ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.77.2018:38
sp. zn. 8 As 77/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V.R., zast.
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský
úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2016, čj. KUKHK-34308/DS/2016/Er, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2018,
čj. 30 A 162/2016-89,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, čj. ODP/62283-2016/kud 2882-2014/kud/26, zamítl
Městský úřad Dvůr Králové nad Labem námitky žalobce proti provedenému záznamu 12 bodů
v registru řidičů (§123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích)
a záznam potvrdil.
[2] Žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové napadeným
rozsudkem zamítl.
[4] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž
spojil i návrh na přiznání jejího odkladného účinku. Argumentoval, že v případě nepřiznání
odkladného účinku by mohl ztratit možnost vykonávat svou podnikatelskou činnost. Uvedl,
že podniká jako opravář motorových vozidel; v souvislosti s výkonem této činnosti musí
obstarávat nákup a dovoz materiálu potřebného pro provedení prací a dovoz a odvoz vozidel
či dílů určených pro lakování nebo opravu. Namítal, že ztrátou mobility mu vznikne
nenapravitelná újma, neboť vzhledem k jeho pracovním zkušenostem a jeho věku najde jen
s obtížemi uplatnění v jiném oboru, v němž by nebyla vlastní mobilita vyžadována. Ztráta
řidičského oprávnění a případné úkony spojené s navrácením řidičského oprávnění by pro něj
v případě ztráty zaměstnání znamenaly nepřiměřenou finanční zátěž. Stěžovatel se nedomníval,
že by přiznaný odkladný účinek měl vliv na práva třetích stran a přiznání odkladného účinku
by rovněž neohrozilo žádným způsobem veřejný zájem; přestupky, které spáchal, podle
něj nebyly nijak závažné a nelze v nich proto spatřovat žádné ohrožení ostatních účastníků
silničního provozu.
[5] Žalovaný ve vyjádření k odkladnému účinku konstatoval, že nejsou dány důvody pro jeho
přiznání, neboť skutkový stav byl prokázán náležitým způsobem a skutečnost, že stěžovatel
dovršil 12 bodů, byla jednoznačně zjištěna a prokázána.
[6] Podle §107 s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[8] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud primárně zkoumá, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti případné újmě jiných osob. Tyto skutečnosti jsou vždy
individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti
nasvědčující vzniku újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit tomu,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Odkladný účinek je prostředkem mimořádným, neboť
jeho přiznání má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty
a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti týkající se sankce
za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel či ve ztrátě řidičského oprávnění
je pak navíc nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním
účastníkům silničního provozu. V takových případech Nejvyšší správní soud k přiznání
odkladného účinku přistupuje pouze výjimečně (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 4. 2013, čj, 6 As 29/2013-80).
[9] Stěžovatel argumentoval, že bez řidičského oprávnění mu hrozí ztráta možnosti
vykonávat podnikatelskou činnost. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje tvrzení stěžovatele,
že k výkonu své práce používá motorové vozidlo, to však nutně neimplikuje závěr o imanentní
potřebě motorového vozidla pro výkon jeho činnosti. Jakkoliv lze připustit, že práce
automechanika je spojena s větší mobilitou, než je to obvyklé u řady jiných zaměstnání, nelze bez
dalšího uzavřít, že dočasný zákaz řízení motorového vozidla její výkon zcela znemožňuje.
Nezbytnou mobilitu lze jistě do značné míry kompenzovat změnou organizace práce stěžovatele
a ve zbytku ji pokrýt např. pomocí třetí osoby. Nejvyšší správní soud si je plně vědom
skutečnosti, že takový postup je nepochybně značně diskomfortní popř. též nákladnější, nelze
však předpokládat, že by zabránil ztrátě obživy stěžovatele, kterou jedinou (ve smyslu
stěžovatelovy argumentace) by bylo možno považovat za vznik nenahraditelné újmy.
[10] Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že jako
značně problematické se jeví též tvrzení stěžovatele, dle kterého by přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2008, čj. 2 As 60/2008-103). Touto otázkou se nicméně Nejvyšší
správní soud podrobněji nezabýval, neboť pro závěr o nesplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti postačí nesplnění jen jediné z podmínek uvedených v §73
odst. 2 s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v řízení před krajským soudem byl usnesením ze dne
30. 3. 2015, čj. 30 A 27/2015-43, žalobě odkladný účinek přiznán. Úvahy krajského soudu,
k nimž byl krajský soud plně oprávněn, a na jejichž základě dobrodiní odkladu účinků žalobou
napadeného správního rozhodnutí přiznal, však nikterak nepředurčují nynější postup. Na rozdíl
od krajského soudu rozhoduje o opakovaném návrhu stěžovatele Nejvyšší správní soud v řízení,
které již bylo co do soudního přezkumu napadeného správního rozhodnutí pravomocným
rozsudkem uzavřeno, přičemž přezkum tohoto rozsudku je otevřen až a jen v důsledku
mimořádného opravného prostředku podaného stěžovatelem; již sama tato skutečnost
opodstatňuje přísnější náhled na stěžovatelův návrh.
[12] Z těchto důvodů tedy Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele na postup podle §107 s. ř. s.
nevyhověl.
[13] Nepřiznáním odkladného účinku Nejvyšší správní soud nepředjímá své rozhodnutí
ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. května 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu