ECLI:CZ:NSS:2018:9.AFS.93.2018:38
sp. zn. 9 Afs 93/2018 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Czechoslovak
Spirit s.r.o., se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, zast. Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem
se sídlem Lipová alej 3205/6, Hodonín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 15/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2016, č. j. 4889-2/2016-
900000-304.1, za účasti osoby zúčastněné na řízení I) Mast - Jägermeister SE, se sídlem
Jägermeisterstrasse 7-15, Wolfenbüttel, Německo, zast. Mgr. Václavou Burianovou, advokátkou
se sídlem Nerudova 1404/5, Plzeň, a II) REMY COINTREAU CZECH REPUBLIC s.r.o.,
se sídlem Pod Klaudiánkou 1174/4b, Praha 4, zast. Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou
se sídlem Komenského nám. 56/10, Brandýs nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2018, č. j. 62 Af 46/2016 – 120, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného
specifikovanému tamtéž. Žalovaný jím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí
Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 14. 8. 2015, č. j. 124259/2015-530000-31, jímž bylo
rozhodnuto o zabrání 4 962 ks lahví lihoviny Jägermeister o objemu 1 l, obsahu lihu 35 %, s tím,
že se jejich vlastníkem stává stát. Stěžovatelka a osoby zúčastněné na řízení byly účastníky
správního řízení proto, že připadaly v úvahu jako (původní) vlastníci těchto výrobků.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V doplnění svého návrhu uvedla, že právní úprava
umožňuje využití některých zabraných výrobků přímo pro potřeby organizačních složek státu,
jejich prodej v dražbě či zničení. Zmínila také riziko neodborného nakládání, zejména skladování.
Má za to, že pokud dojde ke znehodnocení nebo dokonce zničení výrobků, nebude možné je dále
prodat a ona nebude moci dosáhnout navrácení prostředků, které vynaložila na jejich koupi,
a přijde o předpokládaný zisk. Vznikne jí tak újma, která je nepoměrně větší, než by mohla
přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku nepovažuje
za rozporné s veřejným zájmem.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že odmítá
tvrzení stěžovatelky o možném budoucím prodeji zabraných výrobků. Bez ohledu na to, zda bylo
rozhodnuto o zabrání výrobků, nebo by po určení jejich skutečného vlastníka soud rozhodl
o jejich propadnutí, jejich vlastníkem se stává stát. Výrobky se tedy ani hypoteticky nemohou
dostat do dispozice stěžovatelky. V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by navíc
došlo ke zvyšování nákladů na skladování výrobků. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Osoby zúčastněné na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy musí být splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[7] Aby mohl být návrh na přiznání odkladného účinku úspěšný, musí navrhovatel především
dostatečně konkrétně tvrdit újmu, která mu hrozí na základě výkonu nebo jiných právních účinků
rozhodnutí, vůči němuž návrh na přiznání odkladného účinku směřuje.
[8] Nejvyšší správní soud s ohledem na vyjádření žalovaného předně uvádí, že pro účely
rozhodnutí o přiznání odkladného účinku musí vycházet z toho, že stěžovatelka je potenciálním
vlastníkem zabraných výrobků a že se mohou dostat do její dispozice.
[9] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svojí povahou
dočasným rozhodnutím, sloužícím k prozatímnímu uspořádání poměrů mezi účastníky. Soud
v něm nerozhoduje o meritu věci ani nepředjímá výsledek jeho budoucího posouzení. V mnoha
případech nemá možnost zjistit, zda navrhovateli skutečně vznikne újma, kterou tvrdí. Pro účely
rozhodování o tomto návrhu proto postačí předpoklad, že by tento následek mohl nastat.
[10] Otázka, kdo výrobky vlastní (respektive původně vlastnil), doposud nebyla vyřešena
a z napadeného správního rozhodnutí i rozsudku krajského soudu vyplývá, že se stěžovatelkou
bylo počítáno jako s jedním ze subjektů, který by vlastníkem být mohl. Nejvyšší správní soud
nemůže v tuto chvíli předjímat, jakým způsobem bude v projednávané věci rozhodnuto a zda
nedojde ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Nepřísluší mu činit si úsudek o budoucím
postupu jiných orgánů v jiných věcech. Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka prezentuje sled událostí,
který v tuto chvíli nelze vyloučit.
[11] Nejvyšší správní soud dále posuzoval, zda újma, kterou stěžovatelka tvrdí,
pro ni představuje natolik citelný zásah, že odůvodňuje přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Z citovaných ustanovení totiž plyne, že přiznání odkladného účinku je výjimečným
institutem, který by tedy měl být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Byť by čistě
jazykový výklad §73 odst. 2 mohl svádět k závěru, že při posuzování, zda odkladný účinek
přiznat, či nikoli, se poměřuje pouze vzájemný poměr újmy žadatele a újmy jiných osob, není
tomu tak. Takovýto mechanický výklad by totiž opomíjel základní znak tohoto institutu, kterým
je právě jeho výjimečnost.
[12] Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla znamená, že újma, která má hrozit
žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná,
taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě nebylo uplatněno pravidlo, dle kterého
kasační stížnost nemá mít odkladný účinek. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno
v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným
a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady.
Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné
či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy
v jeho životě, fungování, činnosti (srovnej také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56).
[13] Újma, kterou stěžovatelka popisovala ve svém návrhu, takové intenzity nedosahuje.
Byť může nastat situace, že stěžovatelka nikdy nedostane zpět do své dispozice zabrané výrobky,
o kterých tvrdí, že byly v jejím vlastnictví, jedná se o zastupitelné věci běžné povahy,
pravděpodobně standardní kvality, přesně určeného množství a tedy i ceny. I kdyby tedy nastala
situace, které se stěžovatelka obává, tvrzená újma by byla relativně snadno napravitelná
poskytnutím finanční náhrady. Zabrané výrobky jsou lahve běžné lihoviny Jägermeister a jejich
případné zničení by pro stěžovatelku nemohlo mít jiný důsledek než finanční ztrátu. Opačná
situace by nastala např. u zásadního uměleckého díla, jehož hodnotu nelze redukovat na peníze
a jehož poškození či zničení by vedlo k takové újmě, kterou by nebylo možné finanční náhradou
napravit. Je zjevné, že tak tomu v projednávané věci není. Stěžovatelka ani netvrdila, že by pro
ni odejmutí majetkové hodnoty odpovídající nákladům a zisku z prodeje zabraných výrobků
znamenalo významnější omezení majetkové kapacity, ohrozilo její podnikání apod.
[14] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že krajský soud na návrh stěžovatelky
přiznal odkladný účinek její žalobě a že tento návrh byl odůvodněn shodně jako návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Se závěry krajského soudu, uvedenými
v usnesení ze dne 4. 5. 2016, č. j. 62 Af 46/2016 – 36, však nesouhlasí. Jak bylo výše uvedeno,
k přiznání odkladného účinku nemůže vést pouze skutečnost, že stěžovatelce hrozí újma, která
je potenciálně větší než újma, která by přiznáním odkladného účinku nastala jiným osobám
(krajský soud ji poměřoval s újmou na straně žalovaného, respektive České republiky, která bude
muset nést náklady na další skladování zabraných výrobků). Jak bylo výše vysvětleno, takový
přístup by vedl k tomu, že přiznání odkladného účinku nebude výjimkou, ale pravidlem,
což je s ohledem na citovanou zákonnou úpravu nepřípustné.
[15] Za popsaných okolností nebyla dána již první z podmínek pro přiznání odkladného
účinku. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky musí být splněny kumulativně, soud se dalšími
z nich nezabýval a kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu