ECLI:CZ:NSS:2018:9.AFS.428.2017:30
sp. zn. 9 Afs 428/2017 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: K. H., zast.
Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec 3, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 11. 2015, č. j. 38401/15/5300-22442-605186, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 11.
2017, č. j. 59 Af 4/2016 - 32,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti shora
uvedenému rozsudku v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž byla
zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit
lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud jej proto vyzval usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. 9 Afs 428/2017 - 12,
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ho poučil,
že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupci
stěžovatele doručena dne 11. 12. 2017.
[4] Podle §40 odst. 1, věty první, s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek.
[5] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, bylo pondělí dne 11. 12. 2017, posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku
byla středa dne 27. 12. 2017.
[6] Stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil. Nejvyšší správní soud proto řízení
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[7] Pro úplnost soud dodává, že ačkoli stěžovatel dne 11. 12. 2017 zaslal soudu podání, z nějž
vyplývá, že bere svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět, soud upřednostnil postup spočívající
v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 2. 2. 2015, č. j. 11 A 2/2015 - 22).
[8] Obdobně postupoval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR
6/2012, uveřejněném pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší
soud v této věci s poukazem na §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích dovolací řízení zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoli tu byl dán i jiný zastavovací důvod (v tomto případě
nikoli zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, ale neodstranění nedostatku povinného zastoupení
dovolatele). Konstatoval totiž, že z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích de facto
plyne nárok státu na zaplacení určité části soudního poplatku (tj. poměrné části,
která by při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho zahájení nebyla navrhovateli
vrácena). Pokud by upřednostnil zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, nezbylo by mu než
na úhradě soudního poplatku trvat.
[9] Se shora uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ačkoli se v citovaném
usnesení jednalo o věc civilní, nikoli o věc správního soudnictví, byly zde také dva vzájemně
si konkurující důvody pro zastavení řízení. Nejvyšší soud tudíž řešil podobnou otázku
a relevantní procesní právní úprava (ohledně zastavení řízení, resp. povinnosti zaplatit soudní
poplatek) je prakticky totožná, a proto závěry vyplývající z výše uvedeného judikátu lze
analogicky vztáhnout i na nynější případ, v němž stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
ve stanovené lhůtě a současně soudu zaslal podání, jehož obsahem je zpětvzetí kasační stížnosti.
[10] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
ze kterého vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu