ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.108.2017:34
sp. zn. 8 As 108/2017-34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. v právní věci žalobce: J. J.,
zast. JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem U Zámeckého parku 1211/18, Praha 4,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje,
Odbor služby dopravní policie, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 1. 9. 2015, čj. KRPS 195227-15/ČJ-2015-0100DP, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, čj. 51 A 3/2016-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2015 Dopravní inspektorát Praha venkov – východ, Krajské
ředitelství policie Středočeského kraje, zamítl žádost žalobce o obnovu řízení podle ustanovení
§100 odst. 1 písm. a) s. ř. Žalobce se domáhal obnovy řízení ve věci pravomocného rozhodnutí
vydaného v blokovém řízení dopravním inspektorátem Praha venkov – východ dne 6. 11. 2014,
kterým mu byla dle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) uložena
pokuta za spáchání přestupku, který spáchal žalobce tím, že dne 6. 11. 2014 v 13:00 hodin v obci
Podolanka při řízení motorového vozidla nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním
pásem, ačkoliv jím bylo sedadlo povinně vybaveno dle zvláštního předpisu; žalobce tak porušil
povinnost vyplývající z §6 odst. 1 zákona o silničním provozu. Za přestupek mu byla
v blokovém řízení uložena pokuta ve výši 300 Kč a zároveň mu byly dle ustanovení §123b
zákona č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon
č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel
a o změnách některých zákonů, započítány 3 body; souhlas s projednáním v blokovém řízení
potvrdil žalobce tak, že vlastnoručně podepsal vydané rozhodnutí v blokovém řízení
a byl ochoten pokutu zaplatit. Žalovaná v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce
zamítla.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a), c), d) a e) s. ř. s.
[4] V kasační stížnosti namítl, že napadený rozsudek byl vydán na základě neúplného zjištění
konkrétních skutečností v daném případě; podle něj měl krajský soud přihlédnout i k jiným
skutečnostem než k těm, které vzal za prokázané; napadený rozsudek považoval
za nepřezkoumatelný. Argumentoval, že žalovaná pochybila, pokud nepovolila obnovu řízení
v dané věci. Stěžovatel dále uvedl, že se dne 6. 11. 2014 žádného přestupku, za nějž mu měly
být uloženy 3 body, nedopustil; podotkl, že uvedeného dne nebyl při řízení vozidla připoután
bezpečnostním pásem, neboť měl výjimku z této povinnosti v podobě lékařského potvrzení
o nemožnosti se připoutat; toto potvrzení neměl stěžovatel při kontrole u sebe, avšak před
hlídkou se o něm zmínil. Podle argumentace stěžovatele může být přestupkem jen zaviněné
protiprávní jednání, které ohrožuje zájem společnosti, přičemž v tomto případě nedošlo
k naplnění žádné skutkové podstaty jakéhokoliv přestupku, protože stěžovatel být připoután
nemusel. Stěžovatel konstatoval, že v dané chvíli jednal zkratkovitě, neuváženě a navíc
bez řádného poučení a ve spěchu, aniž by si uvědomoval, že nemusí platit blokovou pokutu,
ale může věc řešit formou správního řízení. Podle stěžovatele existují skutečnosti, jež podmiňují
zahájení řízení o obnově, neboť zde byly důkazy, které nemohl předložit v původním řízení,
a tyto důkazy jsou mu ku prospěchu.
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svém stanovisku obsaženém
ve vyjádření k žalobě a plně se ztotožnila se zněním rozsudku Krajského soudu v Praze.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu a v rámci
kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu
předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí soudu, že se jí Nejvyšší
správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti
(srov. §109 odst. 4 s. ř. s.) Má-li rozhodnutí soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba,
aby se ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné, s uvedením
dostatku důvodů podporujících výrok rozhodnutí.
[9] Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí,
která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno
či jak bylo rozhodnuto; která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů
(pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních
námitek); jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní závěry
vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu
k výroku jednoznačné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek
důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004),
nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73,
publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74).
[10] Žádnou z vad zakládajících nepřezkoumatelnost však stěžovaný rozsudek, stejně jako
jemu předcházející správní rozhodnutí, netrpí. Oba správní orgány i krajský soud srozumitelným
a přezkoumatelným způsobem uvedly, proč v případě stěžovatele nemohla být nařízena obnova
řízení dle ustanovení §100 s. ř., a zabývaly se všemi pro věc rozhodnými skutečnostmi. Námitka
nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[11] Stěžejní námitkou stěžovatele bylo, že ke spáchání přestupku vůbec nedošlo a nemohla
mu tak být uložena pokuta, pročež se domáhal obnovy řízení. Otázkou možnosti využití obnovy
řízení v případě blokového řízení se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (na niž s přiléhavou
citací odkázal i krajský soud) již zabýval; plyne z ní, že orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty
v blokovém řízení po odhalení skutku a ztotožnění osoby, která se jej dopustila, si nejprve učiní
úsudek o tom, zda se jedná o přestupek, zda je tento přestupek spolehlivě zjištěn, zda jej nestačí
vyřídit domluvou a zda jsou splněny i další zákonné podmínky pro jeho projednání v blokovém
řízení. Následně zjišťují, zda je obviněný z přestupku ochoten pokutu v blokovém řízení uhradit.
Udělí-li pachatel souhlas s vyřízením přestupku v blokovém řízení, orgány oprávněné ukládat
a vybírat pokuty v blokovém řízení vystaví pokutový blok, jehož převzetí potvrdí pachatel
přestupku svým podpisem. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku
a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty
v blokovém řízení již nevyhledávají žádné důkazní prostředky ani neprovádějí dokazování
za účelem posouzení skutkového a právního stavu. Povaha blokového řízení tedy vylučuje,
aby osoba, která udělila souhlas s projednáním v blokovém řízení, následně v žádosti o obnovu
řízení [§100 odst. 1 písm. a) s. ř.] zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení a namítala,
že přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, případně že nebyl a nemohl být vůbec spáchán. Lze uzavřít,
že obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle ustanovení §100 odst. 1 písm. a)
s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud žadatel zpochybní svůj souhlas s projednáním
přestupku v blokovém řízení; to však v posuzované věci stěžovatel neučinil. Neuspěje přitom
ani argumentace stěžovatele, podle níž jednal zkratkovitě a neuváženě. Z kopie vyplněného
pokutového bloku ze dne 6. 11. 2014 je jasně patrné, pro jaký přestupek je pokuta ukládána;
poučení obsahuje nejen odkaz na zákonné ustanovení, ale též popis samotného jednání –
„nepřipoután bezpečnostním pásem během jízdy“. Stěžovatel byl tedy s povahou svého protiprávního
jednání dostatečně seznámen a svým podpisem a zaplacením uvedené pokuty s projednáním
v blokovém řízení souhlasil. Správní orgány i krajský soud postupovaly zcela správně, pokud
žádost stěžovatele (resp. posléze jeho žalobu) zamítly.
IV.
Závěr a náklady řízení
[12] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. ledna 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu