ECLI:CZ:NSS:2018:8.AFS.249.2016:36
sp. zn. 8 Afs 249/2016 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: L. J., zast. JUDr. Radkem
Foralem, advokátem, se sídlem Masarykovo náměstí 220, Napajedla, proti žalovanému:
Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 7. 2013, č. j. 24617/13/7001-11101-011368, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, č. j. 8 Af 43/2013 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Finanční ředitelství v Brně (dále jen „finanční ředitelství“) rozhodnutím ze dne
11. 10. 2010, č. j. 13432/10-1102-702767, zastavilo řízení o žádosti žalobce o povolení obnovy
řízení ve věci dodatečného platebního výměru ze dne 16. 5. 2006, č. j. 17704/06/304971/9444,
vydaného Finančním úřadem v Luhačovicích (dále jen „finanční úřad“), jímž byla žalobci
dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši
634.210 Kč. Shledalo, že obnova řízení není přípustná, neboť dodatečný platební výměr
byl již pravomocně přezkoumán soudem [§27 odst. 1 písm. h) ve spojení s §56a odst. 2 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků].
[2] Odvolání žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí finančního ředitelství zamítlo
Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 13. 3. 2013, č. j. 8034/13/5000-14102-702767,
a odvolací řízení zastavilo. K námitce žalobce, že odvoláním napadené rozhodnutí nebylo
doručeno zmocněnému zástupci, Odvolací finanční ředitelství uvedlo, že žalobce pověřil
generální plnou mocí doručenou finančnímu úřadu dne 27. 7. 2010 svým zastupováním
společnost Contaduria s.r.o. Za účelem odstranění pochybností stran skutečného zastoupení
finanční úřad žalobce vyzval k nápravě, na což žalobce dne 24. 11. 2010 reagoval omezením
zmocnění společnosti Contaduria, s.r.o. a zmocněním JUDr. Radka Forala, advokáta,
k zastupování v řízeních týkajících se zdaňovacích období v letech 2001 – 2004 s odkazem
na plnou moc ze dne 4. 6. 2010, doručenou finančnímu úřadu 8. 6. 2010. Odvolací finanční
ředitelství dospělo k názoru, že později předložená generální plná moc udělená společnosti
Contaduria s.r.o. (doručená finančnímu úřadu 27. 7. 2010) zrušila všechny předchozí plné moci,
tedy i plnou moc udělenou dříve JUDr. Radku Foralovi, advokátu. JUDr. Radka Forala žalobce
zmocnil teprve podáním ze dne 24. 11. 2010 tím, že omezil plnou moc udělenou společnosti
Contaduria s.r.o. Odvoláním napadené rozhodnutí finančního ředitelství bylo doručeno
společnosti Contaduria s.r.o. dne 12. 10. 2010, tedy v době, kdy byla tato společnost jediným
zmocněncem žalobce na základě generální plné moci (doručené dne 27. 7. 2010). K doručení
rozhodnutí uvedené společnosti tedy došlo dne 12. 10. 2010 v souladu se zákonem o správě daní
a poplatků a žalobcovo odvolání, podané až dne 18. 2. 2013 proto bylo opožděné. Rozhodnutí
finančního ředitelství nabylo právní moci dne 13. 11. 2010 marným uplynutím lhůty pro podání
odvolání.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 7. 2013, č. j. 24617/13/7001-11101-011368
(dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce proti rozhodnutí Odvolacího finančního
ředitelství zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
II.
[4] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Nesouhlasil
se žalobcem, že plná moc udělená společnosti Contaduria s.r.o. je neplatná. Naopak přisvědčil
žalovanému i Odvolacímu finančnímu ředitelství, že žalobce nepodal odvolání proti rozhodnutí
finančního ředitelství včas, neboť toto rozhodnutí bylo dne 12. 10. 2010 řádně doručeno zástupci
žalobce (společnosti Contaduria s.r.o.) zmocněnému k jeho zastupování na základě generální plné
moci doručené finančnímu úřadu dne 27. 7. 2010. Uvedená plná moc rušila veškerá předcházející
zmocnění a její rozsah žalobce omezil teprve podáním ze dne 24. 11. 2010. Městský soud
dovodil, že zákon o správě daní a poplatků nevyžaduje výslovnou akceptaci plné moci
zmocněncem, neboť se jedná o jednostranný právní úkon. Námitku, že plná moc doručená dne
27. 7. 2010 neobsahovala podpis zástupce společnosti Contaduria s.r.o., tudíž považoval
za nedůvodnou. Tvrzení žalobce o neplatnosti plné moci uplatněné až v rámci žalobních bodů
označil městský soud za účelové, a to mimo jiné proto, že žalobce až v řízení před městským
soudem zpochybnil vlastní právní úkon, které však v době jeho učinění myslel vážně.
Pochybnosti o pravosti podpisu zástupkyně společnosti Contaduria s.r.o. E. S., stejně jako jeho
tvrzenou absenci na plné moci přičetl městský soud k tíži žalobce, neboť to byl on, kdo byl
zodpovědný za stav listin, které předložil orgánům finanční správy.
III.
[5] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
s poukazem na kasační důvod vyplývající z §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; navrhl jej zrušit a vrátit
věc uvedenému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že pro vznik platného smluvního zastoupení
není třeba, aby zmocněnec plnou moc akceptoval. Rozporoval i zjištění městského soudu,
že ve správním spise se nachází originál plné moci doručené finančnímu úřadu dne 27. 7. 2010,
na kterém je nejen jeho podpis, ale také otisk razítka zmocněnce (společnosti Contaduria s.r.o.)
a podpis osoby za něj jednající (E. S.); tvrdil, že v době, kdy na finančním úřadě do správního
spisu nahlédl, uvedená plná moc podpis E. S. neobsahovala, respektive tam bylo založeno jiné
vyhotovení plné moci, na kterém se ovšem nacházel totožný otisk razítka finančního úřadu
včetně číselného označení. Tuto, dle svých slov zvláštní, okolnost vysvětloval stěžovatel tím, že
společnost Contaduria s.r.o. hodlal k zastupování před finančním úřadem zmocnit, faxem jí proto
poslal návrh plné moci, který již pravděpodobně sám podepsal, s tím, že dále bude jednat o
podmínkách zastoupení s touto společností. Ing. A. B. (dle uvedené plné moci pověřená
zástupkyně společnosti Contaduria s.r.o.) zřejmě následně plnou moc bez podpisu E. S. a bez
konzultace se zástupcem společnosti Contaduria s.r.o. zaslala finančnímu úřadu. K doplnění
podpisu paní E. S. došlo až dodatečně, „proto také existují dvě formálně odlišné plné moci byť dle podacího
razítka na finančním úřadě přijaté ve stejný den a dokonce pod stejným číslem.“ Stěžovatel měl za to, že
společnost Contaduria s.r.o. se o udělení plné moci vůbec nedozvěděla, a proto nelze hovořit o
platném vzniku zastoupení, ani o řádném doručení rozhodnutí finančního ředitelství.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Předně
poukázal na skutečnost, že skutkově velmi úzce související, odlišná pouze co do zdaňovacího
období, je věc vedená u kasačního soudu pod sp. zn. 6 Afs 315/2016. Z důvodu této blízké
spojitosti správní orgány vedly o obou stěžovatelových věcech jen jeden spisový materiál.
[8] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu v napadeném rozsudku. Stran náhledu
na vznik smluvního zastoupení a udělení plné moci odkázal na své vyjádření k žalobě. Upozornil
na skutečnost, že tvrzený rozpor mezi originálem plné moci a stěžovatelem pořízenou kopií
stěžovatel nově uplatnil teprve v kasační stížnosti; tuto námitku tedy považoval za nedůvodnou
a naprosto účelovou. Poukázal i na protikladná skutková tvrzení stěžovatele, který na jednu
stranu uvedl, že návrh plné moci zaslal společnosti Contaduria s.r.o. faxem, ale na druhou stranu
zpochybňoval, zda se tato společnost o existenci plné moci vůbec dozvěděla.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že skutkově zcela shodnou věcí, lišící
se pouze zdaňovacím období, jehož se týkal dodatečný platební výměr (zde zdaňovací
období roku 2002), se již Nejvyšší správní soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 19. 1. 2017,
č. j. 6 Afs 315/2016 - 18 (dodatečný platební výměr v uvedené věci se týkal zdaňovacího období
roku 2003). Kasační soud v nyní posuzovaném případě tudíž nemá žádný důvod se odchýlit
od závěrů, které dříve vyslovil ke stejným právním otázkám (na půdorysu shodných rozhodných
skutkových okolností, řešeným shodně městským soudem) a v návaznosti na zcela identické
kasační námitky jeho šestý senát. Stran pro věc podstatných skutkových okolností souzené věci
tak lze nyní pro stručnost odkázat na odstavce [9] až [15] rozsudku č. j. 6 Afs 315/2016 - 18.
[12] Kasační soud již ve výše odkazovaném rozsudku ke sporné otázce platnosti zastoupení
společnosti Contaduria s.r.o. vysvětlil, že „[p]odle procesní úpravy daňového řízení účinné v roce 2010
se daňový subjekt mohl dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolil, v téže věci mohl však mít vždy pouze jednoho
zástupce, který jednal v rozsahu plné moci. Nebyl-li rozsah zmocnění vymezen nebo nebyl-li vymezen přesně,
platila plná moc pro daňové řízení za neomezenou (§10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků).“
Na půdorysu judikaturních závěrů jak Nejvyššího soudu, tak i Ústavního soudu (srov. odst. [17]
rozsudku šestého senátu) pak doplnil, a čtvrtý senát je s ním zcela ve shodě, že je třeba rozlišovat
dohodu o zastoupení představující dvoustranný právní úkon (mající zpravidla povahu příkazní
či mandátní smlouvy – vzhledem právní úpravě platné a účinné v rozhodné době – srov. §724
a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, resp. §566 a násl. zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník) a samotnou plnou moc, která je právním úkonem jednostranným a deklaruje
vůči třetím osobám (navenek), že k dohodě o zastoupení a o jeho rozsahu (popř. i časovém
působení) mezi zástupcem a zastoupeným došlo.
[13] Tento náhled na „dohodu o plné moci“ jako na dvoustranné právní jednání a na vlastní
plnou moc, jako na jednostranné právní jednání je plně použitelný i při výkladu zmocnění v řízení
před orgány veřejné moci, tedy i v řízení daňovém. Procesní právní úprava (daňového,
ale i obecně správního, řízení) pojímá plnou moc obdobně jako jednostranný písemný průkaz
o zmocnění (srov. §10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků či obdobnou úpravu §33
správního řádu). Ostatně četná judikatura kasačního soudu právě ve vztahu k zastoupení podle
§33 správního řádu stojí na zcela shodných závěrech jako judikatura v soukromoprávních
věcech, na niž odkazoval šestý senát – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 - 26, ze dne 18. 8. 2016, č. j. 4 As 111/2016 – 35, nebo ze dne
7. 4. 2011, č. j. 7 Azs 4/2011 - 58).
[14] V nyní projednávaném případě lze tedy shrnout, že pokud stěžovatel v plné moci
doručené finančnímu úřadu dne 27. 7. 2010, výslovně uvedl, že společnost Contaduria s.r.o.,
respektive jí pověřenou Ing. A. B., zmocňuje ke svému „zastupování a veškerým výkonům a jednáním
před všemi správci daně“, neměl finanční úřad ani finanční ředitelství důvod, proč tuto plnou moc
nepovažovat za neomezenou ve smyslu §10 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Její součástí
ostatně bylo i prohlášení stěžovatele jako zmocnitele (zastoupeného), že „[t]outo generální plnou mocí
jsou zrušeny všechny plné moci, dříve doručené správci daně.“ Takovou dříve doručenou byla právě i plná
moc udělená stěžovatelem dne 4. 6. 2010 JUDr. Radku Foralovi, již doručil finančnímu úřadu
dne 8. 6. 2010. Pochybnosti ohledně zastupování, k jejichž odstranění (v souladu s právním
názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 Afs
107/2009 – 102) finanční úřad stěžovatele vyzval (dne 8. 12. 2010), vyvstaly až v souvislosti s tím,
že se stěžovatel a JUDr. Radek Foral začali domáhat (podáním doručeným dne 18. 11. 2010)
doručení rozhodnutí finančního ředitelství tomuto advokátu poté, co uvedené rozhodnutí nabylo
právní moci. V době, kdy finanční ředitelství své rozhodnutí doručovalo, byla prokazatelně
jediným stěžovatelovým zmocněncem, a to na základě generální plné moci doručené dne 27. 7.
2010, společnost Contaduria s.r.o. Finanční ředitelství tedy při doručení svého rozhodnutí
postupovalo zcela v souladu s §17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, podle nějž „má-li
příjemce zástupce s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.“
[15] Čtvrtý senát v této věci se zcela ztotožňuje i se závěry, které šestý senát zaujal ke stížní
námitce o tvrzené existenci více plných mocí opatřených totožným razítkem finančního úřadu,
z nichž jedna nebyla podepsána a druhá byla podepsána zástupkyní společnosti Contaduria s.r.o.
Uvedenou argumentaci, kterou shledal účelovou, přiléhavě šestý senát vypořádal se závěrem,
že „[s]ám stěžovatel během řízení před městským soudem předložil dvě odlišné kopie plné moci (na kopii připojené
k žalobě, na rozdíl od té zaslané společně s replikou stěžovatele, žádné razítko patrné není), navíc v průběhu
řízení argumentaci ohledně jejího vystavení podstatným způsobem měnil: v daňovém řízení tvrdil, že společnost
Contaduria s.r.o. zmocnil pouze k vedení účetnictví, v žalobě již namítal neplatnost plné moci, ale s poněkud
odlišnou argumentací než v kasační stížnosti. Absence podpisu zástupkyně zmocněnce by navíc s ohledem na výše
citovanou judikaturu Nejvyššího soudu neplatnost plné moci nezakládala, neboť se jedná o jednostranný právní
úkon zmocnitele (zde stěžovatele), jehož podpis na plné moci uveden byl, což ani sám stěžovatel nikdy nepopíral
(a bez ohledu na potvrzení akceptace plné moci zmocněncem tímto dokumentem stěžovatel výslovně zrušil všechny
dřívější plné moci doručené správci daně). Problematickou by se mohla stát ve vztahu k pověření Ing. A. B.,
rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně však bylo doručeno přímo společnosti Contaduria s.r.o. a nikoli Ing. B.
Lze tak souhlasit s městským soudem, že nejasnosti ohledně rozsahu zastoupení jdou k tíži stěžovatele a žalovaný
(respektive Odvolací finanční ředitelství a Finanční ředitelství v Brně) nepochybil, když rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně považoval za řádně doručené dnem, kdy bylo doručeno osobě zmocněné v rozhodné době k
zastupování stěžovatele, tedy společnosti Contaduria s.r.o.“
[16] Rozhodnutí ze dne 11. 10. 2010 finanční ředitelství řádně doručilo dne 12. 10. 2010
zmocněnému zástupci stěžovatele, společnosti Contaduria s.r.o. Sám stěžovatel ostatně ve svém
podání doručeném uvedenému správním orgánu dne 18. 11. 2010 potvrdil, že o vydání tohoto
rozhodnutí i o jeho obsahu (tj. o zastavení řízení o povolení obnovy řízení) měl k tomuto dni
povědomost. Výslovně uvedl, že „[k]lient pan L. J. […] mě informoval, že k rukám jeho účetní mu bylo
doručeno rozhodnutí bez uvedení data, na základě kterého došlo k zastavení řízení ve věci podané žádosti ze dne
8. 6. 2010 o povolení mimořádného opravného prostředku.“ Nadto Nejvyšší správní soud již dříve
vyslovil, že nedodržení formy doručení nemůže samo o sobě vynutit jeho opakování,
pokud se adresát písemnosti s jejím obsahem prokazatelně seznámil (rozsudek ze dne 6. 3. 2009,
č. j. 1 Afs 148/2008 - 73). I tyto závěry se nyní beze zbytku uplatní.
[17] Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud
nepochybil, shledal-li, že společnost Contaduria s.r.o. v době, kdy finanční ředitelství doručovalo
své rozhodnutí, byla řádně k zastupování stěžovatele zmocněna na základě platné generální plné
moci. Podal-li tedy stěžovatel dne 13. 2. 2013 odvolání proti uvedenému rozhodnutí řádně
doručenému jeho zmocněnému zástupci již dne 12. 10. 2010, učinil tak opožděně. Správní orgány
tudíž věc posoudily v souladu se zákonem, stejně jako městský soud.
VI.
[18] Ze všech shora vyslovených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nad rámec
jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, nebyla mu proto jejich náhrada přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu