ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.195.2018:59
sp. zn. 8 Azs 195/2018-59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. T. D.,
zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2016, čj. MV-155231-6/SO-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, čj. 45 A 88/2016-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Usnesením ze dne 30. 9. 2014, čj. OAM-15908-8/DP-2014, Ministerstvo vnitra zastavilo
podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobce, neboť žalobce nedoložil
požadované dokumenty; neodstranil tedy podstatné vady žádosti a tato skutečnost bránila
pokračování řízení.
[2] Žalovaná podané odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně potvrdila v záhlaví citovaným rozhodnutím.
[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované Krajský soud v Praze zamítl. Uvedl,
že žalobce neprokázal předložení všech požadovaných dokladů správnímu orgánu prvního
stupně; otisk razítka „došlo“ na výzvě podle něj nebyl způsobilý prokázat, že by žalobce
správnímu orgánu prvního stupně potřebné dokumenty doručil. Krajský soud nesouhlasil
ani s námitkou, podle níž bylo rozhodnutí žalované stiženo nepřezkoumatelností. Shrnul,
že nepředložení požadovaných dokumentů bylo podstatnou vadou řízení, pro niž nebylo možné
v řízení pokračovat; správní orgán prvního stupně proto postupoval správně, pokud řízení
o žádosti žalobce zastavil. Konečně nesouhlasil ani s námitkou žalobce, podle níž žalovaná
nezákonně nepřihlédla k listinám, které žalobce doložil až po vydání prvostupňového rozhodnutí.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřel o důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost naříkaného rozsudku krajského soudu; krajský
soud se podle něj nevypořádal dostatečně srozumitelným způsobem s jeho žalobními námitkami.
[6] Podle stěžovatele bylo rozhodnutí žalované nezákonné, neboť nebyly splněny podmínky
pro aplikaci ustanovení §66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Stěžovatel zdůraznil,
že se v projednávané věci nejednalo o podstatné vady; z jím předložených dokumentů byl zřejmý
účel a předmět žádosti. Stěžovatel nadto požadované dokumenty doložil; to, že nebyly součástí
spisové dokumentace, bylo pochybením správního orgánu. Na podporu svých tvrzení doložil
ve správním řízení kopii výzvy k odstranění vad žádosti spolu s podacím razítkem „došlo“.
Z uvedeného pak dle něj bylo zřejmé, že správní orgán prvního stupně požadované dokumenty
obdržel a potvrdil jejich přijetí. Krajský soud se podle stěžovatele touto námitkou dostatečně
nezabýval.
[7] Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se skutečnostmi uvedenými v kasační stížnosti
již zabývala v rámci vedeného odvolacího řízení, k věci se tedy vyjádřila již napadeným
rozhodnutím. Protože považovala námitky za totožné s námitkami žalobními, odkázala na své
vyjádření k žalobě.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných námitek, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žádnou z vad
zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího správního soudu vytýčených
požadavků (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75,
publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publikováno
ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74) napadený rozsudek
netrpí. Krajský soud se zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami. Srozumitelným
a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč souhlasil se žalovanou v tom, že stěžovatel
požadované doklady nepředložil a že správní orgán prvního stupně postupoval správně, pokud
řízení o žádosti stěžovatele zastavil. Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, podle níž nebyly splněny
podmínky pro zastavení řízení podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu.
[12] Ze správního spisu je patrné, že přípisem ze dne 14. 4. 2014, čj. OAM-15908-3/DP-2014,
správní orgán prvního stupně vyzval stěžovatele k odstranění vad žádosti. V této výzvě
stěžovateli srozumitelně sdělil, které vady žádost má a které doklady je nutné přeložit, aby žádost
obsahovala veškeré zákonem požadované náležitosti; k odstranění vad poskytl stěžovateli lhůtu
30 dnů od doručení výzvy. Stěžovatele taktéž řádně poučil o následcích nevyhovění této výzvě.
Stěžovatel požadované dokumenty ve stanovené lhůtě nepředložil. Ustanovení §44a odst. 4
ve spojení s §42b odst. 1 a §31 odst. 1 zákona o pobytu cizinců přesně stanoví, jaké doklady
musí cizinec k žádosti předložit a neposkytuje správnímu orgánu možnost správního uvážení.
Argumentace stěžovatele, podle níž se nejednalo o podstatné vady, pro které by mohlo být řízení
zastaveno, již proto neobstojí. Stěžovatel, i přes výzvu správního orgánu, nedostál své povinnosti
k žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem
společného soužití rodiny požadované dokumenty přeložit, a proto nebylo možné v řízení
pokračovat; správní orgán proto postupoval zcela správně, pokud řízení zastavil.
[13] Nedůvodná je též argumentace stěžovatele, podle níž doložení těchto dokumentů
prokázal kopií výzvy k odstranění vad žádosti s podacím razítkem „došlo“. Nejvyšší správní soud
v tomto směru souhlasí s krajským soudem; výzva s otiskem podacího razítka může prokázat
nanejvýš to, že se stěžovatel s touto listinou dostavil ke správnímu orgánu. Není však způsobilá
jakkoliv prokázat, že stěžovatel požadované dokumenty předložil. Nadto, jak upozornil zcela
správně krajský soud, řada z těchto dokumentů svou datací vylučuje možnost jejich předložení
v požadované lhůtě. Stěžovatelovu argumentaci, podle které požadované dokumenty doložil
„z důvodů právní opatrnosti“ opětovně i v odvolacím řízení, pro uvedené přijmout nelze.
[14] Námitka stěžovatele, podle níž měly správní orgány přihlédnout k dodatečně
předloženým dokladům a o žádosti meritorně rozhodnout, je nedůvodná. Žalovaná na základě
podaného odvolání přezkoumávala postup a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Jak bylo výše uvedeno, předmětné rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu
se zákonem, neboť stěžovatel neodstranil podstatné vady své žádosti, které bránily pokračování
řízení. Skutečnost, že tak učinil dodatečně v průběhu řízení, na tom nemůže nic změnit, neboť
chybějící listiny stěžovatel mohl a měl předložit v průběhu řízení v prvním stupni. Tyto listiny
proto nelze považovat za nové důkazy podle §82 odst. 4 s. ř., ke kterým by bylo možno
přihlédnout v průběhu odvolacího řízení.
IV.
Závěr a náklady řízení
[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu