ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.240.2017:29
sp. zn. 8 Azs 240/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. M., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2014, č. j. MV-2962-4/SO/sen-2013, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 A 194/2014 -
62,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rac í část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 18. 7. 2012,
č. j. OAM-6069-12/DP-2012 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), zastavilo
podle §66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o prodloužení doby platnosti žalobcova
povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě.
[2] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“). Ten ji napadeným rozsudkem zamítl.
[4] Dne 16. 10. 2017 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) u Nejvyššího správního soudu
kasační stížnost směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku městského soudu. Dříve než mohl
kasační soud o stížnosti rozhodnout, vzal ji stěžovatel zpět podáním ze dne 10. 1. 2018.
[5] Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti
zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[6] Nejvyšší správní soud proto v právě posuzované věci v souladu s §47 písm. a) s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona rozhodl tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil.
[7] O náhradě nákladů řízení bylo za použití §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
[8] Výrok o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost se opírá
o §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Odstavec 3 tohoto ustanovení
stanoví, že: „[s]oud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč,
bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“ Podle odstavce 5 uvedeného ustanovení přitom platí,
že: „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavce 3 a 4, dokud nebylo
vydáno rozhodnutí o věci samé.“ Vzhledem k tomu, že stěžovatel za podání kasační stížnosti zaplatil
soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a soud mu vrací tento poplatek snížený o 20 %, tj. o 1.000 Kč,
obdrží stěžovatel z účtu Nejvyššího správního soudu 4.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu