ECLI:CZ:NSS:2018:9.AFS.414.2017:27
sp. zn. 9 Afs 414/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Ing. J. K.,
zast. JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem Mánesova 265/13, Cheb, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 9. 2016, č. j. 38355/16/5100-31461-701836, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2017, č. j. 57 Af 27/2016 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rac í zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Libora Janků, advokáta se sídlem
Mánesova 265/13, Cheb.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím byla změněna část výroku rozhodnutí Finančního
úřadu pro Karlovarský kraj, Územní pracoviště v Chebu, ze dne 8. 9. 2015, č. j. 800059/15/2403-
00460-401675 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) v tom smyslu, že se vyměřuje daň z nabytí
nemovitých věcí ve výši 184 900 Kč. Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovateli vyměřena
záloha na daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 44 400 Kč a daň z nabytí nemovitých věcí ve výši
203 892 Kč.
[2] Z obsahu žaloby a z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud ověřil, že kasační
námitky jsou ve znění zcela shodném s žalobními námitkami. Stěžovatel odůvodnění krajského
soudu žádným způsobem nenapadl ani s ním v kasační stížnosti nepolemizoval. Kasační stížnost
se od žaloby liší pouze body I. a II. (ve kterých stěžovatel uvádí, jak rozhodl krajský soud o jeho
žalobě a že proti tomuto rozhodnutí podává včasnou kasační stížnost) a petitem uvedeným pod
bodem XXVII. kasační stížnosti. Kasační námitky uvedené pod body III. až XXVI. kasační
stížnosti jsou doslovným opisem žalobních bodů I. až XXV., aniž by stěžovatel jakkoli reagoval
na vypořádání svých námitek krajským soudem, resp. aniž by oproti stádiu žalobního řízení
opatřil svou kasační argumentaci jakoukoli přidanou hodnotou.
[3] Kasační stížnost jakožto mimořádný opravný prostředek má směřovat proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (srov. §102 s. ř. s.). Předmětem řízení o kasační
stížnosti je primárně přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, nikoli žalobou
napadeného správního rozhodnutí (nejednalo-li se v řízení před krajským soudem o žaloby dle
§79 nebo §82 s. ř. s.).
[4] Důvody pro podání kasační stížnosti soudní řád správní taxativně vymezuje v §103
odst. 1. Kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], z důvodu
vážných vad správního řízení, pro které mělo být rozhodnutí správního orgánu soudem zrušeno
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], z důvodu zmatečnosti řízení před soudem [§103 odst. 1 písm. c)],
z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí nebo vážných procesních vad v řízení
před soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a též z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[5] Kasační stížnost, tedy i uváděné důvody, o jejichž existenci se opírá, musí soud posuzovat
podle jejich obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s.). Jinak řečeno, konkrétně uváděné důvody, o něž
stěžovatel kasační stížnost opírá, musí být svým obsahem podřaditelné pod některý z důvodů,
které soudní řád správní v §103 odst. 1 jako důvody kasační stížnosti vymezuje. Pokud takové
obsahové podřazení není možné, jedná se o důvody jiné, v §103 odst. 1 s. ř. s. neuvedené
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 – 47).
[6] V projednávané věci se kasační stížnost opírá výlučně o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ji proto jako nepřípustnou (§104
odst. 4 s. ř. s.) odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[7] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[8] Dle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
ve výši 5 000 Kč stěžovateli k rukám jeho zástupce. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá
z §10a odst. 1 téhož zákona, dle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo
přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení
rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu