ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.155.2017:63
sp. zn. 8 Azs 155/2017 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: S. S., zast. JUDr. Tomášem
Švecem, Ph. D., advokátem, se sídlem Holečkova 29/657, Praha 5, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-43/LE-BE01-BE04-2017, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, č. j. 42 Az 10/2017 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Tomáši Švecovi, Ph. D., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 12.342 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl,
že se žalobkyni neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze
(dále jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Obecná tvrzení žalobkyně,
že v řízení byl porušen §2 odst. 1, §3 ve spojení s §2 odst. 4, §50 odst. 2 až 4, a §68 odst. 3
správního řádu, jakož i §12, §14 a §14a zákona o azylu nepovažoval za žalobní bod ve smyslu
§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. K tvrzení, jež bylo obsahem jediného včas uplatněného žalobního
bodu (že se žalobkyně obává svého návratu na Ukrajinu, protože má dluhy a hrozí jí vážná újma)
krajský soud vysvětlil, že požadavek věřitelských bank na splacení dluhů, k jejichž zaplacení
je žalobkyně povinna z titulu ručení, děje-li se cestou práva, nelze považovat za azylově relevantní
pronásledování. Žalobkyně přitom netvrdila, že by vymáhání uvedených pohledávek
mělo probíhat nestandardním způsobem, že by jí bylo vyhrožováno nebo že by dlužníci
(v rozsudku nesprávně „věřitelé“ – poznámka kasačního soudu) byli pronásledovanou sociální
skupinou ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Uzavřel tedy, že žalobkyně nesplňuje podmínky
pro přiznání azylu, ani zde nejsou okolnosti, zakládající důvod hodný zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu a nakonec povinnost splatit dluhy nelze podle krajského soudu
považovat za vážnou újmu odůvodňující přiznání doplňkové ochrany. Krajský soud shrnul,
že institut mezinárodní ochrany neslouží k řešení ekonomických problémů cizinců.
[3] Tvrzení obsažená v doplnění žaloby, které učinila žalobkyně v podání ze dne 8. 6. 2017
(že jí bylo písemně vyhrožováno; hrozí jí vážná újma ze strany soukromých osob napojených
na mafii), považoval krajský soud za nové žalobní body, které však žalobkyně uplatnila po lhůtě
pro podání žaloby vyplývající z §32 odst. 1 zákona o azylu; soud k nim proto nepřihlédl.
III.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností z důvodů vyplývajících z §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhovala zrušit
napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů. Krajský soud nepřihlédl k jejím tvrzením obsaženým v podání ze dne 8. 6. 2017
(označeném „replika k vyjádření žalovaného ze dne 17. 5. 2017“) proto, že jeho obsah posoudil
jako uplatnění nových žalobních bodů. Podle stěžovatelky však šlo o rozvedení původních
žalobních námitek obsažených (byť v úsporné podobě) již v žalobě. Právě v ní totiž tvrdila,
že jí hrozí vážná újma a toto tvrzení rozvedla v pozdějším podání ze dne 8. 6. 2017 uvedením,
v čem tuto hrozící vážnou újmu spatřuje. Uvedené pochybení krajského soudu založilo
i nezákonnost napadeného rozsudku a také vadu řízení spočívající v tom, že při zjišťování
skutkové podstaty byl porušen zákon.
[6] Stěžovatelka krajskému soudu vytkla i to, že zatížil řízení před ním vadou, neboť rozhodl
bez nařízení jednání podle §51 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka sice převzala přípis krajského soudu
s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a s poučením, že pokud nevyjádří
nesouhlas, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí, tomuto poučení
ale neporozuměla. Bylo psáno v českém jazyce, ač mateřským jazykem stěžovatelky je jazyk
ukrajinský. Stěžovatelka sice je schopna se česky domluvit, nerozumí však úřednímu českému
textu. O uvedeném svědčí i skutečnost, že ve správním řízení žádala, aby pohovor k žádosti
o udělení mezinárodní ochrany byl veden v ukrajinském jazyce za přítomnosti tlumočníka.
V důsledku neporozumění výzvě a v ní obsaženému poučení nedošlo k naplnění podmínek,
aby soud věc mohl projednat bez nařízení jednání.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svém dosavadním postoji. Námitku,
že řízení před krajským soudem je stiženo závažnou procesní vadou považoval za nedůvodnou
a účelovou. Stěžovatelka reagovala jako cizinka na písemné rozhodnutí žalovaného podáním
žaloby v českém jazyce, ustanovení tlumočníka pro stručné poučení soudu podle §51 odst. 1
s. ř. s. proto nebylo třeba. Stěžovatelka je schopna se česky domluvit a obsah písemnosti
pochopit. V ostatním žalovaný odkázal na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí
a také na obsah napadeného rozsudku. Ten podle žalovaného není nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů a stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla ani žádnou podstatnou
skutečnost nasvědčující nezákonnosti napadeného rozsudku.
[8] Žalovaný shrnul, že podání stěžovatelčiny žádosti o udělení mezinárodní ochrany po delší
době od příchodu do České republiky působí značně účelově a důvodem podání této žádosti byla
snaha o legalizaci pobytu, ekonomické důvody opouštění země původu a tvrzené dluhy u banky
v zemi původu, s nimiž stěžovatelka spojovala tvrzené obavy z vážné újmy. Skutkový stav,
z něhož vycházel žalovaný, má oporu ve spisu a také krajský soud se dostatečně zabýval všemi
důvody tvrzenými stěžovatelkou. Námitky uplatněné v kasační stížnosti tudíž nemají
opodstatnění. Žalovaný ze všech uvedených důvodů navrhl kasační stížnost zamítnout, případně
odmítnout pro nepřijatelnost.
V.
[9] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[10] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky ve smyslu těchto judikaturních
závěrů Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci nedovodil. V zájmu stěžovatelky
bylo, aby v kasační stížnosti uvedla konkrétní důvody, na základě nichž bylo možno na podstatný
přesah vlastních zájmů usoudit. Z obsahu kasační stížnosti přitom nepochybně plyne,
že stěžovatelka krajskému soudu vytýká procesní pochybení, a to jednak z hlediska posouzení
vymezení žalobních bodů a dále z důvodu rozhodnutí bez jednání.
[11] Nejvyšší správní soud ve výše odkazovaném usnesení shledal, že přijetí kasační stížnosti
k věcnému přezkumu bude dáno mimo jiné tehdy, „pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele“, jež může
spočívat i v tom, že krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva, jedná-li se o „pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné
kasační stížnosti.“
[12] V nyní souzené věci Nejvyšší správní soud nezjistil žádné pochybení té intenzity,
jež by nasvědčovalo závěru, že stěžovatelčiny výtky mohou mít „širší dopad“ i mimo sféru jejího
postavení či mimo její vlastní zájmy, jak vyplývá z §104a s. ř. s. a ze související judikatury. Jinými
slovy, důvody přijatelnosti kasační stížnosti soud neshledal.
[13] Nejvyšší správní soud ověřil, že se krajský soud v napadeném rozsudku vyjádřil
k jedinému projednatelnému a včas uplatněnému žalobnímu bodu (viz odst. [2]) věcně,
srozumitelně a přesvědčivě. Poukázal na důvody stěžovatelčiny žádosti o udělení mezinárodní
ochrany (obava z návratu do země původu z důvodu vymáhání dlužné částky bankami z titulu
stěžovatelčina ručení), zohlednil výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace
a důkazy, tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající, hmotněprávní normy.
V napadeném rozsudku zohlednil též judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se otázek
řešených i v souzené věci, tedy i otázky posouzení vymezení žalobních bodů (viz blíže krajským
soudem odkazovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, a na něj navazující rozsudek rozšířeného senátu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78). Stěžovatelkou namítané vymezení žalobních bodů tak krajský
soud posoudil zcela v souladu s ustálenou judikaturou kasačního soudu.
[14] Jedná-li se o kasační námitku nesplnění předpokladů k rozhodnutí bez nařízení jednání,
Nejvyšší správní soud neshledal v postupu krajského soudu pochybení, jež by mohlo zasáhnout
do hmotněprávního postavení stěžovatelky a odůvodňovalo tak přijatelnost její kasační stížnosti.
Stěžovatelka se bránila žalobou proti napadenému rozhodnutí psanou v českém jazyce,
aniž by kdy vyjádřila, že jí komunikace v tomto jazyce a porozumění českému textu činí jakýkoliv
problém. Také na výzvu krajského soudu k vyjádření se k vyjádření žalovaného a ke sdělení,
zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, reagovala bez jakýchkoliv výhrad replikou
v českém jazyce. Lze uzavřít, že rozuměla-li stěžovatelka výzvě, že má možnost se vyjádřit
k podání žalovaného, pak nepochybně porozuměla i dalšímu poučení, že se může v téže lhůtě
vyjádřit i k postupu soudu rozhodnout bez jednání. Obě tato poučení a výzvy byly obsaženy
v téže listině - přípisu krajského soudu ze dne 22. 5. 2017, doručeném stěžovatelce dne
25. 5. 2017 (viz č. l. 18 spisu krajského soudu). Ostatně i následně kasační stížnost podala
stěžovatelka osobně, nikoliv prostřednictvím zástupce, a to opět v jazyce českém, aniž kdykoliv
zmínila, že jí tato komunikace či porozumění textu činí problémy z důvodu jazykové bariéry.
[15] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený
rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů), není zde ani jiná vada
řízení před krajským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost napadeného rozsudku,
krajský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu
hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď
na stěžovatelčiny námitky.
VI.
[16] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Proto ji podle §104a
s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[18] Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů
JUDr. Tomáš Švec, Ph. D. V takovém případě platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatelky Nejvyšší správní
soud přiznal odměnu za tři úkony právní služby ve výši 3.100 Kč spočívající v první poradě
s klientem včetně převzetí zastoupení dne 5. 9. 2017, v další poradě s klientem přesahující jednu
hodinu dne 14. 9. 2017 a v sepisu doplnění kasační stížnosti, a to podle §7 bod 5., §9 odst. 4
písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dále za tři paušální náhrady hotových
výdajů ve výši 300 Kč souvisejícími s těmito úkony podle §11 odst. 1 písm. b), c) a d) a §13
odst. 3 advokátního tarifu. Jelikož ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů je dále zvýšena o částku odpovídající
této dani (21 % z částky 10.200 Kč, tj. 2.142 Kč). Ustanovenému zástupci tedy celkem náleží
12.342 Kč a tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu