ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.316.2018:26
sp. zn. 8 As 316/2018-26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: M. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018,
čj. MPSV-2018/70516-923, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 6. 9. 2018, čj. 19 Ad 22/2018-31,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhala
přezkoumání shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného; rovněž požádala soud o osvobození
od soudních poplatků a navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce.
[2] Krajský soud žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu
(výrok I.) a návrh na ustanovení zástupce zamítl (výrok II.). Krajský soud odůvodnil rozhodnutí
neustanovit žalobkyni zástupce tím, že zastoupení advokátem není nutné k ochraně jejích práv.
Vycházel z §35 odst. 9 s. ř. s., který stanoví podmínky, jejichž kumulativní naplnění je nutné,
má-li dojít k ustanovení zástupce účastníku řízení. Musí jít o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce musí být nezbytně
třeba k ochraně práv tohoto účastníka. První podmínku žalobkyně podle krajského soudu
splňovala, nezbytnost ustanovení zástupce však neshledal, neboť z obsahu žaloby dovodil,
že žalobkyně se bez problémů orientuje v hmotněprávních i procesních předpisech, zná svá práva
a je schopna samostatně sepsat dostatečně odborné podání k soudu, které je vnitřně
systematizované a obsahuje veškeré podstatné formální i materiální náležitosti. Nadto
poznamenal, že žalobkyně u něj podala již více žalob v obdobných případech, a proto neměl
pochybnosti o jejích znalostech v dané problematice.
[3] Proti výroku II. usnesení krajského soud podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost. Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce.
Namítla, že nemá právní vzdělání. Dále má za to, že nadále splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, což doložila vyplněným formulářem Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li
jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, odst. [27], publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). O žádosti
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků proto nebylo nutno rozhodovat. V nyní
souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení
advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně jeho odst. [29]);
Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného zastoupení.
[5] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku
ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[6] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatelky advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatelka brojí proti
usnesení o neustanovení zástupce a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak
složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť obecně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které
je rozhodnutí krajského soudu postaveno, tedy že je schopna orientovat se v právních věcech
a reagovat na požadavky soudu. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty
a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatelky nezbytně nutné (srov. také dřívější
rozhodnutí NSS, kterými byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti za obdobné procesní situace, a to usnesení ze dne 27. 8. 2015,
čj. 1 As 197/2015-15, výrok I. rozsudku ze dne 15. 2. 2018, čj. 5 As 14/2018-15, výrok
I. rozsudku ze dne 20. 2. 2018, čj. 9 As 26/2018-16, výrok I. rozsudku ze dne 26. 7. 2018,
čj. 7 As 262/2018-36). Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce
zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Podstatou projednávané věci je otázka, zda stěžovatelka je schopna dostatečně hájit svá
práva v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, tj. zda byla v této věci naplněna druhá
podmínka pro ustanovení zástupce podle citovaného §35 odst. 9 s. ř. s.
[10] Krajský soud stěžovatelce sice přiznal zcela osvobození od soudních poplatků, dospěl
však k závěru, že v jejím případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejích práv.
Nejvyšší správní soud s tímto závěrem souhlasí.
[11] Jak správně konstatoval krajský soud, žaloba stěžovatelky obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti, včetně rozhodujících skutkových okolností a právní argumentace
zpochybňující rozhodnutí o neudělení mimořádné okamžité pomoci. S ohledem na úroveň
formulace podané žaloby svědčící o dobré orientaci v dané problematice se Nejvyšší správní soud
shodně s krajským soudem nedomnívá, že by k ochraně práv stěžovatelky v řízení před krajským
soudem bylo nezbytné zastoupení ustanoveným advokátem.
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu