ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.39.2018:31
sp. zn. 9 As 39/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. D. M.,
zast. Mgr. Alešem Charvátem, advokátem se sídlem Kozí 26/4, Brno, proti žalovanému:
Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 10. 2017, č. j. MMB/0429684/2017, sp. zn.
OUSR/MMB/0332642/2017/4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 17. 1. 2018, č. j. 62 A 297/2017 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2017, č. j. MMB/0429684/2017,
sp. zn. OUSR/MMB/0332642/2017/4, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí
Úřadu městské části města Brna, Brno - Řečkovice a Mokrá Hora, ze dne 14. 9. 2017,
č. j. MCBRMH/006908/17/2100/SVDE, sp. zn. S MCBRMH/004629/17/2100/PALU, jímž
byly částečně odmítnuty žádosti žalobce o informace podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalobu podal jménem
žalobce Mgr. Ing. Bc. M. Z., který není advokátem.
[2] Usnesením specifikovaným v záhlaví krajský soud nepřipustil zastoupení žalobce
Mgr. Ing. Bc. M. Z. jakožto obecným zmocněncem.
[3] Poukázal na §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož se účastník může dát zastoupit také fyzickou
osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení
usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo
zastupuje v různých věcech opětovně. Dodal, že jelikož je soudu z úřední činnosti známo,
že tento zmocněnec zastupuje žalobce i v jiných věcech (věci vedené pod sp. zn. 62 A 225/2015,
62 A 227/2015, 15 Co 206/2017 a 15 Co 205/2017) a zastupuje u krajského soudu i odlišný
subjekt ve věci vedené pod sp. zn. 31 A 111/2017, je patrné, že jako obecný zmocněnec
vystupuje v různých věcech opětovně, a proto jeho zastoupení v projednávané věci nepřipouští.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví specifikovanému
usnesení z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje jeho zrušení
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Alternativně požaduje, aby Nejvyšší správní
soud umožnil jeho zastoupení Mgr. Ing. Bc. M. Z.
[5] Namítá, že krajský soud napadené usnesení přezkoumatelným způsobem neodůvodnil,
uvedl toliko to, že Mgr. Ing. Bc. M. Z. zastupoval účastníky v různých věcech opětovně. Tyto
věci označil několika spisovými značkami, aniž je jakkoli blíže (z hlediska skutkového a účastníků
řízení) specifikoval. Není tedy zřejmé, z jakých skutečností při rozhodování vycházel. Zejména
není patrné, zda zmocněnec zastupuje více než dva účastníky jako obecný zmocněnec nebo jako
pověřený zaměstnanec, ani zda spolu tyto věci skutkově souvisejí. Kromě toho nelze dovodit,
že mezi jednotlivými případy je časová souvislost svědčící o tom, že se nejednalo pouze o činnost
ojedinělou.
[6] Případy, na které krajský soud odkázal, se vztahují k jedné stavební činnosti u téže
nemovitosti, v důsledku které byly podány různé žaloby (jak v civilním řízení, tak i soudním řízení
správním). Nelze mít k tíži žalobce, že brojí proti různým rozhodnutím orgánů veřejné moci,
případně se brání proti civilním žalobám, které vůči němu směřují.
[7] Zastoupení stěžovatele panem Mgr. Ing. Bc. M. Z. nebylo neoprávněným poskytováním
právních služeb, tak jak jej upravuje zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon advokacii“). Ani ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění
pozdějších předpisů, nelze dovozovat, že by poskytování právních služeb zaměstnavateli ze
strany zaměstnance (jako v nynějším případě) bylo v rozporu se zákonem nebo bylo důvodem
nepřipuštění zastoupení touto osobou.
[8] Nakonec dodal, že pokud krajskému soudu vznikly pochybnosti o tom, zda plná moc
dokládá zastoupení stěžovatele Mgr. Ing. Bc. M. Z., mohl jej vyzvat, aby tyto nejasnosti odstranil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§102 a násl. s. ř. s.).
[10] Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Současně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy
z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[13] Výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí splňuje. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí
opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zcela zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[14] Soud závěr o tom, že Mgr. Ing. Bc. M. Z. v řízení zastupuje stěžovatele opětovně,
odůvodnil odkazem na čtyři věci označené spisovými značkami (dvě jsou agendou správního
soudnictví a dvě jsou věci civilní). Kromě toho zmínil i další věc, ve které tento zmocněnec
zastupoval osobu odlišnou od stěžovatele. Z označení roků, kdy byla řízení v uvedených věcech
zahájena (viz odst. [3] tohoto rozsudku), je zřejmé, že se nejednalo o ojedinělé zastupování
stěžovatele. Naopak je patrné, že byl tímto zmocněncem zastupován v průběhu několika let. Na
základě těchto skutečností dospěl krajský soud oprávněně k závěru, že podmínky pro vydání
usnesení dle §35 odst. 7 s. ř. s. byly splněny.
[15] Jistě si lze představit odůvodnění důkladnější, zejména co se týče podrobností o věcech,
v nichž tento zmocněnec v minulosti zastupoval stěžovatele či jiné účastníky. Podstatné ovšem je,
že samotný právní názor krajského soudu je z odůvodnění usnesení patrný.
[16] Soud nepřisvědčuje ani další kasační námitce, podle níž měl krajský soud případně vyzvat
stěžovatele k odstranění vad. Jelikož v projednávané věci krajskému soudu oprávněně nevznikly
pochybnosti o tom, zda plná moc zastoupení stěžovatele dokládá, nemusel pochopitelně
stěžovatele vyzývat ani k odstranění vad. Podstatné bylo, že krajský soud dovodil, že tento
zmocněnec účastníka v řízení zastupuje opětovně, a proto jsou dány důvody, aby vydal usnesení
dle §35 odst. 7 s. ř. s.
[17] Nad rámec rozhodovacích důvodů Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu
ověřil, že vše nasvědčuje spíše tomu, že zastoupení stěžovatele Mgr. Ing. Bc. M. Z. bylo
ve skutečnosti poskytováním právních služeb (§1 odst. 2 zákona o advokacii) bez patřičného
oprávnění. Právní služby mohou poskytovat pouze advokáti a další osoby uvedené v §2 zákona
o advokacii.
[18] Tento závěr dokládá mimo jiné generální plná moc, která má osvědčovat zmocnění
Mgr. Ing. Bc. M. Z. stěžovatelem. Z ní je patrné, že je koncipována jako plná moc udělená
advokátovi. Prvním důvodem je to, že je na ní uveden souhlas zmocnitele (stěžovatele), aby si
zmocněnec (Mgr. Ing. Bc. M. Z.) zvolil si za sebe jiného zástupce (substituta). Takový postup je
ovšem možný pouze u advokátů (srov. §25 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s.). Navíc tato plná moc neobsahuje
žádnou zmínku o tom, že by byl Mgr. Ing. Bc. M. Z. zaměstnancem stěžovatele – zmocněnec je
pouze identifikován svým bydlištěm, datem narození a datovou schránkou.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] S ohledem na nedůvodnost všech uplatněných kasačních námitek Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel
v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu