ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.158.2017:56
sp. zn. 8 As 158/2017-56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. V.
Š., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2016, čj. DSH/8179/16, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2017, čj. 57 A 112/2016-39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Nepomuk ze dne 19. 5. 2016, čj. DOP/10300/2016 -SDP2,
byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), kterého se dopustil jako provozovatel vozidla registrační značky X, tím, že
v rozporu s ustanovením §10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla
na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních
komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel provozu na pozemních
komunikacích spočívalo v tom, že „dne 25. 6. 2015 v 12:13 hodin na pozemní komunikaci č. I/20 v obci
N., ul. P. u domu čp. X, směr Č ., byla blíže neurčenému řidiči motorového vozidla registrační značky X, po
odečtení tolerance měřícího zařízení 3 km/h, naměřena rychlost 74 km/h. Tímto jednáním řidič porušil
ustanovení §18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku podle
ustanovení §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu“. Žalobci byla za uvedený správní
delikt uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Odvolání proti
tomuto rozhodnutí bylo shora uvedeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto a napadené
rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Plzni zamítl.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že v souzeném případě byly prvoinstančním
orgánem učiněné kroky směřující ke zjištění pachatele přestupku zcela dostatečné a naplnily
zákonný požadavek nezbytných kroků ve smyslu ustanovení §125f odst. 4 zákona o silničním
provozu. Za nedůvodnou považoval i námitku žalobce, podle níž nebylo z rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně ani z rozhodnutí žalovaného patrné, že je použitý rychloměr
automatizovaným technickým prostředkem. Dospěl k závěru, že zařízení je rychloměrem
úsekovým a zároveň z pořízené fotodokumentace vyplynulo, že je měřidlo umístěno ve výšce
a je stacionárním pevně nainstalovaným technickým prostředkem; pro uvedené považoval krajský
soud rychloměr za „automatizované“ měřidlo, tedy měřidlo, které není při měření rychlosti
obsluhováno policisty.
II.
Argumenty kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítl nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Uvedl, že správní
orgány nevysvětlily, jak dospěly k závěru, že je použitý rychloměr automatizovaným technickým
prostředkem používaným bez obsluhy. Nezabývaly se ani tím, co je automatizovaný technický
prostředek a jaké znaky musí vykazovat. Podle stěžovatele tak krajský soud posoudil nesprávně
vytýkanou vadu nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Odkaz soudu na ověřovací list
a fotodokumentaci považoval za nepřípadné. Závěr, že by byl každý úsekový rychloměr
automatem, nemá ve spise oporu. Řada rychloměrů, které jsou obsluhovány výhradně policisty,
je úsekovými rychloměry, které měří rychlost vozidla nikoliv v jednom místě, ale v úseku.
Skutečnost, že je část rychloměru (fotoaparát) umístěna pevně na sloupu neznamená,
že by se jednalo o zařízení bez lidské obsluhy. Tomuto závěru krajského soudu neodpovídá ani
to, že je ve spise založena listina „Protokol o zaškolení osoby“. Podle stěžovatele není jasné,
proč musí být osoba podílející se na zpracování výsledků zaškolena k obsluze rychloměru, pokud
je plně automatický.
[6] Stěžovatel již v žalobě namítl, že správní orgán neprovedl dostatečné kroky ke zjištění
totožnosti přestupce. Podle něj „[ž]alobce sice označil určitou osobu, která jeho vozidlo řídila, ale patrně
se buď zmýlil, nebo šlo o účelovou obstrukční strategii jeho zástupce, uplatněnou nechvalně známou společností
FLEET Control, s. r. o. a souvisejícími osobami, jako je například P. K., Ing. M. J., K. S., Mgr. M. V., Mgr.
V. Ř. a další, což však žalobce nevěděl, neboť v judikatuře Nejvyššího správního soudu volně dostupné na
www.nssoud.cz jsou tato jména anonymizována“. Povinností správního orgánu je stíhat přestupky ex offo
a postižitelnost pachatele přestupku nemůže proto odviset od toho, zda jej provozovatel vozidla
oznámí jako přestupce. Stěžovatel konstatoval, že správní orgán disponoval perfektní fotografií
řidiče vozidla; řidič se dle fotografie jevil jako postarší osoba mužského pohlaví, což podle něj
odpovídá popisu žalobce jako provozovatele vozidla. Správní orgán podle něj měl prověřit, zda
osoba, která vozidlo provozuje (žalobce), není zároveň řidičem vozidla a pachatelem přestupku;
takový úkon není podle něj příliš náročný a zdlouhavý.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni v rozsahu a v rámci
kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu
předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.].
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstatou první kasační námitky je nesouhlas stěžovatele se závěrem krajského soudu
ve specifikaci použitého rychloměru; podle stěžovatele správní orgán žádným způsobem
neodůvodnil, zda byl použitý rychloměr automatizovaným technickým prostředkem a nezabýval
se ani otázkou, jaké náležitosti musí automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy
splňovat.
[10] Nejvyšší správní soud s touto stěžovatelem uplatněnou námitkou nesouhlasí. Správní
orgán ve svém rozhodnutí řádně specifikoval, že protiprávní jednání stěžovatele bylo zjištěno
a zdokumentováno prostřednictvím bezobslužného automatizovaného radarového měřiče
rychlosti, což stěžovatel v podaném odvolání žádným způsobem nerozporoval. Tuto námitku
uplatnil až před krajským soudem, který se s ní neztotožnil. Krajský soud přitom vyšel z údajů
obsažených ve správním spise, a to ze specifikace využitého rychloměru, ověřovacího listu a též
fotodokumentace.
[11] Problematikou námitek uplatněných až v průběhu řízení (tedy i pasivitou obviněného
z přestupku ve správním řízení) se zabýval rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení ze dne
2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71. V něm konstatoval, že „[p]okud správní orgány opatří takovou sadu
důkazů, z níž po jejich řádném zhodnocení lze učinit závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň
neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, změna pasivního
postoje obviněného ve správním řízení v aktivitu v soudním řízení zřejmě nepovede k jeho úspěchu. Typicky tomu
může být v situacích překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy, kdy bude závěr správního orgánu o naplnění
skutkové podstaty přestupku podpořen navzájem nerozpornou a přesvědčivou sadou důkazů, přičemž teprve
v žalobě přijde žalobce s obecnými a k věci se nijak blíže nevztahujícími důkazními návrhy ohledně možné
chybovosti měřicího přístroje“.
[12] V projednávané věci Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené a na obsah
správního a soudního spisu konstatuje, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu
s ustanovením §3 s. ř., neboť stav věci zjistil tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti.
Nejvyšší správní soud souhlasí se závěry správních orgánů i krajského soudu, podle nichž
je ze záznamu o měření, ověřovacího listu a též fotodokumentace patrné, že měřidlo je umístěno
ve výšce a měření bylo provedeno technickým prostředkem používaným bez obsluhy. Nejvyšší
správní soud tak má za nepochybné, že měření bylo provedeno stacionárním rychloměrem, který
lze považovat za automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy při dohledu
na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení §125f odst. 2 písm. a)
zákona o silničním provozu.
[13] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel byl výzvou ze dne
27. 8. 2015, čj. DOP/12426/2015-SDP2, vybídnut k uhrazení částky ve výši 1 500 Kč
za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle
ustanovení §125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu. Výzvou ze dne 20. 2. 2016,
čj. DOP/3447/2016-SDP2, bylo stěžovateli umožněno podání písemného vysvětlení, jehož
součástí bylo i sdělení údajů potřebných k určení totožnosti řidiče, který v inkriminované době
dopravní prostředek řídil. Ve vyjádření datovaném 8. 3. 2016 sdělil zástupce stěžovatele (FLEET
Control, s. r. o., podepsán J.iří Kocourek, jednatel), v reakci na tuto výzvu, že v uvedené době
měl vozidlo v užívání pan P. K.. Na základě prostudování ve spise založené dokumentace dospěl
však správní orgán k závěru, že fotografie pořízené měřícím zařízením neodpovídají fotografii
označeného řidiče vozidla; protože pachatel přestupku nebyl v zákonem stanovené lhůtě zjištěn,
správní orgán prvního stupně věc odložil. Následně zahájil řízení o správním deliktu podle §125f
odst. 14 zákona o silničním provozu, které bylo stěžovateli oznámeno přípisem ze dne 21. 4.
2016, čj. DOP/7849/2016-SDP2. Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené konstatuje,
že správní orgán prvního stupně postupoval zcela správně a v souladu se zákonnou úpravou,
pokud řízení o správním deliktu zahájil; námitka dovozující opak důvodná není.
[14] Přisvědčit nelze ani námitce, podle níž se žalobce buď zmýlil při označení osoby, která
jeho vozidlo řídila, nebo šlo o účelovou obstrukční strategii jeho zástupce. Ve správním řízení
před správními orgány neexistuje povinnost být v tomto řízení zastoupen. Je (a bylo) tedy pouze
na účastníku řízení, zda se zastoupit nechá a je (bylo) též na něm, koho si za svého zástupce zvolí.
Dodatečné stěžovatelovo tvrzení, že jím zvolený zástupce snad v řízení obstruoval či se mýlil,
je proto argumentací zcela mimoběžnou.
[15] Souhlasit nelze ani s tím, že by byl správní orgán povinen ex offo zkoumat, zda v tomto
případě podle dostupné fotografie z měřícího zařízení bylo či nebylo možné určit, zda byl
provozovatel vozidla zároveň řidičem a zda tedy došlo ke spáchání přestupku a nikoliv správního
deliktu provozovatele vozidla. Uvedené povinností správního orgánu není. Stěžovateli bylo
umožněno uvést, kdo v uvedené době vozidlo řídil, což také učinil, správním orgánem však bylo
vyhodnoceno, že daná osoba řidičem nebyla. Krajský soud k tomu zcela správně uvedl,
že „disponoval-li prvoinstanční orgán k žalobcovu sdělení o údajném řidiči vozidla výše uvedenými skutkovými
zjištěními (vyvrácené tvrzení, že vozidlo řídil označený řidič), nebylo jeho povinností činit žádné další kroky
směřující k určení totožnosti přestupce. Žalobce správním orgánům nepředestřel skutkovou verzi reality, která
by se jevila jako věrohodná a která by se mohla stát předmětem dokazování, resp. učinění nezbytných kroků
ke zjištění pachatele přestupku. Prvoinstanční orgán navíc nedisponoval žádnými jinými indiciemi o pachateli
přestupku (přestupek byl zjištěn prostřednictvím automatizovaného technického prostředku, žádný svědek
přestupkového jednání zde nebyl). Za takové situace nebylo povinností prvoinstančního orgánu činit žádné další
kroky směřující ke zjištění pachatele přestupku. Prvoinstančním orgánem učiněné úkony zcela naplňují zákonný
požadavek nezbytných kroků ve smyslu §125f odst. 4 zákona o silničním provozu. Soud zároveň odmítá
argumentaci žalobce uplatněnou v žalobě, že vozidlo řídil on, proto měl být postižen v řízení o přestupku, nikoliv
až v navazujícím řízení o správním deliktu. Tuto skutkovou verzi reality žalobce jednoznačně vyloučil již
v průběhu řízení zjišťování pachatele přestupku, když uvedl, že vozidlo řídil P. K.“. S uvedenými závěry
Nejvyšší správní soud souhlasí a neshledal potřebu s nimi jakkoliv polemizovat; námitku proto
důvodnou neshledal.
IV.
Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu