřisvědčil.
[15] Výkladem §107a o. s. ř. se opakovaně zabýval Nejvyšší soud. Pro nyní posuzovanou
věc jsou relevantní zejména jeho závěry v usnesení ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005,
kde uvedl, že: „Z výše citovaného ustanovení je nepochybné, že návrh na vstup do řízení na místo dosavadního
účastníka (§107a o. s. ř.) je oprávněn učinit pouze žalobce (jako účastník řízení). Přitom není vyloučeno,
aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce navrhl, aby do řízení
vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva (povinnosti), o něž v řízení jde. Osoba, jejíž vstup
do řízení je navržen, se pak stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým
soud návrhu podle §107a o. s. ř. vyhověl (a k témuž datu přestává být účastníkem řízení ten, na jehož
místo nový účastník vstoupil). Do té doby zůstává účastníkem řízení ten, kdo jím byl v době
vydání usnesení podle §107a o. s. ř. (k tomu srov. např. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 13. ledna 2004, sp. zn. 32 Odo 877/2003, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník
2004, pod číslem 25) [zvýraznění doplněno - pozn. soudu].“ Tento závěr zopakoval Nejvyšší soud
rovněž v usnesení ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 216/2016: „Jestliže soud podle §107a odst. 2
o. s. ř. usnesením vyhoví návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, stává
se osoba, jejíž vstup do řízení je takto navržen, účastníkem řízení až dnem právní moci takového usnesení.
Do té doby zůstává účastníkem řízení ten, kdo jím byl v době vydání usnesení podle §107a o. s. ř.“
[16] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že nabyvatel práva nebo povinnosti
se může stát právním nástupcem účastníka řízení teprve na základě pravomocného rozhodnutí
soudu o tom, že jej jako právního nástupce do řízení připustí. Nejvyšší správní soud neshledal
důvod se od závěrů, ke kterým ve vztahu k §107a o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud, odchýlit.
[17] Jelikož stěžovatelka nebyla účastníkem řízení před krajským soudem, ani nevstoupila
do řízení na místo dosavadního účastníka (žalobce) zákonem předepsaným způsobem, neměla
ani aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti ve smyslu §102 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost byla podána osobou k tomu zjevně
neoprávněnou, Nejvyšší správní soud ji odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 větou
první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu