ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.273.2018:15
sp. zn. 9 As 273/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. D., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 3. 2018, č. j. VS-323/833/2-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 7. 2018, č. j. 62 A 86/2018 - 30,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamít á.
II. Návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze se zamít á.
III. Kasační stížnost se zamít á.
IV. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále také „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byly zamítnuty jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (výroky I. a III.), a kterým byl
zároveň vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč (výrok II.). Stěžovatel
prostřednictvím kasační stížnosti doručené zdejšímu soudu dne 11. 7. 2018 žádá o ustanovení
zástupce z řad advokátů a o přikázání věci Městskému soudu v Praze (soudu v místě bydliště
stěžovatele) z důvodu hospodárnosti řízení spočívající ve skutečnosti, že za písemná podání
ke Krajskému soudu v Brně a ke zdejšímu soudu musí hradit poštovné.
II. Návrh na ustanovení zástupce
[2] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval návrhem na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §120 téhož zákona,
dle kterých lze účastníku ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[3] K otázce nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka je třeba předeslat,
že rozšířený senát zdejšího soudu ve svém usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, vyložil, že je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského
soudu o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě,
neuplatní se podmínka jinak povinného zastoupení advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel kasační stížností brojí proti procesnímu usnesení krajského
soudu, ze zákona neplyne nezbytnost jeho zastoupení v řízení o nynější kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud dále posuzoval, zda nezbytnost zastoupení advokátem je dána
s ohledem na znalosti a schopnosti stěžovatele hájit svá práva ve vztahu k předmětu
projednávané věci. V tomto ohledu je podstatné, že stěžovatel brojí proti tomu, že nebyl v řízení
před krajským soudem osvobozen od soudních poplatků, což je skutečnost, na základě které
mu nebyl krajským soudem ustanoven zástupce. V kasační stížnosti prezentuje (byť obecně)
důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na základě které nebyl osvobozen od soudních poplatků,
tedy že žije tak, že se neustále zadlužuje a úhradu soudního poplatku ve výši 3 000 Kč si nemůže
dovolit, neboť je starobní důchodce žijící pod hranicí chudoby. Kasační stížnost tedy obsahuje
dostatečné argumenty a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné.
[5] Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
III. Návrh na přikázání věci
[6] Dále se zdejší soud zabýval žádostí stěžovatele o přikázání věci Městskému soudu v Praze
z důvodu hospodárnosti, neboť za svá písemná podání jak ke Krajskému soudu v Brně,
tak ke zdejšímu soudu, musí hradit poštovné, kdežto k Městskému soudu v Praze by je mohl
nosit osobně.
[7] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné. Jelikož postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně
garantované zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), musí být skutečnosti, které
odůvodňují přikázání věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní
povahy. Pouhé zdůvodnění úsporou poštovného nemůže být bez dalších okolností důvodem, pro
který lze věc přikázat jinému než příslušnému soudu, a proto žádost o přikázání věci zamítl (blíže
viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. Nad 138/2003 - 26, publ. pod č. 305/2004 Sb. NSS).
IV. Kasační stížnost
[8] Následně Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti v záhlaví označenému usnesení
krajského soudu, proti jehož výrokům I. a III. je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel
s ohledem na výše uvedené nemusí být zastoupen advokátem (§102 a násl. s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud je v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem kasační
stížnosti a důvody, pro které je podána. Stěžovatel nesouhlasí se zamítnutím jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků krajským soudem (výrok I. napadeného usnesení), nemůže
jej zaplatit, neboť by mu nezbylo na životní náklady. Zdejší soud proto přezkoumal postup, který
vedl k zamítnutí žádosti o osvobození od zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, a shledal
jej jako souladný se zákonem. Stěžovatel na výzvu krajského soudu doložil své majetkové
poměry, z nich jednoznačně vyplynulo, že soudní poplatek objektivně může uhradit. Byť tvrdil,
že prostředky na jeho bankovním účtu pocházejí kromě pravidelně vypláceného starobního
důchodu zejména z půjček od T. B., ničím tuto skutečnost nedoložil. Lze se jedině ztotožnit
s úvahou krajského soudu, že i kdyby měl stěžovatel jím tvrzené dluhy, nic mu nebrání soudní
poplatek uhradit. Proto námitka, že by mu uhrazením soudního poplatku nezbylo na životní
náklady, je nedůvodná.
[10] Jelikož stěžovatel brojí proti usnesení krajského soudu v plném rozsahu, tedy i do výroku
II., jímž byl vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, nezbývá než Nejvyššímu
správnímu soudu konstatovat, že kasační stížnost je v tomto bodě nepřípustná dle §104
odst. 3 s. ř. s., neboť napadeným usnesením, konkrétně výzvou k uhrazení soudního poplatku,
se upravuje vedení řízení.
[11] Stěžovatel napadá i výrok III. napadeného usnesení, jímž byla zamítnuta jeho žádost
o ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem z důvodu nesplnění podmínek dle §35
odst. 9 s. ř. s. Toto již výše uvedené ustanovení stanovuje dvě podmínky pro ustanovení právního
zástupce, které musí být splněny kumulativně, a to předpoklad pro osvobození od soudních
poplatků a nezbytnost zástupce k ochraně práv. V případě stěžovatele však nebyl dán hned první
předpoklad, neboť nebyl osvobozen od soudního poplatku, a proto krajský soud nemohl
v souladu se zákonem stěžovateli zástupce ustanovit. S tímto postupem krajského soudu
se kasační soud plně ztotožňuje, přičemž tvrzení stěžovatele, že si jej nemůže dovolit,
je irelevantní, a proto kasační stížnost je i v tomto bodě nedůvodná.
[12] Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud
posoudil existenci podmínek pro osvobození stěžovatele od soudního poplatku správně
a v souladu se zákonem, přičemž tato skutečnost je pro neustanovení zástupce v řízení před
krajským soudem dle §35 odst. 9 s. ř. s. stěžejní, kasační stížnost proto zamítl jako nedůvodnou
podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. O věci přitom rozhodl bez jednání, jelikož
§109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
V. Náklady řízení
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu