ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.49.2018:35
sp. zn. 8 Azs 49/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. M., zast.
Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 9. 10. 2017, čj. OAM-310/ZA-ZA11-VL13-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2018, čj. 62 Az 23/2017-64,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce,
se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobu proti napadenému rozhodnutí krajský soudu shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel uvedl, že má výhrady ke způsobu, jakým se krajský soud vypořádal s naplněním
podmínek pro udělení doplňkové ochrany; stěžovatel je přesvědčen, že je dán důvod pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Stěžovatel namítl, že nesouhlasí
se způsobem, jakým žalovaný a krajský soud posoudili možnost vnitřního přesídlení, neboť
se nezabývali reálnými možnostmi stěžovatele. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační stížnosti, neboť
podle jeho mínění jak jeho rozhodnutí, tak rozhodnutí krajského soudu byly vydány v souladu
s právními předpisy; navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí
pro nedůvodnost.
[4] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech
mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být podle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však
Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se podle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý
z důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým
významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních
otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou
judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu
odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[7] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Ustanovené zástupkyni se podle §35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5., §9
odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepis
kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Odměna advokáta byla zvýšena
o DPH ve výši 21 %, tj. 714 Kč. Celkem tedy náleží na odměně částka 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. května 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu