ECLI:CZ:NSS:2018:9.ADS.119.2017:35
sp. zn. 9 Ads 119/2017 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Gatebo
s.r.o., se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem
Heršpická 813/5, Brno, adresa pro doručování: Umělecká 305/1, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2015/12995-421/1, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2017, č. j. 11 Ad 12/2015 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Úřadu práce ČR – pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 23. 1. 2015, č. j. MPSV-
UP/5533/15/AA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla s ohledem na §100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s §100
odst. 1 písm. a) správního řádu zamítnuta žádost stěžovatelky o obnovu řízení o žádosti
o příspěvek za 3. čtvrtletí roku 2014 dle §78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění
účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).
I. Vymezení věci
[3] Dne 2. 12. 2014 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o přiznání příspěvku na mzdy
ve výši 1 538 237,75 Kč a o příspěvku na další náklady ve výši 496 000 Kč za 3. čtvrtletí roku
2014. Stěžovatelka se vzdala práva na odvolání. V žádosti o obnově řízená uvedla, že dne
16. 12. 2014 její finanční účetní při zaúčtování tohoto příspěvku zjistila, že předpis na účtu
příspěvek od státu je vyšší, než částka, která byla stěžovatelce připsána na účet dne 15. 12. 2014.
[4] Prošetřením stěžovatelka zjistila, že pracovnice vyplňující údaje do jmenného seznamu
neuvedla skutečně vynaložené prostředky na mzdy nebo platy, respektive nesečetla veškeré
mzdové náklady uvedené ve mzdové listině, včetně odvodů prováděných zaměstnavatelem.
Příspěvek tak byl stěžovatelce poskytnut na základě nesprávných údajů, a proto podala žádost
o obnovu řízení o žádosti za 3. čtvrtletí roku 2014. Pokud by totiž správní orgán vycházel
ze správných údajů, dospěl by k závěru, že za 3. čtvrtletí roku 2014 činilo 75% skutečně
vynaložených nákladů včetně odvodů celkem 1 837 457,50 Kč a další náklady ve výši 502 000 Kč.
[5] Obecně lze konstatovat, že účelem obnovy řízení je náprava skutkových nesprávností.
V dané věci bylo na místě posoudit, zda jsou splněny podmínky stanovené v §100 odst. 1 písm.
a) správního řádu. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že zde uvedený důvod obnovy slouží
ke korekci postupu správního orgánu při zjišťování podkladů pro rozhodnutí v původním řízení.
Účelem obnovy řízení není přezkum a případná náprava nezákonnosti rozhodnutí správního
orgánu z hlediska posouzení okolností a právního stavu, který tu byl v době rozhodování.
Naopak účelem obnovy je to, aby bylo napraveno nedostatečné skutkové zjištění a přihlédnuto
k důkazům a skutečnostem, které sice existovaly v době původního řízení, byly však před
ukončením tohoto řízení neznámé a účastník řízení, jemuž jsou k prospěchu, je nemohl z tohoto
důvodu v řízení uplatnit nebo bylo zohledněno zjištění, že původní důkazy byly nepravdivé,
a to za splnění další podmínky – možnosti jiného řešení otázky, jež byla předmětem původního
rozhodnutí.
[6] Tato podmínka v případě stěžovatelky nebyla splněna. Požádala o příspěvek na podporu
zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě a skutečnost,
že do žádosti uvedla chybné údaje, resp. údaje nedostatečného rozsahu v tom smyslu, že nebyl
uplatněn nárok v rozsahu, na který by měla dle jejího názoru stěžovatelka nárok, nelze považovat
za skutečnost, kterou nemohla objektivně znát či uplatnit.
[7] Dle §78 zákona o zaměstnanosti se příspěvek vztahuje vždy ke konkrétnímu
zaměstnanci, který je osobou se zdravotním postižením, a u jednotlivých zaměstnanců se uvádí
uplatňovaná výše příspěvku. Je pouze na zaměstnavateli, zda o příspěvek požádá a v jakém
rozsahu, neboť ze zákona nevyplývá povinnost o příspěvek žádat. Je také rozhodnutím
zaměstnavatele, zda bude nárokovat příspěvek na všechny své zaměstnance se zdravotním
postižením, nebo jen na některé z nich, nebo zda žádost nepodá vůbec. Jestliže stěžovatelka
uplatnila požadavek na příspěvek, musela v tom okamžiku vědět, na které zaměstnance
požadavek uplatňovala. I kdyby soud akceptoval tvrzení, že rozhodné skutečnosti existovaly
v době uplatňování požadavku na příspěvek, tedy existovaly v době původního řízení, nebylo
by možno dospět k závěru, že tyto skutečnosti vyšly najevo až po ukončení původního řízení
a před jeho ukončením nebyly účastníku řízení známy, a proto je nemohl v řízení uplatnit.
Stěžovatelka netvrdila žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit,
že o existujících skutečnostech v průběhu původního řízení nevěděla, a proto je nemohla uplatnit.
[8] Jak vyplývalo z obsahu spisového materiálu, stěžovatelka jako důvod obnovy řízení
označila, že její pracovnice neuvedla skutečně vynaložené prostředky na platy nebo mzdy, resp.
nesečetla veškeré mzdové náklady uvedené na mzdovém listě včetně odvodů. V takovém případě
by však mohlo jít o pochybení její zaměstnankyně a je na statutárních orgánech, nakolik si vytvoří
vnitřní kontrolní mechanismus, aby případné pochybení jednoho pracovníka bylo zjištěno před
úkonem, který je činěn ve vztahu ke správnímu orgánu. Tvrzené pochybení nebylo možné
považovat za skutečnost, která nebyla známa a z tohoto důvodu nemohla být uplatněna.
[9] Stěžovatelka nerozporovala, že žádost byla podána osobu oprávněnou jednat jejím
jménem, nelze proto dovodit závěr, že stěžovatelka uvedenou skutečnost neznala nebo nemohla
uplatnit. Úvaha o rozsahu podané žádosti byla pouze na ni, z čehož vyplývala i její odpovědnost
s tím spojená. Nebylo pak rozhodné, jakým způsobem a kdy svoji žádost stěžovatelka
překontrolovala, jestliže uvedené skutečnosti existovaly již v době původního řízení
a stěžovatelce měly být známy.
[10] Námitku, že byla splněna podmínka pro obnovu řízení spočívající v tom, že vyšly najevo
dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které
účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, neshledal soud
důvodnou.
[11] Ani tvrzení, že se rozhodnutí opíralo o důkazy, které se ukázaly být nepravdivými, soud
nepovažoval za důvodné. Za nepravdivé důkazy bylo nutné považovat takové, ve vztahu k nimž
bylo zjištěno, že byly lživé, že obsahovaly údaje, které neměly oporu v reálné skutečnosti.
Za nepravdivé důkazy by bylo možné považovat v této věci skutečnosti či důkazy, které
by prokazovaly, že doklady, které stěžovatelka předložila ke své žádosti, obsahovaly nepravdivé
údaje. Tak tomu však nebylo. Stěžovatelka netvrdila ani v žalobě, ani v průběhu správního řízení,
že by jí k žádosti přiložené doklady obsahovaly skutečnosti, které se posléze ukázaly být
nepravdivými. Namítala, že doklady, které byly k žádosti přiloženy, obsahovaly neúplné údaje,
neboť nebyly sečteny veškeré mzdové náklady uvedené na mzdovém listě, a to včetně odvodů.
Neúplnost údajů neznamená nepravdivost těchto údajů. Tvrzení o nepravdivosti nelze zaměnit
za rozsah provedeného dokazování, které odpovídalo rozsahu podané žádosti.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[12] V podané kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvody dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[13] Po shrnutí skutkového stavu namítá, že městský soud nesprávně právně posoudil otázku
naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení dle §100 správního řádu.
[14] Až po nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku prošetřením celé záležitosti
zjistila, že pracovnice vyplňující údaje do jmenného seznamu neuvedla skutečně vynaložené
prostředky na mzdy nebo platy, resp. nesečetla veškeré mzdové náklady uvedené v mzdové listině
včetně odvodů prováděných zaměstnavatelem. Z toho jednoznačně plyne skutečnost,
že příspěvek byl stěžovatelce poskytnut na základě nesprávných údajů, resp. důkazy (rozumí
se tím žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
na chráněném pracovním místě a jmenný seznam zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním
postižením) použité ve správním řízení se ukázaly být nepravdivými.
[15] Pokud by správní orgán vycházel ze správných údajů, dospěl by k závěru, že za 3. čtvrtletí
roku 2014 činilo 75% skutečně vynaložených mzdových nákladů včetně odvodů dle §78
odst. 2 zákona o zaměstnanosti celkem 1 837 457,50 Kč a další náklady ve výši 502 000 Kč dle
§78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. To znamená, že pokud by byly výše uvedené skutečnosti
a důkazy známy před nabytím právní moci rozhodnutí o přiznání příspěvku, odůvodňovaly
by přiznání příspěvku ve změněné výši.
[16] Nesouhlasí s posouzením právní otázky, jde-li o splnění podmínek pro povolení obnovy
řízení. Je přesvědčena, že byl naplněn alespoň jeden ze zákonných předpokladů alternativně
uvedených v §100 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy že se provedené důkazy ukázaly
nepravdivými, eventuálně také vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti a důkazy. Současně byla
naplněna podmínka, že tyto skutečnosti nebo důkazy mohly odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla
předmětem rozhodování.
[17] Již ve správním řízení uvedla, že pracovnice vyplňující údaje do formuláře jmenný seznam
byla zaměstnankyní, která tento úkon vykonávala poprvé. Její administrativní pochybení považuje
za dostatečný důvod zvláštního zřetele a věří, že pochybení zaměstnankyně, která byla z titulu
svého pracovněprávního vztahu ke stěžovatelce jako zaměstnavateli povinna zajistit podklady pro
podání žádosti za 3. čtvrtletí roku 2014, nebude přičítáno k tíži stěžovatelce. Nadto poukázala
na společenský zájem na dalším zachování pracovních míst vhodných pro uplatnění osob
se zdravotním postižením, který by měl být při rozhodování o žádosti o obnovu řízení
zohledněn.
[18] Zažádala řádně a včas o obnovu řízení, příslušný správní orgán i žalovaný měly její žádosti
vyhovět a obnovu řízení povolit. V rámci obnoveného řízení přihlédnout k novým skutečnostem
a důkazům. Jelikož tak nepostupovaly, považuje stěžovatelka jejich rozhodnutí za nezákonná,
čímž rovněž došlo ke zkrácení jejích práv.
[19] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
městského soudu a rovněž i napadená rozhodnutí správních orgánů.
[20] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že skutečnosti, pro které stěžovatelka
žádá o obnovu řízení, nemají charakter dříve, tj. před právní mocí výroku I. prvostupňového
rozhodnutí, neznámých skutečností, neboť nejpozději v době vyhotovení žádosti o poskytnutí
příspěvku již musela být jejím zaměstnancům vyplacena mzda a odvedeno pojistné na sociální
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
[21] V bodu 2., části K, žádosti o příspěvek za 3. čtvrtletí roku 2014 stěžovatelka prohlásila,
že hrubá mzda za jednotlivé měsíce daného čtvrtletí uvedená ve jmenném seznamu zaměstnanců
a hrubá mzda pracovních asistentů či provozních zaměstnanců uvedená ve formuláři určeném
pro zvýšení příspěvku byla zaměstnancům zúčtovaná k výplatě a po zákonných srážkách
vyplacena, a to nejpozději k datu vyhotovení dané žádosti, tj. ke dni 29. 10. 2014. Je proto
nepochybné, že stěžovatelce byl obsah mzdových listů zaměstnanců v době vyhotovení žádosti
o příspěvek za 3. čtvrtletí roku 2014, včetně jmenovaného seznamu, znám.
[22] Skutečnosti, pro které stěžovatelka žádá o obnovu řízení, jí byly známé v době původního
řízení zahájeném podání žádosti o příspěvek, a mohla je v této fázi uplatnit, k čemuž ji navíc
správní orgán prvního stupně poskytl značný prostor, když ji před vydáním rozhodnutí
vyrozuměl, že řízení je ve stavu skončení dokazování a poskytl ji lhůtu 5 dnů k vyjádření
k podkladům rozhodnutí, a to včetně způsobu jejich opatření, popř. navrhnout jejich doplnění.
Stěžovatelka tohoto práva nevyužila, k podkladům se nevyjádřila. Po vydání rozhodnutí se navíc
vzdala práva na odvolání.
[23] Na správnosti závěru nemění nic ani námitka, že její zaměstnankyně uvedla v žádosti
nesprávné údaje, což bylo zjištěno až dne 16. 12. 2014. I kdyby byl skutečně příspěvek poskytnut
na základě nesprávných údajů, což nebyl, když nebyly uvedeny pouze všechny údaje, nelze
stěžovatelkou předložené údaje hodnotit jako dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které
existovaly v době původního řízení a které nemohla uplatnit. Mohla tak učinit a pouze jejím
vlastním pochybením se tak nestalo.
[24] Nelze konstatovat, že jmenný seznam zaměstnanců se ukázal být nepravdivým. Tato
listina totiž beze vší pochybnosti prokázala její tvrzení obsažené v žádosti o příspěvek a jeho
zvýšení za 3. čtvrtletí roku 2014 podané dne 29. 10. 2014, které stěžovatelka v části K prohlásila
za pravdivé. Je v souladu se zákonem, že správní orgán zjišťuje skutkový stav pouze v rozsahu
daném předmětem řízení, který je v řízení o žádosti určován právě samotnou žádostí účastníka
řízení. Žádost nemá charakter důkazu, ale je úkonem účastníka řízení, jímž uvádí, co požaduje,
a tím vymezuje předmět řízení.
[25] Skutečnost, že stěžovatelka dle vynaložených mzdových nároků mohla žádat o částky
vyšší, než uplatnila v žádosti o příspěvek, jen stěží může být důvodem pro obnovu řízení.
O částkách, o něž stěžovatelka v původním řízení vůbec nežádala, nebylo vůbec vedeno správní
řízení, nebylo o nich rozhodováno a nebyly ani předmětem správního řízení, které požaduje
obnovit.
[26] Lze jen velmi obtížně dospět k závěru, že by nedostatečná bdělost v případě hájení
vlastních práv mohla vést k revizi pravomocného rozhodnutí.
[27] Ztotožňuje s názorem městského soudu, že zákonné důvody obnovy řízení nebyly
naplněny a navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[28] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený
rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[29] Obnova řízení [specificky dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu, které
je v daném případě uplatňováno] je - na rozdíl od úpravy tzv. přezkumného řízení dle §94
správního řádu - určena primárně k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů
a vad slouží institut přezkumného řízení.
[30] Správní řád pak stanoví důvody pro povolení obnovy taxativním způsobem. Teprve
za splnění zákonem stanovených podmínek má účastník řízení právní nárok na povolení obnovy
řízení. Obnova řízení je totiž mimořádným opravným prostředkem, prolamujícím účinek právní
moci rozhodnutí. Okamžik právní moci je důležitým momentem z hlediska právní jistoty
a stability všech subjektů veřejné správy. Do pravomocného rozhodnutí je proto možno
zasáhnout jen za zcela mimořádných a zákonem striktně specifikovaných podmínek
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009 – 74).
[31] Dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným
rozhodnutím ve věci na žádost účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo
důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním
řízení uplatnit nebo se provedené důkazy ukázaly být nepravdivými. Dle §100 odst. 1 písm. b) správního
řádu se řízení obnoví, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí, vydaného
v řízení, které má být obnoveno. V obou případech je stanovena další podmínka, podle níž musí být
zjištěno, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky,
která byla předmětem dokazování. Dle §100 odst. 2 správního řádu může účastník řízení podat
žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy
se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení
se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení
rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Z ustanovení je zřejmé,
že uvedený důvod obnovy slouží ke korekci postupu správního orgánu při zjišťování podkladů
pro rozhodnutí v původním řízení.
[32] Za dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy je nutné považovat takové skutečnosti
či důkazy, které existovaly v době původního rozhodování, vyšly však najevo až po ukončení
původního řízení a před ukončením původního řízení nebyly účastníku řízení známy, a proto
je nemohl v řízení uplatnit. Za dříve neznámou skutečnost je nutné považovat takovou
skutečnost, která existovala v době původního řízení, a objektivně ji účastník řízení nemohl znát
nebo nemohl uplatnit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010,
č. j. 6 As 39/2009 - 74 a ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010 - 113).
[33] I proto, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož důsledkem
je zásah do pravomocného správního rozhodnutí, tedy zásah do právních poměrů, které již byly
autoritativně správním rozhodnutím stanoveny, je třeba pojem „dříve neznámé skutečnosti nebo
důkazy“ chápat v objektivním smyslu. Tedy jako skutečnosti (důkazy), které účastník správního
řízení skutečně znát nemohl a nemohl je v původním řízení uplatnit. Za takové skutečnosti jsou
považovány např. situace, kdy listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla
nedostupná, nebo případy, kdy důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl
o důležitých okolnostech, ačkoli v původním řízení odepřel výpověď (shodně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 6 A 176/2002 - 75).
[34] O takový případ však v posuzované věci nešlo. Stěžovatelka opakovaně uvádí, že došlo
na straně její zaměstnankyně k početní (administrativní) chybě, kterou zanesla do jmenného
seznamu zaměstnanců, který připojila k žádosti o příspěvek za 3. čtvrtletí roku 2014. Sama
početní chyba svědčí o tom, že všechny skutečnosti existovaly již v době podání žádosti. Kdyby
totiž skutečnosti (v nyní projednávané věci odvody zaměstnavatele) neexistovaly, stěží by mohla
zaměstnankyně nějaká (určitá) čísla počítat (i když nesprávně).
[35] Není sporné, že zaměstnankyně měla oprávnění podat za stěžovatelku žádost o příspěvek
za 3. čtvrtletí roku 2014. Jednání zaměstnance je obecně přičítáno k tíži zaměstnavatele (výjimku
tvoří tzv. excesy zaměstnance). Shodně např. k náhradě škody §265 a násl. zákona
č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Nelze proto souhlasit s obecnou námitkou stěžovatelky,
že by jí pochybení zaměstnankyně nemělo být přičítáno.
[36] Argumentaci, že zaměstnankyně vykonávala tento úkon poprvé, nelze hodnotit jako
relevantní. Soud souhlasí s tvrzením městského soudu, že je na statutárních orgánech, nakolik
si vytvoří vnitřní mechanismus kontroly, aby se případnému pochybení jednoho (v tomto případě
navíc nově zaměstnaného) pracovníka zamezilo ještě před úkonem, který je činěn ve vztahu
ke správnímu orgánu.
[37] Důvod hodný zvláštního zřetele, na který stěžovatelka poukazuje (společenský zájem
na zaměstnávání osob se zdravotním postižením), není v zákonem stanovených taxativních
důvodech pro povolení obnovy řízení uveden, proto k němu soud nepřihlédl.
[38] Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že údaje uvedené v žádosti o příspěvek jsou
nepravdivé. Jde spíše o údaje neúplné, resp. opomenuté. Jak správně uvedl městský soud, neúplné
údaje nelze považovat za údaje nepravdivé, neboť jejich pravdivost byla potvrzena (zaměstnanci
uvedení ve jmenném seznamu byly u stěžovatelky v daném čtvrtletí roku 2014 zaměstnáni
a jednalo se o osoby se zdravotním postižením na chráněném trhu práce, na jejichž zaměstnávání
lze žádat podporu dle §78 zákona o zaměstnanosti).
[39] Soud koriguje názor městského soudu v úvaze týkající se rozsahu podané žádosti
stěžovatelkou dle §78 zákona o zaměstnanosti. Je pravda, že je pouze na zaměstnavateli, zda
o příspěvek požádá a v jakém rozsahu. Stěžovatelka však v nyní projednávané věci požádala
o příspěvek na všechny své zaměstnance, avšak při počítání mzdových nákladů zapomněla přičíst
odvody zaměstnavatele. Z toho nelze dovozovat, že chtěla žádat o příspěvek pouze na některé
své zaměstnance.
[40] Nad rámec soud dodává, že stěžovatelce byla dána možnost ze strany správního orgánu
se k podkladům rozhodnutí vyjádřit ještě před jeho vydáním. Tu stěžovatelka odmítla. Správní
orgán prvního stupně následně vydal rozhodnutí a stěžovatelka se vzápětí vzdala možnosti
odvolání proti němu, a tím i případné korekce údajů v odvolacím řízení. Rozhodnutí tudíž nabylo
právní moci.
IV. Závěr a náklady řízení
[41] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[42] Stěžovatelka, který neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[43] Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto by mu soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., mohl přiznat náhradu nákladů řízení proti stěžovatelce, avšak jemu žádné náklady
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu