ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.193.2017:52
sp. zn. 8 As 193/2017 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: N. K., se zástupcem pro
doručování: M. K., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská
11, Praha 5, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 3. 2016, č. j. 041815/2016/KUSK a č. j.
042049/2016/KUSK, a ze dne 10. 3. 2016, č. j. 042501/2016/KUSK a č. j.
042614/2016/KUSK, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 25. 7. 2017, č. j. 48 A 77/2016 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) shora označeným usnesením (dále
jen „napadené usnesení“) zamítl žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti uvedenému usnesení brojí kasační
stížností. Její součástí učinila i návrh na osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení splnění zákonných náležitostí kasační stížnosti
stěžovatelky k závěru, že byla podána opožděně.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. platí, že: „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. […]Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“ Z ustanovení §106 odst. 4
téhož zákona vyplývá, že: „[k]asační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována,
byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s. také
platí, že: „[l]hůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který
má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.“
[5] Ze spisu krajského soudu (konkrétně z Protokolu o doručení ze dne 2. 8. 2017, č. l. 71)
Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovatelce prostřednictvím jejího
obecného zmocněnce M. K. doručeno dne 2. 8. 2017.
[6] Z uvedeného je zřejmé, že dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání
kasační stížnosti podle §40 odst. 1 s. ř. s., byla středa 2. 8. 2017. Konec dvoutýdenní lhůty
pro podání kasační stížnosti pak podle §40 odst. 2 s. ř. s. připadl na den, který se svým
pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na středu 16. 8. 2017.
Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto
dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní
přepravě ve smyslu §40 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelka však kasační stížnost podala (prostřednictvím
obecného zmocněnce pro řízení o žalobě M. K.) k poštovní přepravě až dne 17. 8. 2017; tedy
opožděně. Pozdní podání kasační stížnosti nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti není možné prominout.
[7] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek
opožděnosti kasační stížnosti, nežli právě její odmítnutí. Nejvyšší správní soud proto opožděně
podanou kasační stížnost odmítl.
[8] Nejvyšší správní soud se tudíž již nezabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Takový postup by byl ryze formální a rozporný se zásadou procesní
ekonomie.
[9] Co se týče návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní
soud pouze pro úplnost uvádí, že podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu,
kterým byly zamítnuty žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o žalobě, nevznikla stěžovatelce poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19).
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu