ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.334.2018:20
sp. zn. 9 As 334/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2018, č. j.
25 A 81/2018 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 30. 8. 2018 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), jímž byla podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného – usnesení krajského soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 25 A 48/2018 – 9.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u krajského soudu „žalobu“ proti rozhodnutí
tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem v jiné věci. Soudní řád správní
nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše
citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno
jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jeho obsahu o žalobu ve správním
soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě
zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko
neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí „žaloby“
stěžovatele usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard“ , který nicméně nemůže
neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji proto hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. září 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu