ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.301.2017:36
sp. zn. 7 Azs 301/2017 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. M., zastoupen
Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, se sídlem
Kaplanova 2055/4, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 A 96/2017 - 27,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 A 96/2017 - 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 16. 8. 2017, č. j. KRPA-293131-16/ČJ-2017-000022, byl
žalobce podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní
svobody.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze.
Shora označeným usnesením městský soud řízení o žalobě zastavil podle §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., neboť bylo zjištěno, že zajištění žalobce
na základě žalobou napadeného rozhodnutí bylo dne 22. 8. 2017 ukončeno.
III.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Stěžovatel namítal, že §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců je v rozporu s ústavním
pořádkem České republiky (s čl. 4 Ústavy a čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny
základních práva svobod) a s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále též „Evropská úmluva“). Městský soud pochybil, pokud řízení o žalobě zastavil
a žalobu věcně neprojednal. Poukázal i na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního
soudu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhl i předložení věci Ústavnímu
soudu podle čl. 95 Ústavy.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Otázkou, zda krajský soud může ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců
aplikovat a řízení zastavit, aniž žalobu proti rozhodnutí o zajištění meritorně projedná,
se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval, a to v rozsudcích ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 320/2017 - 20, ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 317/2017 - 31, ze dne 17. 1. 2018,
č. j. 6 Azs 381/2017 - 14 atp.).
[7] Např. v prvně označeném rozsudku (ze dne 29. 11. 2017, č. j. 6 Azs 320/2017 - 20),
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „nelze-li se dle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců domoci
u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení
osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava neaplikovatelná pro rozpor s právem
Evropské unie, a to s čl. 15 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008,
o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků
třetích zemí, a s čl. 6 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 5 odst. 4 a 5 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Tento závěr převzal zdejší soud i v nedávném rozsudku
ze dne 28. 2. 2018, č. j. 7 Azs 400/2017 - 20.
[8] Z uvedených rozsudků vyplývá, že zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců
představuje institut, jenž zasahuje do základního lidského práva cizince na osobní svobodu,
garantovaného řadou mezinárodních a vnitrostátních instrumentů, zejména čl. 5 odst. 1 Evropské
úmluvy, na nějž je odkazováno i čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 5
odst. 4 a 5 Evropské úmluvy má každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem,
právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení
svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné; garantováno je též právo
na odškodnění. Právo na soudní ochranu garantuje i čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Právo na soudní přezkum není omezeno pouze na dobu, po kterou trvá zajištění.
[9] Soudní přezkum zajištění za účelem vyhoštění garantuje taktéž směrnice Evropského
parlamentu a Rady č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech
v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí
v čl. 15 odst. 2 a 3. Pokud zajištění nařídily správní orgány, členské státy jsou povinny zajistit
rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. Pokud je zajištění nezákonné, musí být dotčený státní
příslušník třetí země okamžitě propuštěn. V každém případě je zajištění přezkoumáváno
v přiměřených časových odstupech na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země nebo
z moci úřední. V případě dlouhodobého zajištění podléhá tento přezkum soudnímu dohledu.
Ani z těchto ustanovení nevyplývá žádné omezení práva na soudní přezkum pouze na dobu,
po kterou je cizinec zajištěn.
[10] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud neměl
aplikovat §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ale měl napadené rozhodnutí meritorně,
v rozsahu žalobních bodů, přezkoumat.
[11] Podrobněji odkazuje zdejší soud na shora citovanou judikaturu, zejména na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 7 Azs 400/2017 - 20, a ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 320/2017 - 20. Z posledně uvedeného rozsudku (jakož i z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 Azs 317/2017 - 31) nadto vyplývá, že v dané věci
není nutno předložit věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
[12] Z výše uvedených důvodů proto zdejšímu soudu nezbylo, než napadené usnesení
městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Městský soud
je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (vč. odměny ustanoveného advokáta)
rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu