ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.50.2018:56
sp. zn. 8 As 50/2018-56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
BENOCO, s.r.o., se sídlem Na Roudné 443/18, Plzeň, zast. Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem
se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem
Staroměstské náměstí 6, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Lesy ČR, s. p.,
se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, II) Český svaz ochránců přírody Šumperk,
se sídlem nám. Republiky 1643/2, Šumperk, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2016,
čj. MMR-9983/2016-83/551, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 24. 1. 2018, čj. 65 A 43/2016-115,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc (dále jen „krajský soud“),
kterým bylo zrušeno v záhlaví uvedené rozhodnutí stěžovatele a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí
Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 11. 11. 2015,
č. j. KUOK 100062/2015, kterým krajský úřad v přezkumném řízení zrušil veřejnoprávní
smlouvu sp. zn. 92610/2014 uzavřenou mezi žalobkyní a Městským úřadem Šumperk jako
stavebním úřadem o umístění a provedení stavby označené jako „rekonstrukce větrné farmy
Mravenečník, spočívající ve stavebních úpravách na pozemcích parc. č. 1731, 1732, 1733,
1510/41 a parc. č. st. 491 v k. ú. Rejhotice 687103“.
[2] Stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti. Návrh odůvodnil
tím, že nepřiznáním odkladného účinku by došlo k ohrožení veřejného zájmu na udržitelném
rozvoji území, mohlo by dojít ke zmaření cílů územního plánování, zejména cíle chránit a rozvíjet
ve veřejném zájmu přírodní hodnoty území a přispět k udržitelnému rozvoji. Odkázal na usnesení
rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS, a usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2016, čj. 10 As 9/2016-24.
[3] Žalobkyně s přiznáním odkladného účinku nesouhlasila. Měla za to, že stěžovatel
neuvedl, jak by mohlo dojít k ohrožení veřejného zájmu. Podle napadeného rozsudku byla věc
pouze vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Krajský soud nijak nepředjímal, jak bude nakonec
rozhodnuto.
[4] OZNŘ I) považovala návrh na přiznání odkladného účinku za důvodný. Dokud nebude
posouzeno, zda má být v přezkumném řízení aplikován §94 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznáním odkladného účinku by mohlo dojít
k ohrožení veřejného zájmu na udržitelném rozvoji území.
[5] Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně ustanovení
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
V usnesení sp. zn. 2 Ans 3/2006, uvedl, že „[s] ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné
správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým
případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat
situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku způsobilo závažné důsledky. Jako příklad
závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí uvádí rozšířený senát ve výše citovaném
usnesení „vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“ Rozšířený senát
zároveň upozornil, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, správní orgán
je povinen pokračovat v řízení a respektovat závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím
rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako
mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[8] První podmínkou přiznání odkladného účinku je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy.
Následně je na soudu, aby posoudil, zda tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy
a zda by případné následky nepřiznání odkladného účinku byly srovnatelné s následky uvedenými
v citovaném rozhodnutí rozšířeného senátu.
[9] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32). Od toho, kdo navrhuje přiznání odkladného účinku, se tak především
očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato
újma a její rozsah.
[10] Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[11] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku sice ve zcela obecné rovině tvrdil,
že by v případě nepřiznání odkladného účinku došlo k ohrožení veřejného zájmu na udržitelném
rozvoji území a maření cílů územního plánování, žádným konkrétním způsobem však nevysvětlil,
jak a proč by k tomu mělo dojít.
[12] Stěžovatel ani nijak konkrétně nevysvětlil, jak dovodil z citované judikatury možný zásah
do veřejného zájmu. V usnesení sp. zn. 2 Ans 3/2006 rozšířený senát dospěl k výše uvedeným
závěrům, které se sice na stěžovatelovu věc vztahují, ale ohrožení veřejného zájmu nepotvrzují.
V usnesení sp. zn. 10 As 9/2016 Nejvyšší správní soud spatřoval ohrožení veřejného zájmu
v tom, že by nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo způsobit přerušení přenosu
a distribuce elektřiny z Jaderné elektrárny Temelín. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách
podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), přitom přímo v §3 odst. 2 uvádí, že [p]řenos elektřiny, přeprava plynu, distribuce
elektřiny a distribuce plynu, uskladňování plynu, výroba a rozvod tepelné energie se uskutečňují ve veřejném zájmu.
Kasačnímu soudu není zřejmé, jak se tato skutková situace dá vztáhnout i na právě
projednávanou věc.
[13] Tvrzením uvedeným v návrhu na přiznání odkladného účinku tak stěžovatel nenaplnil
nutné podmínky pro přiznání odkladného účinku.
[14] Ani vyjádření OZNŘ I) nezměnilo nic na závěru, že v posuzované věci nebyly splněny
zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku.
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že stěžovatel
neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s.
Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. května 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu